Moje cesty Evropou

Úvod

Letošní červen jsme se po několika letech plánování rozhodli navštívit Island, kde budeme cestovat 16 dní + dalších 7 zabere cesta do Dánska a samotná plavba na trajektu Norrona. My, tím se rozumí moje maličkost Jirka, přítelkyně Peťula, ségra Monča a cestovat budeme naším Fordem. Chceme projet celý Island, vidět vodopády, ledovce, hory, papuchalky, pár památek, vykoupat se v termálních pramenech a pokud podmínky dovolí, tak projet vnitrozemskou silnici 35.

Deník

6.6.

Ráno zjišťujeme, že nám kape olej z auta a po opravě v servisu nakládáme věci a po obědě vyrážíme přes Německo do Dánska, kde na parkovišti přespíme v autě.

7.6.

Přijíždíme do Hirtshalu, odkud nám v 15 hod vyplouvá trajekt Norrona na Island.

Čas na trajektu nejdříve trávíme na palubě, kde ale začíná být dost větrno a tak se přesouváme dovnitř a mastíme karty. V kajutě pro 4 jsme jen 3, takže místa je dost, máme vlastní sprchu, záchod, televizi. A aby taky ne, když zpáteční trajekt stál pro 3 lidi s autem 60 000 Kč.

8.6.

Dneska jsme si trochu přispali, vstávám až před obědem, ale stejně nás čeká celý den na lodi, tak je to jedno.

Hrajeme hry, čteme a procházíme se po palubě, odkud vidíme Shetlandské ostrovy, kolem kterých proplouváme odpoledne.

9.6.

 Ráno připlouváme na Faerské ostrovy, kde máme 5 hodin přestávku, kterou využíváme k prohlídce hlavního města Torshavn.

Procházíme se kolem přístavu s majákem, kde jsou zbytky středověké vojenské pevnosti a také klasické dřevěné domky s travnatou střechou. Ještě se podíváme do místního parku s několika sochami a památníkem obětem 2.světové války a vracíme se zpět k lodi.

Zbytek dne mastíme karty nebo posedáváme na palubě a těšíme se až zítra vypadneme z lodi.

10.6.

V 10h připlouváme do Seydisfjorduru, kde se vylodíme a pokračujeme do Egilsstadiru. Měníme peníze, nakupujeme něco k jídlu a po Ring road směřujeme na západ.

První naší zastávkou je 100m široký a 45m vysoký vodopád Dettifoss padající do kaňonu Jókulsá. Je nejmohutnějším vodopádem Evropy a vodní tříšť se zvedá do výšky několika desítek metrů. O kousek dál je další vodopád Selfoss, který padá z výšky 10m v něklika ramenech.

Dalším cílem je vulkán Krafla, který je tvořen lávovými poli, dýmajícími vulkanickými trhlinami a solfatary. Zajímavá je i cesta kolem jezírka Víti, což je hluboký aktivní kráter se zelenou vodou, v jehož okolí je také několik míst se syčící párou.

Na závěr dne se procházíme oblastí Námafjall s rozsáhlým polem solfatár, kde bublají bahenní sopky, tůňky a skrze půdu vychází syčící pára se sirným zápachem připomínající zkažená vajíčka. Z hory Námaflall je potom nádherný výhled na okolí, odkud je vidět i jezero Mývatn.

Právě u jezera Mývatn i kempujeme a musíme uznat, že své jméno komáří opravdu nedostalo náhodou. Komáři jsou všude a jsou dost otravní, ale naštěstí nekoušou ani neštípou.

11.6.

Po snídani vyrážíme na sever k Húsavíku, kde za pomoci místních tankujeme benzín na kartu. Protože výlet za velrybami nás moc neláká, tak pokračujeme kolem poloostrova Tjórnes, kde mají být papuchalci a tuleni, leč bohužel tu po nich není ani stopy.

Po obědě se vracíme do nár.parku Jókulságlúfur na jehož severním okraji u kempu Vesturdalur začíná stezka k Raudhólaru. Cesta vede kolem řeky Jókulsá na jejíchž obou březích jsou zajímavé čedičové útvary připomínající skalní hrady a také lávová jeskyně. Mezi skalami stoupáme vzhůru a po 1,5h přicházíme na vrchol Raudhólaru s nádherně zbarvenými svahy od černé až po červenou. Jsou odsud také nádherné výhledy na nár.park s kaňonem.

