Moje cesty Evropou

Úvod

Letos jsme se rozhodli s Péťou a naším psem Fenrim, že na dovolenou v září vyrazíme do Estonska, Lotyšska a Litvy. Pro mě to bude po 9 letech návrat do těchto končin, ale zatímco minule jsem jel sám, cestoval jsem autobusy a hlavně po velkých městech, tak letos pojedeme autem a v plánu máme menší historická města, národní parky, písčité pláže, středověké památky, válečné památníky a okusit něco z pobaltské kuchyně.

Cestopis

3.9.so 

V 11h vyjíždíme z K.Varů směr Ústí n.L. a přes Wroclaw a Lodž na Varšavu po dálnici, ale potom už se couráme přes vesnice a rozkopanou silnici na Augustów, kde přespíme na parkovišti v autě.

4.9.ne

Vstáváme za deště, který nás bude provázet skoro celý den a vyrážíme do Litvy. Přes Kaunas se dostáváme na západ do Klaipedy a odsud na Kuronianský výběžek (poloostrov).

Zastavíme se ve vesnici Juodkanté jejíž hlavní silnici lemují dřevěné domky a rybí restaurace. My se jdeme projít na Horu čarodějnic, což je zalesněný vršek plný dřevěných soch čarodějnic, čertů, skřetů a dalších pohádkových a mytologických postav.

Stanujeme u vesnice Nida v poloprázdném, ale hezkém  kempu asi 10min od pláže, kam se k večeru jdeme projít. Písčitá pláž, ke které se jde přes borový les je dlouhá několik km a přestože je zároveň a je pod mrakem, najde se pár jedinců, kteří se koupou a jsou to vetšinou nudisti, kterým je část pláže vyhrazena. My se spokojíme s osvězením nohou a blbneme se psem na pláži, potom co mu uplave lítající talíř čumí na moře jak Bulhar do mlátičky a když musí vlézt do moře, tak se mu to moc nelíbilo.

5.9.po

Dopoledne se procházíme vesnicí Nida jdeme podél pobřeží k největší písečné 52m vysoké Parnidisově duně, na jejímž vrcholu jsou sluneční hodiny s obeliskem, odkud je výhled na pobřeží se zlatavým pískem.

Po obědě se dostáváme do Lotyšska a kousek za hranicemi míříme k vesnici Pape, kde se procházíme přírodní rezervací podél pobřeží s písečnými plážemi a starými osadami. Potom popojedeme kousek na sever k vesničce Kalniški a po polní cestě dále ke vstupní bráně, za kterou je možno spatřit znovu umístěné divoké koně ve volné přírodě. Ale brána je zavřená a bez průvodce, kterého by jsme si museli domluvit předem, je vstup zakázán, tak bohužel koníky neuvidíme.

Kempu jsme dále na sever u obce Saraiky hned u pláže a kromě nás je tu jenom jeden stan. Nádherné místo pro kempování, nikde nikdo a písečná dlouhá pláž, využívám toho a testuju zdejší moře, fouká a teplota je tak 18°, takže je to rychlovka. Večer grilujeme a přímo před sebou máme západ slunce u pláže, prostě idylka.

6.9.út

Ráno se jdeme projít po pláži a potom vyrážíme směr Kuldiga. Toto přívodní a trochu ospale působící město má svou kouzelnou atmosféru díky malému historickému centru s dřevěnými a hrázděnými domky. Stojí tu také kostely sv.Anny, sv.Kateřiny a sv.Trojice a také domy ze 17.st. a v jednom z nich pobýval i švédský král Karel XII. V místní restauraci jdeme na oběd, Péťa si dává vepřové pečené v rumu a já mám bramborovou kaši s jáhlami a škvarkami a k tomu něco mezi klobásou, jitrnicí a jelitem, porce velký a docela těžký jidlo, takže mám dost až do večeře. Po obědě se jdeme podívat na okraj města na vodopád Venta, který neohromí svou výškou okolo 2m, ale šířka přes 200m je impozantní.

