bez kopyt není koně
15. 10. 2009
Bez kopyt není koně
Stará pravda říká, že kopyta jsou jako základy domu; sebekrásnější dům nám bude na nic, pokud jeho základy nebudou pevné a trvanlivé.
Z čeho se kopyto skládá
Úlohou kopyt je nést hmotnost těla koně, absorbovat nárazy o zem, odrážet se od země, regulovat vlhkost a pomáhat pumpovat krev; zároveň se nesmí opotřebovat a musí být schopna opotřebenou tkáň nahrazovat.
Kopyto je vlastně celý komplex různých měkkých tkání, krevních cév, kostí, vazů, šlach, to vše uzavřené v pevném pouzdře z kopytní rohoviny.
Kopytní rohové pouzdro je vysoce pozměněný specializovaný kožní derivát. Podstatou tvrdosti kopytní rohoviny je vláknitý protein keratin, stejná látka, která se nachází v nehtech lidí. Buňky, které obsahují keratin, se postupně mění, zplošťují se, ztrácejí buněčné jádro a jiné organely, až se z nich stávají ploché buňky, v nichž je keratin uložen v matrix z bílkovin obsahujících sirné aminokyseliny a aminokyselinu thyrosin. To, jak bude kopyto tvrdé, závisí na poměru keratinu a této matrix.
Na kopytním rohovém pouzdru rozlišujeme obrubu (což je úzký proužek mezi korunkou a kůží), korunku, rohovou stěnu, rohové patky, rohové chodidlo a rohový střel (střelka).
Rohové pouzdro vyrůstá z kopytní škáry (kopytní lůžko), což je hustá, pružná pojivová tkáň, která obsahuje hodně krevních cév a nervů (proto krvácí a je citlivá).
• průřez kopytem koně
• glazury, která je velmi tenká, vyrůstá ze škáry obruby a pokrývá patky a různě velkou část stěny kopyta. Když je kopyto vlhké, propůjčuje mu glazura bělavý nádech. Její úlohou je chránit kopytní stěnu před ztrátou vlhkosti. U mnoha koní tato vrstvička nezasahuje až dolů, protože si ji koně pohybem v písku nebo hlíně obrousí.
• ochranné vrstvy, která je nejsilnější a nejpevnější částí rohové stěny. Tato vrstva není prokrvená ani opatřena nervy, proto není citlivá a zajišťuje bezbolestný kontakt kopyta se zemí. Nejpevnější je přední část kopytní stěny, protože ji kůň zatěžuje nejvíce. Buňky, které obsahují keratin, zde tvoří dlouhé tubuly (rourky). Mezi tubuly se nachází takzvaná mezirourková rohovina. Tubuly svým tvarem a uspořádáním umožňují měnit při zatížení tvar kopyta a potom se vrátit po zvednutí do původního stavu. Díky tubulům může kopyto nasávat vlhkost z prostředí (ale taky ji do prostředí odvádět). Tato vrstva vyrůstá z korunkové škáry.
• spojovací vrstvy, která má zcela odlišnou strukturu: skládá se z drobných rohových lístků, lamel, které se ještě dělí na drobnější lístečky. Lamely vnější vrstvy jsou tvrdé a jsou pevně vklíněné mezí měkké a krví zásobené lístky stěnové škáry (která je pokračováním korunkové škáry a přechází plynule v chodidlovou škáru) a je pevně spojená s kopytní kostí, takže vnitřní struktury kopyta jsou “zavěšené” do kopytní stěny.
Kopytní stěna má velkou úlohu při nesení hmotnosti těla koně (právě díky onomu “zavěšení” pomocí lístků). Hmotnost koně se promítá skrz páteř, kosti končetin až do kopytní kosti (3. článek prstu). Avšak ta je pevně spojená lístky s kopytním pouzdrem, takže hmotnost koně se tak rozloží do celé kopytní stěny. Hmotnost těla se také od vnitřku kopyta odpruží zpět nahoru ve chvíli, kdy se kůň při došlapování dotkne kopytem země.
Rohovina kopytní stěny obsahuje asi 25% vody.
Dále zde máme (rohové) kopytní chodidlo, jehož rohovina taky tvoří rourky. Ty odrůstají z chodidlové škáry a rostou směrem k chodidlovému povrchu, kde se tlakem o zem ohýbají; to způsobuje přirozené odlupování chodidlové rohoviny a limituje tloušťku chodidla. Kůň normálně nenašlapuje na celé chodidlo, ale jen na úzký pás podél bílé čáry (ten spolu s bílou čárou a chodidlovým okrajem kopytní stěny tvoří takzvaný nosný okraj kopyta).
