Moje cesty Evropou

Úvod

Před 3 lety nám s Mončou nevyšla dovča do Bosny a Hercegoviny a Černý Hory, tak konečně letos se to povedlo. Na 13 denní cestu vyrážíme na začátku srpna naší Dacií, cílem jsou hlavně hory, ale chceme se podívat i na nějaký kláštery, hrady a přírodní zajímavosti.

Čt a Pa

Po 16h vyjíždím z K.Varů a v Praze nabírám ségru Monču a vyrážíme směr Brno, Bratislava, Budapešť.

V Maďarsku přespíme u benzínky v autě a dopoledne pokračujeme přes Chorvatsko do Bosny na přechod Slovanski Brod, kde se zdržíme 2,5h v kolonách na hranicích.

Potom směřujeme na jih k Sarajevu do pohoří  Treskavica, ale před Zevnicí nabíráme 1,5h další zpoždění  kvůli opravě tunelu a tak je jasný, že dneska už do hor nevyrazíme a trávíme celý den v autě za úmornýho vedra. Noc strávíme v kempu poblíž Sarajeva a pohoří Treskavica si možná necháme na závěr dovolený.

So

Ráno odjíždíme z předraženého kempu (52KM) do Foči. Po cestě se stavíme na oběd, dáváme si pljeskavicu a ražniči a kolem Foče pokračujeme na jih. Přes Tjenistě a Drago sedlo, kde u závory platíme poplatek za vjezd (15KM), dorazíme do Prievoru, kde parkujeme auto a balíme věci na 3 dny do hor.

Vyrážíme na těžko a chceme vystoupat severní hranou na Maglič a sejít k Trnovačko jezeru. Hned na začátku nás odchytí  strážce parku a říká nám, že na těžko s velkejma báglama  na Maglič rozhodně ne! , protože je tam obtížný terén. Volíme tedy variantu přímo k Trnovačku jezeru po značené stezce, která klesá na Suvou jezerinu a potom lesem stoupá k jezeru, kam přicházíme po1,5h. Po zaplacení (8€) na 2 noci postavíme stan a projdeme se okolo jezera(1570m), ve kterém se i vykoupu a zítra zkusíme Maglič na lehko.

Ne

Ráno v 8h vyrážíme od jezera, které obejdeme Maglič, vystoupáme lesem v serpentinách a po značené stezce po hřebenech přes Carev do na Klekovo pleče, kde nám zkříží cestu rozzuřený býk, kterého musíme obejít. Kolem Crnogorski Magliče za mlhy dojdeme po 3h na Maglič 2386m. Uděláme vrcholové foto a když vítr rozfouká mlhu uvidíme i Trn. jezero. Potom se stejnou cestou vydáme zpátky a ve 13.30 si dáváme u jezera svačinu.

Po 14h se vydáváme směrem na Trnovacki Durmitoru, což je podle průvodce tak na 4h. Po krátkém výstupu lesem se přes louky dostaneme k salaším, kde si Monča odskočí. Přes kosodřevinu a po suťovisku stoupáme vzhůru po značce, kterou občas hledáme. Vpravo od nás vidíme Volujak a my hledáme odbočku na Trn. Durmitor, kterou nemůžeme najít a když nám zmizí i  značky, tak chceme  použít Monči telefon, ale zjišťujeme, že jsme ho někde ztratili. Chvíli bloudíme  a hledáme značku, ale nakonec se spokojíme s fotkou na jezero nedaleko od Trn. Durmitoru a při zpáteční cestě se pokoušíme najít tel., což se nám nedaří. Po sestupu k salaším si Monča vzpomene,  kde si odskočila při cestě nahoru a tam taky telefon najdeme.

U stanu pak pokecáme s jedním Čechem asi 2h a jdeme spát.