Odpoledne jedeme k Sabile, nad kterou se rozkládá Pedvalské muzeum pod širým nebem, které navštívíme. Na okolních loukách stojí několik desítek abstraktních soch a modelů, měli jsme trochu jinou představu o tomto muzeu, takže nás to moc nenadchlo, ale Fenri se tu alespoň hezky proběhl.

Kemp nakonec najdeme až u mořského pobřeží u Apšuciens, opět liduprázdný a pláž hned u kempu.

7.9.st

Ráno zbalime stan a jedeme do nár.parku Kemeri poblíž Jurmaly. Začínáme Cestou černé olše, což je stezka vedoucí po dřevěných lávkách asi 1,5km skrz les plný komárů a moc k vidění toho neni, nedaleko leží lázně se sirnými prameny, jejichž slávu už dávno odvál čas.

Mnohem zajímavější je návštěva Velké bažiny Kemeri vedoucí po dřevěných chodnících skrz les a bažiny s malebnými jezírky a ostrůvky. V polovině cesty je vyhlídková věž odkud je možno spatřit značnou část bažiny připomínající scenérie z Cesty do pravěku. 

Další zastávkou je Jaunpils s vodním hradem uprostřed městečka, který si obcházíme dokola kolem jezera, které ho obklopuje a zavítáme na malé nádvoříčko, dovnitř ale nejdeme, dnes je zde restaurace, kanceláře a muzeum. Jinak zde ale panuje příjemně ospalá a poklidná atmosféra.

Východně od Jaunpilsu leží vesnice Lestene, kam se dostáváme po prašné cestě a naším cílem je vojenský hřbitov hned u místního kostela. Na tomto hřbitově jsou pohřbeni lotyšští vojáci bojující ve 2.sv. válce po boku Německa proti bolševistické Rudé armádě. Na malé cedulce, s označením Lotyšské legie, je vzdán hold lotyšským hrdinům v boji za svou vlast, stejně jako u nedalekého památníku u silnice A9, který je rovněž věnován Lotyšské legií SS. Tady leží pamětní kámen se znakem legie a také informační cedule s fotkami, ale bohužel jenom v lotyšštině.

A posledním dnešním cílem je Pokainaský hvozd, chráněný les, kam je ale povolen vjezd autem. Po cestě, z které si podle mapky děláme vycházky k zajímavým místům, mezi které patří vztyčené kameny a kamenné mohyly. Archeologové se domnívají, že toto místo sloužilo v dávných dobách k pořádání pohanských rituálů a obřadů.

Nocleh najdeme severně od Jaunpilsu u zapadlé farmy, kde si můžeme postavit stan a kdyspozici máme kuchyň, sprchu a verandu a to jenom za 7€.

8.9.čt

Dnes míříme na jih Lotyšska, nejprve do národního parku Tervete, kde jsem byl už při první návštěvě Pobaltí před 9 lety. Nár.park, který se rozkládá v lese je zaměřen hlavně na deti, ale nám i Fenrimu se tu líbilo, je zde neskutečné množství vyřezávaných soch s pohádkovou tématikou od Anny Brigaderové, uvidíte tady trpaslíky s jejich vesničkou, chalupu ježibaby, krále s jeho družinou, pavouky, vážky, houby v nadživotní velikosti a mnoho dalších postav. Na okraji lesa stojí také replika opevněného hradiště lotyšského kmene Zemgalů, které porazil livonský řád.

Po obědě směřujeme do Bausky na místní hrad ležící ve skvělé poloze mezi dvěma řekami, který vystavěli členové livonského řadu. Po té co byl hrad zbořen a znovu částečně zrekonstruován, tak dnes v něm kromě hospody sídlí také muzeum.

Hned u hradu stojí památník Legii Latvia vzdávajicí hold lotyšským vojákům v bojích se sovětskými okupanty.