Bílá zóna neboli bílá čára je místo, kde sousedí lístky kopytní stěny s tubuly kopytního pouzdra.
Každý zná trojúhelníkovitou střelku (rohový střel), která vyrůstá od patek a zasahuje až do středu chodidla. Také ona je tvořená rourkovou a mezirourkovou rohovinou. Její úlohou je absorbovat nárazy kopyta o zem. Je méně keratizována, než kopytní stěna a chodidlo a obsahuje více vody (až 50 %), proto je měkčí a pružnější než zbytek kopyta.
Pokud si vše shrneme, můžeme vyvodit tyto závěry: kopytní stěna musí být dostatečně silná, aby mohla nést hmotnost těla koně bez nadměrného opotřebování, nesmí snadno vysychat, musí být pružná a dobře růst. Kvalitnější je pigmentovaná rohovina kopytní stěny, protože méně vysychá, méně se štípe a nepodléhá poškození jako rohovina bílá. Chodidlo musí být natolik silné, aby se nadměrně neopotřebovávalo a má se normálně odlupovat. Patky mají být dobře vyvinuté a střelka má být velká a silná, má chodidlo rozdělovat na stejné části.
Jak kopyto roste
Pokud pochopíme strukturu kopyta, pochopíme také, jak kopyta rostou. Rychlost a kvalita růstu se mění působením mnoha faktorů.
Kopytní stěna roste rychlostí 6 - 10 mm za měsíc. Než odroste celá přední stěna kopyta, trvá to 9 - 12 měsíců, boční stěny odrostou asi za 6 - 8 měsíců a patky za 4 - 5 měsíců. Proto je na patkách vždy novější rohovina, než v dolní části přední stěny kopyta a je také měkčí a pružnější (obsahuje více vody). Rohovina chodidla odroste asi za 2 měsíce.
• kopytní pouzdro koně zespoda a zevnitř
Rychlost růstu rohoviny kopyta však kromě věku ovlivňují i jiné faktory, například:
• roční doba - uprostřed zimy roste kopyto nejpomaleji, na jaře se jeho růst urychluje.
• vlhkost prostředí - extrémně suché podmínky zpomalují růst rohoviny kopyt.
• genetika - některá plemena jsou známá tvrdostí a kvalitou kopyt (například arabští koně a mnoho plemen poníků), zatímco jiná mají obecně mnohem méně kvalitní kopyta (obzvláště plnokrevníci). Samozřejmě v rámci jednoho plemene se vyskytují různí jedinci s různě kvalitními kopyty; svoji roli hraje i prostředí, ve kterém žijí.
• nemoci a horečka - mohou zpomalit a deformovat růst kopytní rohoviny, takže za několik měsíců lze na kopytech vidět “prstence”.
• poranění korunky - pokud dojde k poškození této zárodečné tkáně, rohovina, která z tohoto místa odrůstá, může být také poškozená a růst pomaleji.
• pohyb - pohybující se kůň střídavě zatěžuje a odlehčuje kopyta; pružné kopytní pouzdro přitom různě mění tvar (kopytní mechanismus) a podporuje tak mimo jiné dobré prokrvování a tím i výživu kopytní škáry. Výsledkem je lepší a rychlejší růst kopytní rohoviny.
• přetěžování končetiny - pokud kůň kulhá na jednu končetinu a nezatěžuje ji, přetěžuje končetinu druhou a na té se může zpomalit růst rohoviny, či může dojít k deformaci rohového pouzdra (kopyta).
• zátěž - jakmile začne kůň trénovat, jeho metabolismus se zvýší a s ním se urychlí i růst kopyt.
• výživa - to je důležitý faktor, protože koni je třeba dodávat určité látky, aby růst kopyt byl kvalitní a dostatečný; pokud koni určité složky výživy chybí, jeho rohovina bude růst pomaleji a méně kvalitně. Na druhé straně zatím není nijak prokázáno, že preventivní podávání krmných přípravků “na zlepšení kvality kopyt” opravdu účinkuje. Nadměrné podávání některých látek či prvků může naopak uškodit.