Vracíme se do Reykjahlídu, když se ještě po cestě u zátoky Lónsós procházíme na černé písečné pláži. Večer v kempu grilujeme a trochu se ochladilo, ale má to výhodu, zmizeli otravní komáři.

12.6.

Jestě než opustíme Reykjahlíd, zastavíme se u termální pukliny Grjótagjá. V této jeskyňce s horkou vodou je už nyní zákaz koupání.

Pokračujeme po Ring road k vodopádu Godafoss, který patří mezi nejhezčí na ostrově. Vodopád bohů dostal jméno podle sošek pohanských bohů do něj odhozených po přijetí křesťanství.

Po poledni se zastavíme v Akureyri, druhém největším městě Islandu, které si projdeme, nakoupíme ve speciálním obchodě nějaký alkohol a také se dozvídáme, že cesta F35 do vnitrozemí, kam jsme chtěli jet zítra, je zatím kvůli sněhu zavřená.

Míříme dál na západ k Saudárkrókuru, cestou se taky zastavíme u skanzenu Glaumber, tvořeného dřevohlinitými domky s travnatou střechou. Na zdejším statku v 11.st. žil s rodinou viking Snorri Porfusson, první Evropan narozený na severoamerickém kontinentu, který má na zdejším hřbitově malou sošku.

Severně od Saudárkrókuru na břehu moře leží termální jezírka Grettislaug s horkou vodou ideální ke koupání. Za 750isl se tu můžete čvachtat celý den, my jsme tu byli 2h a zkusili jsme se vykoupat i v ledovém moři. Jezírka leží na nádherném místě mezi mořem a kopci pokrytými sněhem, vidět je odsud i skalnatý ostrov Drangey zmiňovaný v Sáze o Grettirovi, kde se Grettir Silný ukrýval a byl nakonec zabit.

Levný a pěkný kemp najdeme v Blónduósu.

13.6.

Dopoledne projíždíme poloostrov Vatnsnes podél pobřeží a snažíme se najít tuleně, ale bohužel nemáme štěstí.

Odpoledne se vydáváme na severozápadní fjordy přes údolí řeky Laxa, kde se odehrává děj Laxdaela ságy o milostném trojúhelníku a krevní mstě, kterou jsem dočetl před odjezdem na Island.

Potom kopírujeme pobřeží Breidafjorduru, kde jsou nádherné výhledy na fjordy. Silnice má částečně štěrkový povrch a tak cesta ubíhá pomalu a je jasné, že dneska už na Latrabjarg s koloniemi papuchalků nedorazíme a ubytujeme se kousek před ním v Breidavíku v předraženém, ale krásně umístěném kempu u moře.

Ještě před tím si ale prohlédneme na pláži ležící rezivějící vrak rybářské lodi Gardar a nedaleké muzeum Hnótur s vraky letadel a dalších strojů. Nakonec zahlédneme i tuleně na pláži, ale je bez hlavy a ještě k tomu mrtvej.

Večer se spouští vytrvalý déšť a proto odléváme pohanským bohům slivovici a odevzdáváme část jídla za lepší počasí.

14.6.

Dnešní den začínáme na nejzápadnějším výběžku Evropy na útesech Latrabjarg, kde hnízdí tisíce mořských ptáků jako jsou alkouni, kormoráni, rackové a samozřejmě kolonie papuchalků. Hned u majáku Bjargtangar vidíme prvního papuchalka a po pěšině podél útesů fotíme další a další.

Naše cesta vede na sever přes náhorní plošinu Dynjandisheidi, ze které řeka Dynjandi padá v několika kaskádách z výšky 100m a vytváří nejvyšší vodopád Západních fjordů.

Potom přejíždíme další náhorní plošiny, ze kterých jsou fantastické výhledy na okolní fjordy. Přes Ísafjordur přijíždíme do nedalekého Súdavíku, kde navštěvujeme Centrum polárních lišek, kde se dozvídáme něco o životě těchto plachých tvorů a zhlédneme krátký film, který je ale jenom v islandštině. A hned u centra mají jedno malé liščí mládě.

