Ukolébavka
Ukolébavka
moje děti ji milovaly. Zvláště naše dcery. Pohádky nestačily. Ukolébavka prostě musela být. Jednou, sotva jsem dozpívala, ozvalo se "Mami, maminko a jak to bylo dál?"
A tak postupně, na pokračování, v rozdílném čase, vznikaly poslední tři sloky.
Už větší a velké, si ji rády zpívaly a zpívají i dnes. Těšily se na chvíle, kdy je budou sami zpívat svým dětem. Ten čas už nadešel a další přichází.
Ukolébavka
Spinkej a hajinkej moje dítě,
vždyť tvoje maminka kolébá tě.
Spinkej a hajinkej, tichounce sni
o našem nádherném zaslíbení.
Spinkej a hajinkej mé poupátko,
vzbudit tě přiletí holoubátko,
lvíčkům tě představí i slůněti
a potom maličko poodletí.
Zavolá: "Opičky pojďte si hrát,
vždyť to je maličký náš kamarád!"
Lvíček tě povalí, slůně zvedne,
měkce tě zašimrá malé jehně.
Sluníčko posvítí na kytičky
na stromy na trávu, na dětičky.
Zvířátka, děťátka budou si hrát,
s ptáčaty oslavnou píseň zpívat.
Pak vyjde měsíček, aby svítil,
vyvede hvězdiček nebeský díl.
Ke spánku písničku zašumí les.
Vyspi se slaďounce také i dnes.