Jak nakrmit kopyta
Vlivem krmení na růst rohoviny kopyt se v současné době intenzivně zabývají mnohé vědecké týmy a hodně výrobců krmiv doufá v prospěch, který jim bude z těchto výzkumů plynout. Je jasné, že celkově špatná výživa (tedy nedostatek všech živin) zpomaluje růst kopyt. V jedné studii popisují pokus, kdy odstavená hříbata poníků krmili takovou krmnou dávkou, která pokryla pouze třetinu jejich požadavků na energii. Růst jejich kopyt byl o třetinu pomalejší, než růst kopyt kontrolní skupiny (tedy odstavená hříbata poníků krmená odpovídající krmnou dávku). Je zajímavé, že toto omezení ve výživě nemělo vliv na sílu a pružnost rohoviny.
Koně, kteří trpí nedostatkem bílkovin, mají pomalejší růst rohoviny kopyt, která je navíc méně kvalitní a je náchylnější k praskání a štípání. Obvykle však nedostatkem bílkovin mohou trpět pouze koně rostoucí a laktující klisny (ti mají zvýšené požadavky na bílkoviny), pokud se živí pouze přezrálou pastevní trávou nebo senem bez přídavků jiných krmiv. Běžná krmná dávka ostatních dospělých koní obsahuje dostatek bílkovin.
Není žádným překvapením, že vápník - minerál, který je důležitý pro formaci kostí, svalů, zubů a vlastně každé tkáně - - je nepostradatelný i pro růst kopytní rohoviny. Podílí se totiž na tom, že jedna buňka přilne ke druhé, takže ovlivňuje pevnost spojů mezi keratinizovanými buňkami v tubulech.
Koně, kteří dostávají hodně fosforu a málo vápníku (hodně jádra, hlavně otrub, a málo sena) mohou trpět nedostatkem vápníku, což se projeví celou řadou problémů (k nim patří i nekvalitní rohovina kopyt). Během jednoho výzkumu krmili koně ovsem, otrubami a travním senem. Potom místo poloviny dávky tohoto sena dávali seno vojtěškové, které je bohaté na vápník a bílkoviny. Za 9 měsíců od této změny se zlepšil nárůst jejich rohoviny o 22 - 25 %.
Ve spojitosti s růstem kopyt se jistě každý setkal s pojmem biotin, neboli vitamín H. Tento vitamín je tvořen ve střevech koní v množství, které pokryje jejich základní požadavky. Někteří koně s nekvalitními kopyty se však po přidání biotinu do krmiva zlepšili (tedy dostali více biotinu, než kolik by normálně potřebovali; přestože optimální dávka biotinu není zatím spolehlivě zjištěná, uvádí se, že kůň je schopen zpracovat 15 - 20 mg aktivního biotinu denně). Uvádí se, že pouze 2 % koní, kteří měli nekvalitní rohovinu, trpělo nekomplikovaným nedostatkem biotinu. Zatím se nezjistily žádné vedlejší účinky této látky, proto je biotin velmi populárním přídavkem pro zlepšení růstu kopyt, ať už léčebně nebo preventivně.
Zatím se však nepodařilo zjistit, jakým mechanismem biotin působí a proč některým koním pomůže a jiným ne. Většinou pomáhá koním, kteří mají tenkou, křehkou rohovinu kopytních stěn a citlivá a tenká chodidla -- to jsou ti koně, kterým tak snadno upadávají podkovy a vylamuje se kopytní stěna okolo podkováků.
Než však začne biotin přinášet výsledky, trvá to několik měsíců. Při jednom pokusu na hřebcích plemene lipický kůň dostávalo 26 koní 20 mg/den biotinu a první zlepšení rohoviny bylo poprvé zjištěno až za 6 měsíců. Nejlepší výsledky se dostavily za 14 měsíců. Zlepšení se projevilo tím, že se jim méně lámala kopyta, méně se štípala a zvýšila se jejich pevnost v tahu.
Pro růst kopytní rohoviny jsou důležité některé aminokyseliny. Konkrétně se jedná o methionin, cystin (a cystein), protože ty obsahují síru, základní prvek pro tvorbu keratinu. Methionin si kůň neumí sám vyrobit, proto ho musí dostávat v potravě; malé množství této aminokyseliny je obsaženo v keratinu, jinak se v těle přeměňuje na cystein, jehož stabilní forma se nazývá cystin a je důležitou součástí keratinu. Přídavek těchto aminokyselin sám o sobě asi kvalitu ani množství rohoviny neovlivní, ale lze je přidávat společně s biotinem. K přesnějším závěrům ještě bude potřeba provádět další výzkumy. Přestože je síra součástí těchto aminokyselin, její předávkování se může projevit omezením tvorby kolagenu.