Nocujeme v kempu nedaleko liščího centra na břehu Alftafjórduru. Asi 200m od kempu se nachází památník obětem laviny, která sjela ze svahu nad městem v roce 1995 a pohřbila 14 lidí i s jejich domy.

15.6.

Jedeme podél klikatícího se pobřeží na východ, kde uvidime tuleně a přes náhorní plošinu Stangrims do Djúpavíku. Vede sem rozbitá 50km dlouhá cesta, vesnici ležící v nádherném fjordu, dominuje stará dávno už nefunknčí betonová továrna na zpracování sleďů a 100let stará rezivějící loď Sudurland.

Na cestě zpět se zastavíme u Drangsnes, kde na břehu moře leží 3 malá jezírka s termální vodou, čehož využíváme a hodinu se vyvalujeme a koukáme na ostrov Grimsey. Vstup je zdarma a jsou tam i sprchy.

Směřujeme na jih a v údolí Haukadalur navštěvujeme zrekonstruovaný statek Eiriksstadir, domov vikinga Erika Rudého, který objevil Grónsko a jeho syna Leifa, který pro změnu doplul k břehům Severní Ameriky. Jsme tu o pár minut po zavíračce a tak dům z hlíny obdivujeme jenom z venku.

Z prašné silnice do Stykkis Holmuru se poblíž tohoto města nabízejí skvělé výhledy na stovky skalnatých a travnatých ostrůvků připomínající spíš oblast JV Asie než Islandu.

16.6.

Jižně od města se tyčí posvátný pahorek Helgaffel, kdysi uctívaný pohanskými vyznavači boha Thora. Krásný výhled je z vrcholu a na jeho úpatí u kostela stojí 900let starý hrob Gudrun Osvítsdottir, hrdinky z Laxdaela ságy.

Na jihu polostrova Snaefellsnes poblíž Drítvíku leží fantastická laguna Djúpalón s černými oblázky na jejímž břehu jsou zbytky ztroskotané lodi a také 4 zvedací kameny, kterými si rybáři poměřovali svojí sílu. Kameny váží od 23 do 155kg a jsou pojmenovány, velký silák, poloviční silák, padavka a budižkničemu, přičemž námořníci museli zvednou alespoň poslední dva jmenované. O 5km vychodněji se u majáku připomínajícího raketu tyčí dva skalní pilíře pojemnované křesťanský a pohanský.

A u nedaleké vesnice Arnarstapi, kterou střeží kamenná postava Bardura Snaefellsnáse, jsou další lávové útvary, nejzajímavější z nich je skalní brána a také velké skalní díry v útesech, kde hnízdí velké množství mořských ptáku, nejagresivnější je rybák arktický, který neváhá zaútočit i na člověka.

Za nečekaně slunečného počasí jedeme na jih a kempujeme na břehu moře u Akranes.

17.6.

Dopoledne se přesouváme do Reykjavíku, kde zrovna slaví den vzniku Islandské republiky. Parkujeme u vysokého betonového kostela Hallgrímskirkja se 75m věží. Před kostelem stojí socha Leifa Erikssona, který vstoupil na americký kontinent skoro o půl století dříve než Kolumbus. Procházíme si centrum a Peťula schání knížku S. Holmesa v islandštině, ale bez úspěchu, koupíme nějaké suvenýry a opouštíme hlavní město.

Po obědě jedeme do pár kilometrů vzdáleného Hafnarfjorduru na vikingský festival. Zde jsou k vidění tradiční řemesla, ochutnáváme vikingský chleba a podíváme se na malou bitvu. Tato akce je spíše zajímavá pro děti a bohužel začíná vytrvale pršet, což nás bude provázet zbytek dne i celou noc v kempu v Selfossu.

Tady potkáváme znovu skupinku Čechů z předchozího dne i z festivalu a od nich se dozvídáme, že cesta do Čarodějných hor po silnici F35 je pro osobní auta zatím nesjizdná, takže tento cíl budeme muset z našeho plánu vyškrtnout.

18.6.

Ráno už neprší a naší první zastávkou je park termálních pramenů v Hveragerdi, kde si můžete nohy smočit v prameni nebo v bahně a dokonce si můžete v prameni uvařit vajíčko, vše je za nějaký poplatek. V malém skleníku zde pěstují zeleninu, citrony, a banány. Nedaleko se také nachází malé bahenní sopky.