Po

Balíme věci, rozloučíme se s Trn.jezerem a vracíme se k autu, kam přicházíme za 1,5h, chvíli si povídáme s  Radovanem, který hlídá na salaši krávy.  Po cestě dolu se jdeme  podívat na vodopád V.......... a pak sjíždíme k Foče, dávame oběd, steak a čivapi (25KM s pivem) a u Foče si jedeme prohlédnout pískovcové pyramidy, kde jsem byl i před 8 lety. Dnes tam ukazujou směr i nový ukazatele, ale cesta je pořád stejně rozbitá.  Pískovcové pyramidy vznikly působením  povětrnostních  vlivů, mají načervenalou barvu a působí trochu exoticky jako by patřily spíše na území USA nebo Austrálie.

Z  Foče  míříme po mizerný silnici na přechod Ščepan Polje přes most, který by u nás normy rozhodně nesplňoval.  Na Černohorský straně si kupujeme zbytečně pojištění za 15€ a pokračujeme už po hodně lepší silnici přes několik desítek tunelů kolem Pivské přehrady a potom odbočíme doleva na Žabljak přes pohoří Durmitor.  Jedeme úzkou klikatící se silničkou přes sedlo Breda, nádherná cesta pro vyhlídkovou jizdu, ale dost zdlouhavá, průměrná rychlost 30 km h. Když máte čas je to cesta s úžasnými scenériemi, kterou se dostáváme do Žabljaku, kde se ubytujeme v kempu Ivan do.

Út

 Z kempu vycházíme kolem 8h zdolat nejv.vrchol Durmitoru, kterým je Bobotův Kuk. Stoupáme lesem po značené stezce vzhůru k rozcestníku, kde na Bobotův Kuk je značka rovně a na Ledovou jeskyni vpravo přes Katun salaš. My jdeme málo používanou stezkou vpravo na Ledovou jeskyni přes Starou katun, kde se občas prodíráme kosodřevinou a po hodině míjíme starou dřevěnou salaš, kde by se dalo bivakovat. Staré značení nás po 3h dovede k ledové jeskyni, kam sestoupíme pomocí řetězů. Uvnitř se udrží sníh a ledová výzdoba z krápníků i v létě. Po sváče sestupujeme do kotle Bijegov, kde se napojíme na cestu na Bobotův Kuk. Přes skalnaté bloky u Kleknaty stoupáme suťoviskem vzhůru do sedla, kde se napojuje cesta od Škrčko jezera. My se dáváme vpravo k vrcholu, přes pár úseků zajištěných lany, kam dorazíme kolem 13.30. Z Bob. Kuku 2525m je nádherné vidět celý Durmitor. 

Cestu zpět volíme přes Lokvici a dole zabočíme k Černému jezeru, kde si dáváme pivo Nikšičko za 3 € a pak už do kempu kam se vracíme po 10h chůze.

Stř

V Žabljaku na poště kupujeme a posíláme pohledy a směrujeme na jih do pohoří Prokletije. Přes Gusinje se dostáváme do vesničky Vusanje, kde necháváme auto a po 16h vyrážíme na nejvyšší vrchol Černé Hory, Zlou Kolatu.

Cesta stoupá strmě vzhůru po značené stezce, která nás přivede po 1,5h k salaši, kde si můžete koupit čaj, pivo, sýr  atd. Na chvíli  se dáváme do řeči s dvojicí Čechů a potom vystoupáme ještě o něco výše, kde si na louce mezi skalami postavíme stan a zítra se pokusíme vyjít na vrchol na lehko.

