V jednoduchosti je krása. Pravá krása tkví v detailu. Krása vychází z nedokonalosti. Tato a jiná podobně znějící zvolání se ozývají ze všech stran a přestože většina z nás chápe jejich pravý smysl, stejně se pořád pachtíme za vysněným ideálem bez kazu. Jen abychom pak při setkání s realitou zažili v rychlém sledu zklamání i vystřízlivění a nakonec si přiznali, že je takzvaná dokonalost pouhý klam a lehce zneužitelný nástroj pro manipulaci s našimi city. V duchu těchto slov tedy můžeme s čistým svědomým prohlásit, že je Assassin’s Creed značně nedokonalá, přesto ale krásná a na řadě nijak neskrývaných rozporů vystavěná hra.
Tápání
Nejednoznačný dojem z explorativní části hry ve městech vylepšuje bloudění v Království, čili poměrně rozlehlé venkovské oblasti mezi městy. Jistě, nabídka úkolů a činností je i mimo města silně omezená, ale cestování na koni, hledání vlajek a hlavně hrátky s nepřáteli, to jsou všechno až překvapivě zábavné a návykové aktivity. Je to dáno vynikajícím designem jednotlivých částí Království, kde můžete naplno rozvinout svoji představivost a zkoušet v členité krajině řešení situací různými způsoby.
Ostatně právě v tom tkví hlavní kouzlo Assassin’s Creed. Úkoly a situace se sice opakují, ale nikdo přeci neříká, že je musíte řešit jedním způsobem. Platí to zejména pro zcela jasně vystavěnou strukturu hlavní příběhové linky, v jejímž rámci je příprava na vraždu (odhalení mapy, odposlechy, krádeže, sledování) i samotná vražda a následný útěk jedné z hlavních postav vždy stejná. Buď to můžete brát jako daný fakt a budete jednotlivé úkony provádět vždy stejně, nebo si hraní zpříjemníte a postavíte se k různým situacím vždy trošku jinak.
Věřte či ne, v Assassin’s Creed zrovna tohle jde. Zkoušejte kam až sahají tvůrci nastavené hranice možností a nedržte se jednoho osvědčeného způsobu. Chcete si hru přeci užít a ne ji jen za každou cenu a co možná nejrychleji dohrát! Chtě nechtě však musíme přiznat, že by hře větší variabilita misí rozhodně jen prospěla.
Rozpolcení
Rozporuplnost a mnohoznačnost se téhle hry drží jako klíště. Neznamená to ale, že je vysloveně nemocná. Jen se na ni můžeme dívat minimálně ze dvou různých úhlů pohledu. Platí to samozřejmě i pro souboje, které se snaží vymykat tradičnímu hack and slash klišé, ale nakonec se jim to nedaří v plném rozsahu. Strategie a taktika v nich svoji roli rozhodně hraje, ale ne v rozsahu, na který vývojáři upozorňovali před vydáním. Zároveň se však k úspěchu nedopracujete slepým bušením jednoho tlačítka. Potřebovat budete hlavně bystré oko a pohotové reflexy, abyste mohli vychytávat správné okamžiky pro účinné protiútoky i komba a zvládli jste koordinaci pohybů při soubojích s několika nepřáteli naráz. Jinak se ostatně bitky (až na výjimky) neodehrávají.
Zpočátku nás zarazila poměrně velká účinnost bloku, ale v momentě, kdy jsme si to chtěli do poznámek zapsat k minusovým položkám, přišlo setkání se silnějšími nepřáteli a bylo vymalováno. Používají s oblibou silnější údery, které blok prorazí a když jich je kolem Altaira víc, nezbývá než začít s promyšlenou ofenzívou. Neustálé blokování by vedlo jedině k pomalé smrtí. Naopak už zmíněné odvetné údery jsou účinné pořád. Pokud jejich použití zvládnete na jedničku, jste totálně za vodou a je možné, že vám pak některé souboje přijdou zbytečně lehké. Nikdy si tím však nemůžete být jistí. Stačí chyba a situace se totálně změní. I pro souboje totiž platí, že jejich struktura je jasně vymezená, ale v jejím rámci se může stát víceméně cokoli a pak záleží jen na vaší pohotovosti.
Vystřízlivění
První, druhý i třetí pohled na kterékoli ze tří měst je úchvatný, zvlášť z koňského sedla. To samé platí pro roztroušené vesničky a usedlosti v Království, kde můžete nejenom naplno uspokojit své průzkumnické vlohy při hledání několika druhů vlajek, ale zároveň vyzkoušet pohybové limity hlavního hrdiny. Lezení, skákání, běh, boje, řada okamžiků ve hře přímo vybízí k tomu, abyste jednotlivé činnosti kombinovali a spojovali do efektních segmentů, které vás až po okraj naplní těžce definovatelným příjemným pocitem. A je úplně jedno, jestli to bude při jednom z úkolů hlavních či vedlejších, nebo jen tak pro radost.
Abychom se však vrátili k technické stránce hry, tak svůj hlavní úkol – co nejatraktivnější ztvárnit část Svaté země 12. století – plní velmi dobře, ať už hovoříme o grafickém zpracování, dynamicky se chovající hudbě, nebo dabingu. Bohužel je však zcela zřejmé, že tvůrci neměli dost času na řádnou optimalizaci. PS3 verze zhruba čtyřikrát totálně zamrzla, což je obecně hodně nepříjemné a ještě horší je to v okamžiku, kdy vám automaticky save systém neuložil zhruba půl hodiny žádnou pozici. Chybky se nevyhnuly ani Xbox 360 verzi, kterou zas stíhá bug s altairovým klonem. Na pohled docela zábavné, ale když se to stane přímo vám, nadšením asi do stropu skákat nebudete. Většinu problémů určitě vyřeší budoucí patchte, takže není od věci s nákupem hry chvilku počkat. Jen si tak pojistíte mnohem lepší zážitek a ušetříte své nervy spousty emocionálně vypjatých okamžiků.