O 40km severněji leží národní pak Thingvellir v jehož části u řeky Oxary zasedal Althing, schromáždění svobodných mužů, kde se řešily spory nebo uzavíraly obchody. Byl to první parlament na světe, který ale postupně ztrácel svoji funkci. Dnes je zde k vidění propadlina vzniklá narážením evropské a severoamerické kontinentální desky, které se od sebe neustále vzdalují. Toto místo má velký historický význam a 17.6.1944 zde byla vyhlášená nezávislost na Dánsku a vznikla tak Islandská republika.

Dalším cílem jsou horké prameny Geysiru, který v dobách své slávy stříkal do výšky 70m, dnes už je ale neaktivní, na rozdíl od sousedního Strókkuru, který každých 5 min. vychrlý 30m vysoký vodní sloup vody. Zachytit vystřikující Strókkur není zrovna jednoduché, musíme sledovat bublinu, která se objeví na zlomek vteřiny před vyprsknutím.

A poslední dnešní zastávkou je Zlatý vodopád Gulfoss, kde má být podle legendy ukrytý poklad. Voda padá ve dvojitém kataraktu, první se valí z několika desítek metrů dolů a vytváří vodní třišť. Ve druhém se prudce stočí a padá do kaňonu. Ve zdejším infocentrum se znova ptáme na průjezdnost silnice 35, ale opět se dozvídáme, že je otevřena jen pro auta 4x4.

19.4.

Ráno vyjíždíme na východ do Duhových hor, kde strávíme zbytek dne. Asi po 100km přijíždíme k silnici F208 určenou pouze pro auta 4x4, ale podle našich informací je sjízdná i pro osobáky. Průměrná rychlost je 30km/h, ale dá se to bez problémů zvládnout až ke kempu Landmannalaugar, kde parkujeme před brodem vzdáleným asi 300m od kempu, který je také výchozím bodem k vyhlídkové hoře Bláhnukur.

Projdeme mezi stany směrem k horám a míjíme rozcestník, po suťovisku stoupáme vzhůru pomalu, protože každou chvíli fotíme. Asi po 1.5h jsme na vrcholu Blahnukur 960 m , odkud jsou působivé výhledy na okolní, zbarvené svahy duhových hor tvořených žlutě, červeně, šedivě a modrozeleně tónovaným liparitem a sněhovými poli. Zajímavě vypadá také černý proud ztuhlé lávy sahající až ke kempu. Po svačině sestupujeme dolů přes několik sněhových polí a dlouho hledáme kudy přes potok k hořící hoře Brennisteinsalda s četnými solfatarami jejichž pára je vidět zdaleka. Podél potoku se vracíme po 5h pohodové chůze do kempu, u kterého si dopřáváme koupel v přírodním termálním jezírku, kde se termální potok vlévá do studené říčky. Je třeba chvilku hledat místo, kde je voda tak akorát a potom se tam přes hodinu vyhříváme a povídáme si s dvojicí Čechů, kteří kempují ve zdějším kempu.

20.6.

Ve Fludiru se chceme vykoupat v Tajné laguně, která byla vytvořena v roce 1891 a je to nejstarší bazén na Islandu a od té doby se stalo tradicí se koupat v teplé termální vodě. Ale cena 2500ISK se nám zdá trochu moc a tak směřujeme na východ k čedičovému vodopádu Hjálparfoss, který je na islandské poměry docela malý.

Nedaleko leží archeologické naleziště z doby vikingů, konkrétně statek Stong zasypaný v roce 1104 popelem sopky Hekly, který býval majetkem Gaukura Trandilssona zmiňovaném v Sáze o Njálovi. Ve Pjódveldisbaerinu leží zrekonstruovaný vikingský statek kopírující ten ze Stongu. Odpoledne  se vydáváme na jih a po Ring road pokračujeme na východ. Dnes máme vodopádový den a další na řadě je druhý nejvyšší na Islandu, 122m Haiffoss, kam vede rozbitá cesta sjízdná osobákem.