9.9.pa

Dnešek strávíme v okolí vesnice Ligatne, nejprve míříme východně k jezeru Araiši, kde se nachází replika jezerní pevnosti z 9.st., která je postavena na ostrůvku spojených s pevninou náspem. Dřevěnou pevnost, tvořící 15 domů za rakosovou palisádou, nakonec dobyli rytíři livonského řádu, kteří si hned na proti postavili kamenný hrad, že kterého se dochovaly jenom nepatrné zbytky. Nedaleko od této zříceniny se také nacházela osada z doby bronzové, nyní ukázána v podobě 4 chatrčí. Celkově je to velmi zajímavá a významná archeologická lokalita v Lotyšsku, v jejímž okolí také stojí kostel že 13.st. a na protějším kopci také starý větrný mlýn.

Na oběd jedeme do Ligatne, Péťa si dává masové koule a já místní klasiku, houbovou polévku a vepřový maso s opečeným bramborem na kopru, který Lotyši dávají snad do všeho.

Potom chceme vyrazit na naučnou stezku Ligatne kolem výběhu s bizony, medvědy, rysy, divočáky atd., ale dozvídáme se, že tam nesmíme se psem, tak volíme náhradní variantu, od infocentra kolem vesnice, kde leží fabrika na výrobu papiru, vůbec nejstarší průmyslový závod v Lotyšsku. V okolí jsou k vidění staré fabriky, dřevěné domy, ve kterých bydleli dělníci, porodnice, stará dřevěná skola, kde se učilo až do roku 2003 a ve skalách vytesané sklepy a malou přehradu, na které jsou zajímavě vytvořená koryta, aby se přes ní mohli proti proudu dostat lososi.

Kempujeme opět u Baltského moře a večer grilujeme.

10.9.so

Vyrážíme na sever podél pobřeží k Estonsku a po cestě se ještě zastavíme jižně od Salacgrívy na Veczemu klintis, pískovcových červených útesech vysokých 4m a dlouhých přes 200m u písečné pláže. 

Po obědě přijíždíme do Estonska, zastavíme se v Pärnu, kde si projdeme historické centrum, ve kterém se prolínají staré dřevěné domy s moderními budovami. Zajímavá je radnice, kupecký dům, Tallinská brána nebo některý z kostelů a u pobřeží je také písečná pláž s promenádou.

Potom už nás čeká cesta do Haapsalu, ale ještě než tam dorazíme, tak do nás na křižovatce nacouvá Estonska, máme promáčklý nárazník, nechtějí to řešit přes pojišťovnu, tak to spravý 50€ a pokračujeme kousek za Haapsalu do kempu.

11.9.ne

Stanovali jsem jižně od Haapsalu, kam se jedeme dopoledne podívat, po cestě u silnice vidíme romanticky vyhlížející zříceninu, která jak se dozvídáme z info.tabule, byla zámkem s nejkrásnější zahradou v Estonsku, od 19.st. však zpustl do dnešní podoby.

V Haapsalu si projdeme starou čtvrt, které dominuje katedrála s hradem obehnaném vysokými hradbami. Uvnitř se nachází muzeum a ke katedrále se vztahuje pověst o Bílé paní, která se zjevuje ve zdejších oknech. V rohu hradní zahrady se tyčí vyhlídková věž, že které ale přes stromy není nic vidět. K pláži Afrika s promenádou se dostaneme uličkami, které lemují staré dřevěné domky a zpět se vracíme přes Švédský trh, jak název napovídá, žilo zde hodně Švédů, kteří však odešli v roce 1944 před Sověty, čemuž se rozhodně nelze divit.