Zinek je prvek, který se účastní při růstu a hojení jakéhokoli poškození v těle, protože zinek pravděpodobně podporuje využití aminokyselin a síry. Koně, kteří trpí nedostatkem zinku, mají zpomalený růst a dělení buněk. Vstřebávání zinku závisí na mědi, tyto dva prvky musí být v těle ve správném poměru (zinek:měď 3 - 5 : 1). Nejlépe se vstřebává zinek chelátovaný, tedy vázaný na molekulu bílkoviny (např. methionin). Stejně jako u sirných aminokyselin, samotné přidávání zinku do krmiva růst kopyt neovlivní, pokud se však bude přidávat kombinace měď, zinek, biotin a aminokyseliny, lze očekávat pozitivní efekt.
Kopyta a voda
Nedílnou součástí kopytní rohoviny je voda. Obsah vody ovlivňuje její kvalitu. Voda přechází do rohových buněk z krve a lymfy, kterých je dostatek v kopytní škáře. Rohovina kopyta však dokáže získat vodu i z okolního prostředí. Samozřejmě rohovina také neustále vodu do prostředí vydává, a to především odpařováním. Protože je to “živá tkáň”, má schopnost si svoji vlhkost regulovat a udržovat náležitou rovnováhu. Podílejí se na tom také tuky, které se nacházejí v buňkách.
Vnější prostředí může svým působením vlhkost rohoviny výrazně ovlivnit, což je běžné i u zdravých koní v průběhu roku. Sušší kopyta jsou tvrdší a méně pružná, což je důležitá vlastnost při pohybu na tvrdém a suchém povrchu; v suchém letním počasí jsou taková kopyta mnohem odolnější proti opotřebování než kopyta vlhká. Přesušená kopyta se však stávají křehkými a snadno se lámou a štípou. Vlhčí kopyta jsou měkčí a pružnější, což je zase výhodou při pohybu na měkkém a vlhkém povrchu. Příliš vlhká kopyta jsou však velmi náchylná na otlaky, poranění, mohou se lámat (dochází k narušení matrix, která drží pohromadě tubuly) a jsou snadnou “kořistí” různým baktériím.
Tyto informace jistě nejsou pro někoho až tak velkou novinkou, vždyť každý z milovníků koní se snaží udržovat vlhkost kopyt svých svěřenců v optimálním stavu. K tomu mají sloužit různá “mazání na kopyta”, tedy přípravky, které se aplikují na kopytní stěnu nebo chodidlo a střelku. Ale - - ono to vše zase tak jednoduché není. Docela často slýchávám nešťastnou otázku. “Vždyť kopyta mažu skoro každý den, kupuji to nejdražší mazání, ale stejně jsou ta kopyta suchá, praskají nebo se vylamují. Co mám dělat?”
Koupit v dnešní době mazání na kopyta není zase tak velký problém; různé firmy vyrábějí přípravky, která mají “podporovat růst rohoviny, zlepšovat její kvalitu, metabolismus”, můžeme se dokonce dočíst, že působí “preventivně proti schvácení”. Známe tři typy mazání: na bázi olejů, lanolinu a vysušující přípravky (často obsahující aceton). Princip mazání kopyt by měl být ten, že “tuk” uzamkne vlhkost uvnitř kopyta a tudíž nedojde k jeho nadměrnému vysušování. To tvrdí výrobci; a co tvrdí vědci?
Než si to řekneme, zmíním se ještě o propustnosti kopyta pro vodu, protože ta je, jak jsem již říkala, důležitá pro kvalitu rohoviny. Podle výzkumů je vnější vrstva kvalitní kopytní stěny pro vodu téměř nepropustná, propustnější je vrstva vnitřní (která však není vystavená vnějšímu prostředí) a mírně propustná je rohovina chodidla a střelky. Avšak u “nekvalitních” kopyt je tomu jinak: při pokusech byla rohovina kopytní stěny propustná mnohem více! Na propustnost nemělo podle pokusů vliv ani teplo (37° C), ani chlad (4° C) ani působení vody, dokonce ani působení samotné moči. Avšak působení trusu a kombinace trus-moč ovlivnilo povrchové vrstvy kvalitní rohoviny a naprosto poškodilo nekvalitní rohovinu. Kůň, který má kvalitní rohovinu, se nemusí obávat působení obvyklého prostředí; jeho kopyta si svoji vlhkost udrží. Koně s nekvalitní rohovinou jsou však na tom mnohem hůře.