Nejprve se stavíme na dalším vodopádu Seljalandsfoss, který je zajímavý tím, že za ním vede stezka a posledním vodopádem dneška je Skógafoss, kde má být podle legendy ukrytá truhla plná zlata, ale bohužel se ani tentokrát na nás štěstí neusmálo a na další cesty si opět budeme muset šetřit  tak třeba příště se Thor za nás malinko přimluví

Hned u vodopádu taky kempujeme na travnatém tábořišti. I když tady proudí i ve večerních hodinách dost turistů, pořád je to příjemný kemp a kolikrát se poštěstí kempovat přímo u vodopádu. Ke spádu vodopádu se dá dojit hezky upravenou stezkou a vybudovanými schody.

21.6.

Východně od Skogafossu se rozkládá ledovec Mýrdalsjokull a my míříme k jeho ledovcovému splazu Sólheimajokull. Vycházíme od parkoviště a za 5min jsme u ledovce, který je ale dost špinavý od lávového popela a procházíme se po jeho okraji.

Další zastávkou je nejjižnější část Islandu mezi Dyrhólaey a Reynisfjara, na skalnatém pobřeží jsou k vidění přírodní útvary, nejzajímavější je skalní brána a čedičové sloupy, podle legendy zkamenělý trolové a podél pobřeží se táhnou černé kamenné pláže.

V nedalekém Víku se koupeme v místním bazénu a potom se přesouváme po hrbolaté silnici 214 směrem k Maelifellu, cesta vede nádhernou přírodou mezi zelenajícími kopci a jdou vidět řeky vytékající z ledovce Kótlujokull, který je vidět z dálky.

Kempujeme na tábořišti Thakdilu, je to tábořiště mezi skalami kde končí silnice. Pár islanďanů tu slaví slunovrat. My si k večeři grilujeme jehněčí a zapíjíme to pivem Viking.

22.6.

Kolem 9hod vycházíme z kempu na Huldufjoll , počásí nám přeje a sluníčko svítí a dokonce i hřeje. Stezka není značena, ale je zřetelná až na vrchol. Obcházíme kemp, přeskakujeme potok a stoupáme vzhůru kolem zelených kopců, ze kterých padají malé vodopády, zhruba po hodině přecházíme první sněhová pole a pak ještě několik dalších. Po levé straně máme vrchol Maelifell, my jdeme rovně po cestě kudy podle otisků pneumatik projede občas i nějaký off road.

Zhruba po 2.5h pohodové chůze přicházíme k rokli, kde se před námi rozprostírá čelo ledovce Kotlujokull, ze kterého do rokle padá několik vodopádů a protože je stále slunečno tak to máme i s duhou, která se vytváří skrz vodopády. Dáváme sváču a posloucháme praskání ledovců, ze kterého se občas kousek utrhne. Vracíme se stejnou stezkou a Monča dostala výborný nápad jak si kousek cesty spestřit a využít zatím nevyužité pláštěnky a sjíždí sněhová pole na pláštěnce. Pláštěnka je hezky oranžová to, aby Monču všichni viděli a nikdo ji nepřekážel v cestě při sježdu 5km/h  Mně to nedá a přídávám se taky, ale samozřejmě si troufnu na 10km/h

Kolem 14hod jsme v kempu a odjíždíme z tohoto krásného místa na východ do národního parku Skaftafell, po cestě se ještě stavíme u Kirkjubaejarklausturu u čedičového útvarů Kostelní dlažba, která nás ale moc nezaujala.

