Růže
Růže
Německý básník Rilke bydlel jistý čas v Paříži.Každý den,když chodil na univerzitu se svou francouzskou přítelkyní,procházel jednu rušnou ulici.Na jednom rohu této ulici vídal pokaždé žebračku,která prosila chodce o almužnu. Žena seděla bez hnutí jako socha vždycky na stejném, místě s rukou nataženou a očima sklopenýma k zemi. Rilke jí nikdy nic nedal,zatímco jeho společnice ji pokaždé nějakým penízem podarovala.Mladé Francouzce to bylo divné,a tak se básníka jednou zeptala:Proč té chudince nikdy nic nedáš?Měli bychom obdarovávat srdce,ne ruce,odpověděl básník.dalšího dne přišel Rilke s nádhernou,čerstvě rozvitou růží.Vložila ji žebračce do ruky a chtěl odejít.A tu se stalo něco neočekávaného.Žebračka zvedla oči,pohlédla na básníka,namáhavě se zvedla ze země,uchopila jeho ruku a políbila ji.Růže přitiskla na prsa a pomalu odcházela.Celý týden ji nikdo neviděl.Ale za osm dní znovu seděla na svém obvyklém rohu ulice.Tiše a bez hnutí jako vždycky.Z čeho žila po celou tu dobu,kdy nic nedostávala?ptala se francouzská dívka.Z růže,odpověděl básník.
Existuje jeden problém ,jediný na zemi.Jak vrátit lidem duchoví rozměr ,jak působit na lidskou duši. Je třeba, aby lidstvo bylo zavlaženo shůry, aby do něj vstoupilo něco, co ho učiní podobným gregoriánskému chorálu. Jak vidíte, nedá se žít dál tak, že se budeme zajímat jen o ledničky, politiku, bilance a křížovky. Tak nebí možné jít ku předu, napsal Antoine de Saint-Exupéry. Tyto malé příběhy nejsou důležité. Chtějí ti jen na malou chvíli darovat voňavou růži.
Toto všechno mluvil Ježíš k zástupům v podobenstvích a bez podobenstvím k nim vůbec nemluvil.