6. kolo, ORB - Skalička 5:0 K
V šestém kole nám měl skřížit cestu tým z námi dobře známé Skaličky. S tímto mužstvem jsme měli dobré zkušenosti a pozitivní bilanci 2 vítězství a jedné prohry. Všichni jsme byli moc natěšení na tento zápas a chtěli jsme ho bezpodmíněčně vyhrát. O to smutnější bylo, když jsme se dozvěděli, že Skalička bohužel nemůže kvůli nízkému počtu hráčů dojet. Díky odpadnutému zápasu jsme sice měli odpoledne volné ale někteří z hráčů se přecejenom domluvili a i za deštivého počasí dorazili se zbytkem vodky z minulého dne smíchané s energy drinkem na náš stánek zápas odehrát, kdyby soupeř náhodou dojel.
Díky smutnému deštivému počasí jsme nejprve zamířili do tréningového centra, kde na nás čekali na některé desítky nebo jedenáctky a na Machiho jedna čtrnáctka, kterou zřejmě sbalil předchozí večer na některých z místních šmoulích piškoték, nebo na kurzu Zumby pro základní školy s maminkami. Jelikož pršelo, moc se nám na hřiště nechtělo, ale protože se nás sešel slušný počet nakonec něco kolem 10 lidí, nezbylo nám nic jiného než si dát další pivo a přemluvit se, aby jsme si zahráli fotbal.
Rozdělili jsme se na 2 týmy (tým Messi a tým Gájů) a začalo se hrát. Utkání se rozehrálo ve vysokém tempu, většinou ale bohužel v převaze 5 na 4.. Protože chudák Martin musel chodit pro škopky. Na hřišti bylo vidět mnoho pohledných kombinací, krásných gólů a elegantních zumba kliček, a nakonec nás tak bavilo, že jsme hráli ještě dýl, než původně zamýšlený mistrovský zápas. Protože toho bylo ale už dost a všichni byli odření a unavení, rozhodli jsme se zápas ukončit, někteří členové týmu šli domů a druhá polovina začala mohutně oslavovat dnešní kontumační vítězství vítěznými pokřiky a dovednostními soutěžemi.
V dovednostních soutěžích dominoval Mára, který se ve střelbě penalt nemýlil, kdyby tak přesně trefoval i po večerech, tým ORB by měl zcela jistě již nové mladé nadějné fotbalisty. Poté si strejda Machi zahrál za mohutného povzbuzování zbylých členu teamu "prdel" s dětmi, kteří z něho měli vyloženě "strach a respekt" , ovšem za zmínku stojí jeden z těch prcků, který to v noze měl, a za pár let by převýšil většinu členu ORB, některé možná i teď. Na stadionu byla atmosféra, která se na malé kopané jen tak nevidí(pokřiky, mexické vlny) jen bohužel nikdo nehrál :)). Potom pobavil všechny přítomné Bujóón, který se šel s námi rozloučit, ale asi si všiml pana Reibla a na jeho krvavých očích bylo vidět, že ho chtěl příkladným skluzem trefit na stojnou nohu, Bujón ovšem netrefil přesně a pouze se sklouzl z kopce dolů k plotu hriště, ale jeho bojovnost byla příkladná.
Mára, Martin, Kuba a Míša Grénarové se přesunuli k Tescu pro Kukačku(Míša Greny předvedl životní výkon, od Blackacu bežel až k Tescu pak taky vypil ctvrt flašky rumu s tím, že to chutnalo jako voda. Další stanicí byl Mara Bar na Benzině, kde jsme potkali také Machicho, který se se svým kámošem vydával na Fabriku, kde chtěl ukázat své taneční schopnosti a beztak tam zase nějakou čtrnáctku potkal, nutno podotknout že čtrnácti stupňové pivo to určitě nebylo. Poté na nas na zahrádce u Záložny čekala jubilejní třetí flaška rumu a přesun na nonstop. Dále to nebudeme rozebírat, děkuji za pochopení.
Opět netradičně pro ORB Bujón a Gjeny.