K večeru příjíždíme do kempu, který je u info centra Skaftafell. A po večeři se s Mončou chystáme na noční výstup na horu Kristinartindar tyčící se mezi výběžky ledovce Vatnajokull. Vycházíme ve 21hod a jdeme k vyhlídce Sjónarnipa, kde jsme po 45minutách a odkud se nám nabízí pohled na nejvyšší horu Islandu Hvannadalshnúkur vyčnívající nad ledovcovým splazem Skaftafellsjokull. Máme štěstí a počasí je příjemný a dokonce kdyby sluníčko nebylo za horami tak vidime i západ slunce. Takhle se musíme spokojit s odrazem západu na druhé straně hor, kam se západ odráží. Po dalších 45minutách přicházíme na vyhlídku Gláma odkud už je vidět náš vrchol, ačkoliv je to noční výstup tak v červnu se vůbec nesetmí, takže máme denní světlo po celou dobu treku. Za vyhlídkou scházíme se značené stezky do prava, stoupáme po kamenitém chodníku do sedla odkud nás čeká strmý výstup po suti a sklále a bohužel se začíná mračit i obloha. Chvili před půlnocí se po hřebeni vyškrabáváme na vrchol Krístínartindaru 1126m s více než 1000m převýšením. Na vrcholu je uschovna na knihu návštěvníků kam také zapisujeme svě dojmy a hlavně že jsme tam byli. Dáváme tatranku a děláme půlnoční vrcholová foto a snažíme se zachytit i okolní ledovcové splazy a písečné naplávy, ale počasí se během chvilky bohužel zhoršilo a mlha začíná být hustší a hustší, že by se dala krájet a vidíme tak na 20m. Opatrně sestupujeme do sedla a chvíli hledáme vyšlapanou stezku, je těžký ji za mlhy najít. V sedle odbočujeme do prava a cestu dolů vidíme přes Nyrthrihnúkur skrz sněhová pole. Dále klesáme na vyhlídku Sjónarskor a zpět do kempu, kam přicházíme ve 3hod ráno. Jsme trochu unaveni, ale stálo to za to. A u stanu nás někdo vítá svým hlasitým chrápáním, to by měli v kempu přísně zakázat! Suma sumárum i přes špatnou viditelnost na vrcholu jsme viděli nádherné scenérie při cestě nahoru a přestože je národní park Skaftafell hojně navštěvován turisty tak při tomto ,,nočním'' výstupu jsme nepotkali za celou dobu vůbec nikoho.

23.6.

Vstáváme trochu později a po snídani se jdeme podívat na vodopád Svartifoss, už jsme trochu přefossovaní a tento vodopád nepatří zrovna k nejvyšším ani nejmohutnějším, ale zajímavé je jeho pozadí tvořené černými čedičovými sloupy připomínající píšťaly u varhan.

Po poledni přijíždíme k ledovcovému jezeru Jókulsárlón, které je plné ledovcových ker plujících po hladině, kam se můžete vydat s obojživelným vozidlem. My jdeme po  svých podél jezera a obdivujeme ledové sochy různých tvarů a barev od zářivě modré, tyrkysové přes bílou až po šedou s černými pruhy od sopečných erupcí. Některé kry se mohou na jezeře pohupovat až 5 let.

K večeru se přesouváme k Hofnu a nedaleko za ním sjíždíme k majáku Stokksnes, silnice končí u proslulého Viking Cafe, kde vás lákají na nejlepší kávu na Islandu a výborné domácí vafle. Zaplatíme vstup a jdeme se podívat na vikingskou vesnici, která je umístěná v nádherném prostředí a tvoří jí několik domů s palisádovou hradbou. Vesnice není žádným skanzenem, ale filmovou kulisou k filmu, který se zatím nenatočil z finančních důvodů jak se dozvídáme v cafe Viking. To že jde o imitaci poznáte při detailnějším prozkoumání, i bílá skále je vytvořena z polystyrénu a uvnitr domů není žádné vybavení, nicméně to stojí za návštěvu a z dálky vypadá opravdu impozantně.

24.6.

Od rána je mlha a prší a my se vydáváme z Hofnu na sever po Ring road k jezeru Lagarfljot, ve kterém má podle pověsti žít jezerní příšera Lagarfljótsgrmurinu. Západně od jezera se jdeme podívat na Hengifoss, náš poslední vodopád, který je 3. nejvyšším na Islandu. Od parkoviště stoupáme po cestě kolem menšího čedičového vodopádu Litlanesfoss a po hodině stojíme u Hengifossu.

Na druhé straně jezera u Hallormsstathuru se ještě procházíme jedním z mála lesů na Islandu, který je uměle vysázený, ale překvapivě pestrý. Roste zde několik desítek druhů jehličnanů, listnatých stromů a vedou tady upravené stezky. Islanďané tento les využívají na pikniky a oslavy.

Odpoledne nakupujeme v Egilsstadiru a pokračujeme na sever do pobřežního městečka Bakkagerdi obklopeného zasněženými kopci, kde kempujeme. Počasí se vyjasnilo a tak se couráme po městě, kde nás zaujal dům Lindarbakki, zabalený do trávy. U pláže je vystavena vodní mina, která poškodila několik zdejších domů a nad kempem se tyčí Alfaborg, Elfí skála, ve které sídlí královna všech islandských elfů.