Čt

Ráno v 8h vyrážíme na lehko na nejv. vrchol Černé Hory. Stan necháváme na místě a když vycházíme, prohodíme pár slov se skupinou slovenských turistů. Potom už po značené stezce stoupáme a po 20 min dojdeme k železnému rozcestníku, který ukazuje vlevo na Plav a vpravo na Zlou Kolatu. Tady je i ideální místo na bivak. My pokračujeme vpravo přes skály a půl hoďce míjíme ledovou jeskyni, kde nás její ledový závan zastaví a donutí se podívat do jeskyňky. Dále pokračujeme po travnaté stezce , která přechází ve skálu, kde občas musíme použít všechny 4 končetiny. Po 2,5h vystoupáme do sedla, kde se vlevo odbočí na Dobrou Kolatu a vpravo na Kolatu Zlou .......m, kam vystoupíme v 11h.  Na vrcholu jsme sami  a užíváme si výhledy jak na černohorskou, tak i na albánskou stranu pohoří Prokletije.

Při odchodu nás prosím skupinka Slovinců o foto  a pak sestupujeme dolů na albánskou stranu, odkud si z nedalekého vrcholu Maja Kollateas fotíme oba vrcholy Kolaty a užíváme si ticha hor. Po poledni sestupujeme stejnou  cestou dolů, kolem 15h jsme u stanu, který zabalíme, sníme pozdní oběd a sestupujeme k salaši, kde si dáváme pivo za 2€, ovčí sýr za 1€ a následuje sestup k autu.

Navštívíme ještě nedaleký kaňon a vodopád  Grbalja, u kterého by se dalo dobře zaparkovat auto při výstup na Zlou Kolatu. Po 15 min dojdeme i k Oku Skakavice, což je pramen a jezírko s nádherně čistou a průzračnou vodou.

Noc strávíme v malém, ale útulném kempu u Plavu Lake Views.

Pa

Dopoledne se vracíme do Gusinje, které narychlo projdeme, vyfotíme Vezírovu mešitu ze 17.st., nakoupíme burek a něco sladkého v pekárně. Navštívíme taky Alipašiny izvory, což je místo, kde malé pramínky vyvěrající ze země, vytváří jezírko s ledovou vodou.

Po obědě se 2h koupeme a sluníme u Plavského jezera a potom Jiřině přes Andrijevicu po horské silničce do sedla Trešnjevik a dále na Šťavno, kde si za 10 € můžeme postavit stan u chatek a máme k dispozici i sprchu.

So

V 8h vyrážíme na horu Kom.Vasuč. a potom chceme dát i nejvyšší vrchol pohoří Komi, Kom Kučki. Od stanu stoupáme  k rozcestníku, kde se dá i zaparkovat auto a jdeme vlevo na Kom Vasoč. .. Cesta vede chvíli po suťovisku a potom se klikatí mezi travnatým svahem a skalkami vzhůru, cesta není obtížná, ale jde se pořád nahoru s celkovým převýšením asi 800m. Cestou míjíme 2 pomníčky a po 2h jsme na vrcholu u sloupu s křížem. Jsme tu sami, dáme si svačinu a fotíme okolní vrcholky Prokletije a snažíme se najít pokračující neznačenou stezku ...... po skalách, kde by jsme se měli  napojit na okruh k chatě ...... Po stezce, ale ani památky a tak sestupujeme stejnou cestou dolů. U rozcestníku máme oběd  a potom míříme na Kom Kučki, ale asi po 20 min chůze v kamenitém svahu Monča podklouzne a rozsekne si koleno. Raná je trochu hlubší, asi 3cm a je jasný, že Kom Kučki musíme zrušit a vracíme se ke stanu.

Přemýšlíme, jestli zůstat do zítra, ale to nedává moc smysl a tak balíme stan a směřujeme přes Kolašin na jih kaňonem Morača a přes Podgoricu na Nikšič, u kterého kempujeme v malém, ale útulném a liduprázdném kempu Frutak. Usínáme po flašce vína a rakije za zvuků cikád. Skvělý rodinný kemp za 5€ na osobu, můžeme jenom doporučit.

Ne

Vyjíždíme po 9 h z kempu a jedeme k nedalekému klášteru Ostrog, který je postavený vysoko ve skalách. Po klikatící se silničce vyjedeme až pod klášter za hustého provozu, uvnitř je neskutečně plno lidí, fronta je dlouhá asi 100m a tak si klášterní komplex prohlídneme jenom z venku.