Odpoledne se dostáváme severně od města Keila k vodopádu Keila juga, 6m vysoký vodopád ve tvaru podkovy prý přináší štěstí. Okolo Tallinu se dostáváme do vesnice Lagedi, kde navštěvuju Estonské válečné muzeum, které je v soukromých rukách a je zde k vidění válečná technika od 2.sv.války až po současnost. Část je věnovaná estonskému odboji proti sovětské okupaci, jsou zde vystaveny fotky, ale popisky jsou jenom v estonštině. Mě nejvíc zajímal památník, který měl původně stát v Parnu, ale teď je vztyčen ve zdejším ovocném sadu. Je na něm vyobrazený voják Legie Estland s puškou směřující k Rusku. Je na něm vzdán hold všem estonským vojákům bojujících proti sovětům v letech 1941-45.

Kemp najdeme v nár.parku Lahemaa u obce Vosu.

12.9.po

Dopoledne zamíříme k bažině Viru, mokřinaté oblasti plné bažin, jezírek a močálů v jehličnatém lese, kterým vede stezka po dřevěných lávkách skrz bažiny. Je zde také vyhlídková věž, ze které je krásný výhled na celou oblast, připomínající pravěkou krajinu.

Po obědě směřujeme na Tallinn k vesnici Joelahtme, poblíž které se hned u dálnice nachází nejvýznamnější pohřebiště z doby bronzové v celém Pobaltí. Je zde také muzeum, ale je zavřené, tak se spokojíme s prohlídkou pohřebiště samotného, které tvoří několik několik kruhových mohyl s kamennou konstrukcí, na které byla navršena hlína. Zajímavá památka ojedinělá svého druhu v Estonsku, my však přišla trochu zanedbaná a bohužel atmosféře nneprospívá ani bezprostřední kontakt s dálnicí.

Navštěvujeme také nedaleký vodopád Jagala, přezdívaný estonská Niagara a má to být údajně jeden z nejhezčích vodopádů Evropy. No, obě přirovnání jsou hodně nadnesené až přehnané, ale asi to bude nejhezčí vodopád Estonska, 8m vysoký a až 70m široký, ale když je málo vody, tak je tak třetinový. 

Zbytek dne jsme na písečné pláži u Vosu, mimo sezónu poklidné vesnici u moře, kde máme pláž skoro sami pro sebe.

13.9.út

Dopoledne si projíždíme poloostrov Parispea s rybářskými vesničkami a potom podél pobřeží nár.parkem Lahemaa do vesnice Altja, kde je 4m vysoká dřevěná houpačka pro 6 lidí, jaké dřív stávaly v každé estonské vesnici.

O 30 km východněji leží zřícenina hradu Toolse, který postavili přímo na pobřeží baltského moře členové Livonského řádu. Hrad má nádhernou polohu a jsou zde také info cedule, že kterých se dozvíte něco o jeho historii.

Přes město Kunda, ano přesně tak se jmenuje, směřujeme do Letipea k největšímu baltskému bludnému kameni dlouhému skoro 50m. Lesní cestou projíždíme kolem pobřeží, ale balvan jsme bohužel nenašli.

Poslední dnešní cíl je vodopád Valaste, který padá z výšky 30m téměř do moře. Když jsem tady byl před 9 lety, dalo se jít na vyhlídkovou plošinu, která je v současnosti zavřená kvůli dezolátnímu stavu, takže z vodopádu moc nevidíme.

Kemp nakonec najdeme v Laagna kousek od Narvy, je zde hotel a i když jsme pod stanem, máme k dispozici i bazén a to jenom pro sebe, protože kromě nás tady nikdo není.

14.9.st

Dnes nás čeká přesun na jih Estonska, cestou se stavíme v Sinimae u válečného muzea, kde je vystavena munice a další věci z války a jsou tu také 3 stély na památku norské, dánské a Balinské divize SS, které v Estonsku bojovaly. Nedaleko odsud na louce v lesíku je také vztyčený památník estonským vojákům 20.divize, železný asi 10m vysoký kříž a také 3 stély na památku právě estonské , holandské a vlámské divize SS bojující na východní frontě.