25.6.

Severně od Bakkagerdi v přístavu pro malé lodě leží ostrůvek Hafnarholmi s kolonií papuchalků, které díky pozorovacím plošinám vidíme docela zblízka.

Asi hodinu sledujeme nemotorné papuchalky při jejich těžkopádném přistávání a fotíme a fotíme a pak se vracíme do Bakkagerdi, kde si v  Alfa cafe dáváme rybí polévku a chlebové placky s uzeným lososem a sleděm. Vše bylo výborné, doporučujeme zkusit.

Odpoledne se vydáváme do zálivu Héradsfloi po hrbolaté silnici, která končí u farmy Husey a ptáme se, kde bychom mohli vidět tuleně. Majitelka nám ukazuje za sebe, kde se plácá opuštěné tulení mládě, které chtějí vypustit zpět do přírody a také nám ukazuje cestu k vodě, kde by se mohli nacházet. Projdeme se kolem břehu a během 2 hodin se nám podaří jednoho zahlédnout. Večer děláme poslední nákupy a míříme do Seydisfjorduru, odkud nám zítra odplouvá trajekt do Dánska.

26. - 27.6.

V 10hod vjíždíme na trajekt a v poledne vyplouváme a loučíme se s Ultima Thule - severským ostrovem, kde v létě nepadne nikdy tma.

Na trajektu koukáme na televizi, hrajeme hry, čteme a pijeme faerský pivo a snažíme si zkrátit čas, který já většinou prospím

Závěr

Tak Island splnil očekávání a někdy i překonal. Viděli jsme téměř všechno co bylo v plánu, nespočet nádherných vodopádů a obrovské ledovce, neskutečně zbarvené hory a místa, na kterých se odehrávaly staroseverské ságy, roztomilý papuchalky, tuleně, vykoupali jsme se v horkých pramenech s užasnými scenériemi a samozřejmě taky gejzíry.

Malým zklamáním byl vikingský festival a velkým alespoň pro mě nesjízdnost silnice F35 a to že jsem se nemohl podívat do vnitrozemí. Tak příště letadlem a půjčujem místního džípa nebo cokoliv  co bude mít 4x4 a pokoříme všechny doposud nesjízdné silnice a místa.

Počasí bylo proměnlivé na začátku a na konci slunečné a občas oblačno s přeháňkami a dost často foukalo s dvěma menšíma vychřicema, kdy nám to málem odfouklo stan a holky s ním. Takže to na islandské poměry a počasí asi celkem šlo. Pláštěnky jsme využili jen na bobování po sněhovém poli a ne jednou. Monča si to asi nechá patentovat

Kempy byly slušně vybavené většinou s pračkou a občas i s kuchyňkou a bylo v nich čisto, ostatně jako všude na Islandu, na severu byly sprchy většinou v ceně, na jihu se platily zvlášť.

Co se týkalo nákupů nejvýhodnější je supermarket Bonus, který je většinou jen ve větších městech, kde se dá nakoupit za solidní ceny. Alkohol je možné pořídit výhradně ve státních obchodech Vínbúð. Na Islandu se vyrábějí tři značky piva – Egil´s, Thule a Viking, což jsou klasické ležáky.

Cenové info

100 isl - 17kč

trajekt zpáteční cesta 3. os auto+kajuta 60000kč

benzín 250 isl - 40kc

tunel .. 1000 - 170kč

kempy 1os - 800 - 1900isl

sprchy 50 - 500isl - 8 - 90kč

vstup liščí centrum 750 isl, viking vesnice 600 isl, termální bazén 700 isl - 120kč, Vik plav bazén 550isl - 80kč, hafn viking fest 900isl - 150kč

potraviny - chleba 240isl - 40kč, sučenky 200isl - 35kč, banány 1kg - 240isl - 40kč, těstoviny 180isl - 30kč, omáčka na těstoviny 200isl - 35kč, jehněčí na grill 0,5kg - 1200isl - 200kč, pivo Viking 240 isl - 40kč, becherovka 0,5 - 4800isl - 800 kč