Specifický účinek má látka zvaná formalín. Rohovina jeho působením ztrácí pružnost, má větší tendenci praskat a zvyšuje se její propustnost pro vodu, ale i náchylnost k infekčním zárodkům. Hůře postižená byla opět nekvalitní rohovina. Podobné účinky mají i látky a přípravky na bázi dehtu, který narušuje přirozené tuky uvnitř buněk rohoviny, které tak nemohou chránit kopyto před odpařováním vody, ale ani před nadměrným promočením. Pokud budeme v mokrém počasí mazat kopyta dehtovými přípravky (protože je chceme “vysušit”), vyrobíme si naopak kopyta ještě vlhčí, měkčí a slabší.
Další studie zkoumala vliv různých “mazadel” na udržení vlhkosti v kopytě. Různými přípravky natřeli výzkumníci kopyta uhynulých koní s kvalitní a zdravou rohovinou (kontrolní skupina zůstala nenatřená) a po dobu 48 hodin je nechali vysychat. Některé výrobky dokázali udržet vlhkost v kopytě po dobu 12 - 24 hodin, nejlépe si vedly přípravky na bázi olejů a minerálních olejů. Pokud chceme tyto poznatky aplikovat na živé koně, je třeba si uvědomit, že mazání může být při pohybu koně z kopyt setřeno.
Jiná studie na živých koních ukázala, že zkoumané přípravky, které podle výrobců měly zlepšit kvalitu rohoviny, vůbec takto nepůsobily. Kvalita rohoviny, často dána geneticky, jimi zůstala neovlivněná.
Budete-li i nadále chtít mazat svým koním kopyta, uvědomte si, že mazáním přesušených kopyt naopak “uzamknete” rohovinu před vniknutím potřebné vlhkosti z prostředí dovnitř, takže onu suchost budete ještě podporovat. Bylo zjištěno, že kopytní stěna je nejpevnější při vlhkosti asi 70 - 75 %. Důležitější, než mazání, je udržování dobré hydratace kopyt v závislosti na konkrétních půdních podmínkách (vlhká kopyta nejsou ideálním řešením při pobytu koně v suchém a tvrdém výběhu).
A pak přišel člověk…
Koně, žijící divoce s neomezenými možnostmi pohybu se o svá kopyta postarají sami. Každodenní putování za potravou a vodou způsobuje neustálé obrušování jejich kopyt. Pokud některý z divokých koní nemá kvalitní nebo zdravá kopyta, brzy začne zaostávat za stádem a stane se snadnou kořistí predátorů.
S domestikací však koním nastaly změny: jejich prostor se zúžil na různě velkou plochu pastvin, ohrad, výběhů či dokonce jen boxů. Současně se nasednutím jezdce zvýšila jejich hmotnost, změnil se způsob jejich pohybu i terén, po kterém koně chodí. Velký vliv na kopyta má také šlechtění a “nepřirozená” selekce koní.
Lidem nezbylo nic jiného, než kopyta upravovat a chránit je podkovami.
Velký vliv na kvalitu kopyt a tedy i na zdraví koní má velikost kopyta vzhledem k velikosti a hmotnosti celého koně. Dodnes jsou oblasti (především v rámci různých výstav a přehlídek), kde lidé “rádi vidí” dobře živené koně s malými a úhlednými kopýtky. Je to jako mít krásný, velký dům na malých a slabých základech - dlouho nevydrží. Malá kopýtka jednoduše nedokážou unést takovou tíhu, protože se tato tíha nemůže dobře rozprostřít kopytními strukturami, kopyta se rychleji opotřebují, a to nejen rohovina, ale i vnitřní struktury kopyt, které budou nadměrně stlačovány a výsledkem bude kulhající kůň. Velikost kopyt se sice dědí (protože souvisí s růstem kostí), avšak je ovlivněná i výživou. Kromě velikosti kopyt je důležitý i jejich správný tvar, který může být velice ovlivněn podkováním (ať už v pozitivním nebo negativním smyslu).
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář