POHÁR VÍTĚZŮ POHÁRŮ - MĚŘÍN 2009
Po vítězství v okresním kole poháru v Ježovech jsme se probojovali do republikového finále PVP, který se konal tento víkend v Měříně. Hlavně díky dovoleným a pracovním povinnostem jsme měli velké problémy se sestavou. Díky tomu jsme se rozhodli pojmout tento víkend jako krátkou dovolenou. Bez ambicí a s úmyslem zahrát si fotbálek a požít nějaké alko-nápoje odjelo v pátek večer do Měřína nedaleko Jihlavy osm statečných plus tři nadšené fanynky.
Cesta probíhala klasicky, většina posádky nebrala na řidiče ohledy a ládovala do sebe jedno pivo za druhým. V cíly cesty si na pomyslný stupeň vítězů stoupl v těsném boji nakonec Petr Kodeš, který za cestu stihl vypít 10 piv. V závěsu nechal Tomáše Hromadu a Michala Frouse.
Po příjezdu jsme narychlo postavili stany a vyrazili do městyse Měřína, kde jsme se chtěli najíst a pokračovat v konzumaci. Ihned po výstupu ze sportovního areálu nám obrovsky přálo štěstí a potkali jsme místní ikonu Karla Válku, který se nakonec stal naším průvodcem po celý víkend. Nutno podotknout, že je to člověk, který o sobě ví, že je alkoholik, ale dle svého názoru bez lahve rumu denně si nedokáže představit svůj život. O léčebnách ví, ale říkal, že nebude házet 25 let investování do chlastu házet za hlavu. Jelikož je to fanoušek brněnské kopané ihned od nás dostal přezdívku Boby. On nás naopak oslovoval kolibříci a kopretinky, Hromaďáček získal přezdívku “Jantar“.
Boby nás zavedl do místní hospůdky. Kupodivu jsme zjistili, že v celém Měříme, který má cca 1900 obyvatel, se o víkendu nikde nevaří. Nedalo se teda nic dělat a pokračovali jsme v konzumaci. Boby nám povyprávěl o svém životě, o své mamince, o svém domě s dvanácti neumytými okny, o svých láskách i o své trenérské kariéře. Poté jsme se přesunuli do místního non-stopu, kde jsme ještě pokračovali v popíjení, náladu jsme si zpestřili i několika vypalovačkami z juke-boxu, tipuji roku výroby 1956.
První noc jsme strávili ve stanech přímo v areálu u hřiště. Již počasí v noci naznačovalo, že nás v sobotu nečeká nic pěkného.
V promoklých a polorozpadlých stanech jsme se probudili do dne, kdy nás měla čekat základní skupina PVP. Již od brzkých ranních hodin a za neustálého deště domácí pořadatelé připravovali vše důležité. Skákací hrad, trampolínu, mixážní pult pro DJ, hřiště na vodní kopanou a samozřejmě pro nás i nejpodstatnější občerstvení.
Pořadatelé připravili velmi pěkný doprovodný program, který bohužel kazilo jen nevlídné počasí. Po příjezdu všech týmů byl turnaj něco málo před polednem zahájen prezidentem českomoravského svazu malé kopané Filipem Jůdou. Poté následovala státní hymna v podání zřejmě nějaké místní rockové hvězdy, který svým vzhledem připomínal spíše pobudu, ale nutno podotknout, že hymna v jeho podání zněla velmi hezky.
Dále následovalo slavnostní rozlosování do skupin. Mengy Team byl nalosován do skupiny A. Jména soupeřů nám sice nic neříkala, ale již při pohledu na týmy v klubových soupravách, s trenéry i maséry, bylo zřejmé, že nás nečeká nic lehkého.
Dalším bodem programu byla módní přehlídka dresů zúčastněných týmů v podání sličných modelek. Tyto modelky si to poté v divácky velmi lákavém zápase rozdaly ve vodním fotbale. V zápase 4 proti 4 nakonec zápas skončil 9:6 ve prospěch modelek v bílých dresech, které byly výraznými favoritkami některých členů našeho týmu.
Naším prvním soupeřem nám byl loňský vítěz, Tomek 99 Dobrochov. Tým, který měl ve svém středu několik hráčů z MSFL a divize. Za hustého deště se rozdíly v kvalitách hráčů snižovaly. V tomto zápase jsme na vyložené šance vyhráli tak 9:3, bohužel konečné skóre bylo 0:2 pro Dobrochov. Paličem téměř všech šancí byl Michal Frous. Předvedená hra až na zakončení nám ovšem dávala šance, že nebudeme na turnaji za vyloženého outsidera.
V druhém zápase jsme nastoupili proti celku Lhota Rapotina. Nutno podotknout že to byl z naší strany nejhorší zápas v celém průběhu turnaje. Prohra 1:2 (naši branku vstřelil Michal Frous) znamenala, že ze skupiny postupujeme ze 3. místa, jelikož jeden nalosovaný tým se nedostavil a jednomu týmu se na těžkém terénu zranilo několik hráčů a nebyly již schopni postavit dostačující počet hráčů.
Tímto zápasem pro nás teda skončil náš sobotní sportovní program a nastoupil ten restaurační. Celí promrzlí jsme se po rychlé sprše přesunuli opět do naší oblíbené hospůdky. V této hospůdce se samozřejmě nevařilo, ale po krátkém přemlouvání majitele hospůdky nám bylo připraveno několikamístné menu. Za neustálého doplňování alkoholu v krvi a přísunu několika chodů jídla nálada stoupala. Touto cestou bych se chtěl omluvit všem ostatním návštěvníkům restaurace, kterým se náš hlahol a zpěv moc nelíbil, a díky tomu i restauraci opustili..
Po řádném zaplacení a odchodu z restaurace někteří pokračovali směr nonstop a někteří si to rozevlátým krokem špacírovali směr místní sokolovna. Pořadatelům jsme byli zřejmě moc sympatičtí a zajistili nám zdarma nocleh v místní sokolovně. Nebyl to sice žádný Intercontinental, ale lepší než spát v promočených stanech. Jako poslední přišli spát řádně upraveni Hromaďáček s Raráškem. Ihned po vstupu několika chorály všechny probudili a při pohledu na ně nikdo v té chvíli nevěřil, jak jsou blízko, když hulákali chorál Kany, kanystr, Mengy Team je mistr.
Druhý den se začínalo hrát v osmifinálových skupinách již od 10.00. Kupodivu všichni hráči byli včas vzhůru a připraveni nastoupit. V prvním utkání této skupiny jsme nastoupili proti týmu z Rebešovic. V tomto zápase jsme tahali za delší konec a po brankách Michala Frouse, Zbyňka Faita a Jakuba Lužného jsme vyhráli 3:2. V druhém zápase nás čekal další těžký soupeř – Carino Zábřeh na Moravě. Díky dvěma dobře zahraným trestným kopům jsme vyhráli 2:0. Branky stříleli Michal Frous a Jakub Lužný. Po tomto zápase jsme již měli zajištěn postup do čtvrtfinále. V posledním zápase jsme se střetli s vysokým favoritem, s AC Kozárovem. Na těžkém terénu byla hra velmi neurovnaná a svým výkonem hře nepomáhal ani nepřesný rozhodčí Radek Kocián, který se také proslavil vyloučením Tomáše Řepky v Teplicích, po kterém následoval atak kameramana ČT. Po jednom z jeho nepřesných výroků proměnil hráč Kozárova nařízený pokutový kop a soupeř vedl 1:0. Vyrovnání ovšem zařídil krásnou individuální akcí kapitán Zbyněk Toman a posunul tak Mengy Team na 1. místo v osmifinálové skupině.
Ve čtvrtfinále byl naším soupeřem tým Hafa Havlovice. V tomto vyrovnaném zápase našel zpátky svou střeleckou formu Michal Frous a nasázel soupeři 4 branky. Pátou přidal po výborné asistenci od Jakuba Lužného Miroslav Mráz. Utkání nakonec skončilo výhrou 5:2.
Všichni přihlížející byli našimi výsledky doslova šokování. Také moderátor této akce neopomněl všem oznámit, který tým zde zanechal největší tržbu.
Naším semifinálovým soupeřem byl několikanásobný vítěz této soutěže ZZN Příbram. Od začátku se nám nedařilo prorazit na těžkém terénu výbornou obranu soupeře. Až po hezké akci po ose Michal Frous – Zbyněk Toman – Lukáš König neměl posledně jmenovaný problém zakončit akci do prázdné branky. Příbram ovšem záhy vyrovnala velmi podobnou akcí na jeden dotyk. Rozhodujícím momentem utkání byl trestný kop Miroslava Mráze téměř z poloviny hřiště. Krásná střela se vyhla zdi a zapadla do levého spodního rohu branky. Na konečných 3:1 upravil po další hezké akci do prázdné branky Zbyněk Fait.
Finálovým soupeřem nám byl Tomek 99 Dobrochov. Tým, který nás porazil v základní skupině. Výsledek zápasu byl ovlivněn silným nástupem Dobrochova, který nám dal během několika málo minut 3 branky. Bohužel již jsme neměli fyzické ani psychické síly na obrat v utkání. Za stavu 4:0 snížil střelou z úhlu Tomáš Hromada. Dobrochov poté kontroloval hru a ke konci zápasu nám vstřelil ještě jednu branku. Zápas tedy skončil výsledkem 5:1 a tým z Prostějovicka zcela zaslouženě vyhrál tento ročník PVP.
Zcela unaveni jsme z rukou Filipa Jůdy přebrali krásný pohár, medaile a věcné ceny za 2. místo.
Z původně plánovaného alko-víkendu se nakonec stal alko-víkend s neskutečným úspěchem pro Mengy Team. Této neopakovatelné akce se zúčastnili: Petr Kodeš, Miroslav Mráz, Zbyněk Fait, Tomáš Hromada, Zbyněk Toman, Lukáš König, Michal Frous, Jakub Lužný, Nina Vávrová, Lenka Bouřilová a Magdalena Majerová
Poděkování všem pořadatelům, Ivošovi – majiteli restaurace a především Karlovi Válkovi za skvělý koučing při několika zápasech.
Náhledy fotografií ze složky Měřín - PVP 2009