Na jih projíždíme kolem největšího estonského jezera Peipsi a chvíli se couráme podél břehu. Potom už míříme k městu Voru a na jih od něj leží vesnice Haanja, že které vyrážíme na nejvyšší vrchol Estonska i celého Pobaltí. Cesta nahoru nám trvá neuvěřitelných 10min, je to moje nejrychleji vyšláplá ,,hora'', která má 318m a na jejím vrcholu se tyčí rozhledna.

Ve vesnici Rouge najdeme nádherný kemp v jehož okolí je zrekonstruovaná vikingská vesnice a několik stezek kolem zdejších jezer.

15.9.čt

Z kempu jedeme přes Voru do obce Paidra, poblíž které v lese stojí malý památník Augusta Sabbe, člena Lesního bratrstva, které ve 40. až 50.letech bojovalo proti sovětské okupaci. Ovšem Sabbe se v estonských lesích ukrýval až do roku 1978, kdy ho 28.9. vysledoval Sověti a on ukončil svůj život poblíž dnešního pomníku.

O něco jižněji u ruských hranic se nachází zřícenina hradu Vastseliina, podle průvodce nádherné pozůstatky nad řekou, ze 14.st. My jsme však byli trochu zklamáni, ruiny jedné věže a zdi a to je vše, tak jsme se alespoň prošli po okolí a vyvenčili Fenriho.

Na oběd se stavíme ve Voru, jídlo nebylo špatný, ale nic zvláštního, dali jsme si vepřový, ale v Lotyšsku nám chutnalo víc.

Odpoledne se vracíme do Rouge, kde si projdeme okolí vesnice s několika jezery z nichž jedno je údajně nejhlubší v Estonsku. Procházíme skřivánčím údolím, malebnou částí, která vede od vikingského skanzenu přes údolí jezer ke kostelu s bílou fasádou, na proti kterému je pomník zdejším rodákům padlých v letech 1918-20 v boji za nezávislost, kterou vybojovaly společně estonsko-lotyšské oddíly.

16.9.pa

Dnes se přesouváme z Estonska do Lotyšska, dopoledne ještě navštívíme nár.park Karula, kde si projdeme zajímavou naučnou stezku kolem jezera Ahijarve a opuštěných statků, kde jsem nakouknul do vybydlených domu, trochu smutný pohled na pustá místa, kde v minulosti žilo několik stovek lidí.

Po tom už projíždíme hranice do Lotyšska a směřujeme k městu Anglona, kde přespime v kempu u farmy.

17.9.so

Dopoledne si prohlížíme v Angloně místní křídově bílou baziliku z 18.st., kterou v roce 1993 navštívil Jan Pavel II.

Na jih asi 10km od Anglony se rozprostírá Čertovo jezero, opředené pověstí o ďáblovi, který žije na dně jezera, v jehož blízkosti také přestávají fungovat kompasy a elektr.magnet. přístroje, což vede k domněnce, že jsem kdysi spadl meteorit.

Po poledni se dostáváme do Litvy, zajdeme se podívat do národního parku Aukštaitijos, kde parkujeme u vesnice Ginučia, tvořené hezkými dřevěnými domky, zajímá nás také nedaleký vrch, na kterém v 10.st. stával dřevěný hrad, že kterého se už zde nic nedochovalo. Po hřebeni pokračujeme lesní cestou na Ladakalnis ,,ledovou horu'', což je kopec že kterého je hezký výhled na okolní jezera a na kterém se v pohanských dobách nacházelo posvátné obětní místo. 

K večeru směřujeme k Vilnusu, 25km severně od hlavního města děláme zastávku u geografického středu Evropy, jak zaměřili francouzští vědci. 

Kemp nakonec najdeme kousek od města Trakai.

