Historie obce
Obec se nachází 12 km severozápadně od Plzně, 1 km severně od státní silnice Plzeň-Karlovy Vary v nadm. výšce 398 m. Rozkládá se v údolí po obou březích potoka Třemošná (dříve Všerubský potok). Okolí tvoří hojně lesnatá pahorkatina. Dominantou obce je náves s kapličkou, pomníkem obětem 1. a 2. světové války a 80 letými rozložitými lipami.
Součástí obce je osada Nová Hospoda přímo na státní silnici Plzeň - Karlovy Vary Do r. 1960 náležela k obci i osada Kokořov, nyní pod správou obce Všeruby. O založení Nevřeně se nedochovaly žádné písemné zprávy, předpokládá se však, že ji stejně jako nedalekou Nekmíř založil ve druhém desetiletí 14. století některý z příslušníků rodu Hroznatovců. Jméno tohoto českého vladyckého rodu má původ u zakladatele tepelského kláštera Hroznaty. V erbu tohoto rodu byly tři jelení parohy. První písemná zmínka o Nevřeni (Newrzien) je z r. 1364, kdy ji neznámo od koho koupili majitelé hradu Bělá. V r. 1484 koupil část obce panoš Markvart z Úlic, pán na Příšově, záhy ji však prodal plzeňskému soukeníkovi Vítovi. Část byla stále součástí bělského panství. Na základě Vítovy závěti se po jeho smrti v r. 1487 stala Nevřeň na plných 150 let majetkem města Plzně.
Nedaleko Nevřeně stála románská tvrz pánů Kokořovců z Kokořova. Poslední potomek Petr Kokořovec koupil statek Všeruby a tvrz opustil. Protože nesouhlasil s vraždou Albrechta z Valdštejna, byl mu zabaven veškerý majetek. Po tvrzi jsou dnes na "Randově vrchu" sotva znatelné stopy po obranném valu s příkopem. R. 1663 přešla část Nevřeně pod panství Nekmíř, patřící rodu Lobkowitzů, ti později panství prodali plzeňskému právníku JUDr. Stanislavu Wopršálkovi. Slovník Království českého uvádí, že v r. 1895 byla Nevřeň místní a katastrální obcí s 56 domy a 381 obyvateli a dvěma osadami - Novou Hospodou a Kokořovem.
Na konci 19. století byla v obci plavírna kaolínu (viz kapitola Spadliny), v 1. polovině 20. století bývala známá výrobna cementářských výrobků, jejímž majitelem byl p. František Vopat. Před 1. světovou válkou se jihovýchodně mezi obcí a státní silnicí těžilo černé uhlí na šachtě Irena.
Historie názvu obce
Z dostupné literatury jsou zmínky o naší obci prezentovány v těchto podobách:
r. 1364 | Newrzien |
---|---|
r. 1484 | Newrzen |
r. 1584 | Nebrzen |
r. 1659 | Nebrzemov |
r. 1838 | Nebřem - 1. úřední název od 1854 |
r. 1924 | Nevřeň - úřední rozhodnutí |
K názvu Nevřeň se vrací údajně z historie, kdy r. 1364 kupují část obce pod tímto ryze českým názvem majitelé hradu Bělá. Název Nevřeň byl uváděn také za vlády Václava IV. r.1379. Za zmínku stojí, že ve staročeštině znamenal význam mužského jména Nevřeň člověka nenáviděného a obávaného.
Spadliny
Zajímavou lokalitou, zejména pro speleology z celých Čech, která nemá v okolí obdoby, jsou podzemní chodby zbylé po těžbě kaolinu na konci 19. století, místně zvané Spadliny. Těžba byla zahájena r. 1870, a to velmi primitivním způsobem. Ručně vykopaný pískovec se ze štol vyvážel na kolečkách, drtil se, plavil a ručně lisoval. V r. 1897 byla těžba ukončena, přestože zásoby kaolinu byly značné. Našla se však lokalita snadněji přístupná u nedalekého Kaznějova. Pozůstatkem z té doby je podzemní síť štol a sálů.
Chodby jsou vysoké až 12 m - původní nízké chodby se prohlubovaly po zjištění, že kaolin je i pod podlahami. Chodby jsou v několika úrovních. Ve velkém sálu je množství ornamentů a kaolinových sošek od návštěvníků podzemí.
Většina chodeb končí závalem, za jedním prokopaným závalem je obrovský sál plný kaolinových soch. Podle pamětníků se stav podzemních chodeb od r. 1950 vůbec nezměnil. V okolním lese je množství propadů, v několika se drží i voda. V největším z nich se nachází vstup do podzemí - asi 4 m dlouhá skruž bývala uzamčena mříží, pak vypáčena a vstup byl volně přístupný. Na konci skruže následuje ještě několik metrů dlouhý strmý svah. Chodby překvapují svou přesnou geometrií. Jedná se o velkolepé dílo.
Další informace naleznete například na http://www.podzemi-cma.cz/index.htm
Arboretum
Většině lidí utajená zůstává uprostřed Nevřeně soukromá sbírka dřevin z celého světa a rododendronů místního rodáka p. Pavla Šubíka. Jedná se o rozsáhlou a jedinečnou zahradu, p. Šubík se svému koníčku věnuje již více než 40 let. Mnohé dřeviny ze všech kontinentů jsou skutečně vzácné a unikátní a nemůže se jimi pochlubit např. ani plzeňská botanická zahrada.
Členství v odborných spolcích a kontakty s lidmi, kteří cestovali po světě, zajistily majiteli přísun exemplářů a jeho nadšení a láskyplná péče umožnily i cizokrajným dřevinám zabydlet se v našich podmínkách a narůst do úctyhodných výšek. V zahradě však najdeme vedle těchto velikánů i miniaturní dřeviny, u nichž se ani nechce věřit, že rostou čtyři desítky let.
Pastvou pro oči je pestrobarevná škála bohatě kvetoucích rododendronů po celé zahradě. Před dvěma lety se p. Šubík rozhodl založit v srdci zahrady vřesoviště. A tak jeho zahrada bude ještě zajímavější.
Náhledy fotografií ze složky Nevřeň
vesnice
(helios94, 28. 12. 2008 13:25)