Za Nikšičem jedeme k ...... jezeru, kde se vykoupeme a pak ho z hlavní silnice fotíme, jezero je plné ostrůvků a je hodně fotogenické.

Před hranicí s Bosnou odbočujeme k vesničce Petroviči a za ní pokračujeme kam až to jde, pak pokračujeme 500m pěšky k Červené stěně,  což je archeologická lokalita s nástěnnými malbami a rytinami. Skála je to zajímavá, ale my toho moc nevidíme, stále tu probíhá výzkum, jsou tu natažené plachty a vstup je uzavřen, ale je odsud nádherný pohled na ..... jezero.

Na hranicích se zdržíme asi hodinu a za stálého pařáku jedeme na západ Hercegoviny. Zastavíme se na nekropoly Radimlja, pohřebišti z 15.-16.st. s několika desítkami stéček, což jsou bílé kameny s rytinami postav, křížů a dalších ornamentů.

Poslední dnešní atrakcí jsou pro nás vodopády Kravica, kde jsem byl před 8 lety v září, na parkovišti stály 2 auta, vstup žádný a vodopád jsme měli skoro pro sebe. Dneska vstup 10KM, stovky lidí i v 19h, všude stánky a restaurace, bohužel to vypadá jako přírodní aquapark, i když vodopády jako takové jsou nádherné.

Po

Ráno se vydáváme k Sarajevu do pohoří  Bjelašnica odkud z Babin Dol, což je lyžařské středisko, kde se v roce 1984 odehrávali  ZOH,  vystoupáme na nejvyšší vrchol pohoří. Z parkoviště jdeme vlevo od lanovek a kolem lesa stoupáme cestou do sedla pod Lišičjou glavou, procházíme kolem zničeného domku a držíme se vpravo. Když dojdeme k rozcestníku, dáme se znovu vpravo a stoupáme po makadamové cestě  serpentinami na Bjelašnicu (2067m). Na vrcholu je nás asi 8, my jediní jsme šli pěšky, ostatní sem vyjeli autem nebo na motorce a na vrchol vede i lanovka nad olympijskou sjezdovkou.

Od nevzhledné betonové budovy jsou výhledy na Bjelašnicu i na další pohoří. Sestupujeme cestou mezi lanovkami asi do poloviny a potom zahneme vpravo do lesa a napojíme se na stezku, kterou jsme šli nahoru. Po 4h jsme zpět u auta a při cestě dolů se ještě zastavíme u polorozpadlých skokanských můstků, které už dávno neslouží svému účelu.

U Sarajeva hledáme kemp, ale nechceme  do předraženého kempu Oáza v Ilidže, když to vypadá, že nám nic jinýho nezbejvá, rozhodneme se ještě navštívit nedaleký římský most. A hned naproti přes silnici objevíme lepší kemp za poloviční cenu.

Út

Ráno se jdeme podívat na ten kamenný římský most, který ale nespadá do římského období, byl postaven v 15.st. za osmanské nadvlády.

Poslední den už směřujeme na sever, zastávku uděláme v Jajcích, kde navštěvujeme nedaleké vodní mlýnky, které sloužili k mletí obilí a dnes je z toho turistická zajímavost. V Jajcích jdeme na prohlídku města a poprvé na téhle dovče začíná pršet, stihneme se podívat na vodopád, svatyni boha Mitra a dojdeme k hradbám pevnosti. Dovnitř nejdeme, já tam byl už před 8 lety a Monče se tam nechce a k tomu začíná pořádnej slejvák.

Jedeme do obchodu a kupujeme dárky a vydáváme se k domovu. Přes Banja Luku, Chorvatsko, Maďarsko, Slovensko a přes rozbitou  D1 přijíždíme druhý den domů.