18.9.ne

Vstávat se mě a Fenrimu moc nechce, ale Péťa nás zvedne z pelechu a jedeme do Trakai. Hlavní zajímavostí je ostrovní hrad, na kterém sídlil i Vytautas Veliký za jehož vlády dosáhla Litva velkého rozmachu od Baltského až k Černému moři. Hrad z červených cihel zrekonstruovaný v 70.letech 20.st. s množstvím strážních věží, obklopen jezerem, je chloubou litevských památek, za kterou míří davy turistů. Na prohlídku hradu jde manželka sama, protože psi dovnitř nesmí a já jsem tu byl před 9ti lety. Na nádvoří probíhají souboje rytířů a uvnitř se dozvíte něco o historii hradu a místní lidové kultuře.

V okolních částech města, které obývali Karaimové, turkický národ, jsou rozesety staré domy a muzeum věnované právě Karaimům.

Zajdeme si také na oběd, Péťa si dává vepřové v bramboráku a já Cepelinai, tradiční litevské jídlo, mleté maso v bramborovém těstě se smetanou a koprem.

Odpoledne se vydáváme o něco severněji do obce Kernavé, u které se rozkládalo v pohanských dobách 10-14.st. nejdůležitější centrum litevského státu. Na 5 opevněných kopcích byly hradiště, že kterých je dnes výhled až k řece Neris, u které je také pohřebiště z doby železné. Na celé trase jsou info cedule, že kterých se dozvíte o osídlení od doby kamenné až po středověk. Na tomto hradišti, které je na seznamu UNESCO, sídlil také Mindaugas, kníže který sjednotil litevské kmeny a z časů jeho vlády je tu také pěkně zrekonstruovaná dřevěná osada, ve které si můžete udělat představu o životě zdejších lidí. Kernavé je zajímavé místo, které rozhodně stojí za návštěvu a to i pokud se nijak zvlášť nezajímáte o historii a archeologii, ale vzhledem k tomu, že mě tyto věci zajímají, tak to byla jedna z nejatraktivnějších památek Litvy. 

Poslední noc na této dovolené grilujeme, zapíjíme to vínem a všichni tři jsme se trochu přežrali. 

19.9.po

Dnes nám končí dovolená, balime stan a jedeme na jih Litvy do Marcinkonys v národním parku Dzükija, kde v okolí vesnice vede Zackagiriská přírodní stezka dlouhá 13km. Začínáme u infocentra a jdeme po červené značce kolem říčky Grüda a potom lesem s písečnými dunami. Něko!ikrát překračujeme říčku nebo potoky po lávkách nebo kamenech, ale asi ve 2/3stezky nás zastaví potok, přes který se lávka rozpadla. Péťa se pokouší brodit, ale vody je tam po pás a boří se do písečného dna. Poslední část tak vynecháváme a zkratkou se vracíme k autu.

Keeousek před polskými hranicemi si dáváme pozdní oběd a pak už směrem na Varšavu a Wroclaw. Přespíme v autě na parkovišti a zítra to dorazime domů.

Závěr

Dovča splnila naše očekávání, auto až na malou nehodu vydrželo bez poruchy a skvěle vyšlo počasí, zapršelo jenom po cestě tam a pak už ani kapka, na severu Estonska bylo přes noc trochu chladněji (2°C), což ve stanu už bylo znát. Na koupání to v září moc nebylo, ale pláže čistý a liduprázdný, stejně jako kempy, který byly na západě u moře dražší, ale jinak hodně levný.

V Litvě se mi nejvíc líbilo na poloostrově Neriga a hradiště Kernavé. Dobrá byla litevská kuchyně, pivo a medovina.

V Lotyšsku v oko!í městečka Ligatné, bažina Kermeri, národní park Tervete a město Kuldiga.

V Estonsku pak hrad Toolse, město Haapsalu, národní park Lahemaa, okolí vesnice Rouge a válečné památníky estonským hrdinům.

Cenové info 

1€=27kč

LPG 0,5€=14kč

kempy 2os+stan+auto 5-20€=135-540kč

Litva

oběd 3-5€=80-135kč

trajekt na Nerigu 12€=325kč

vstupy:

nár.park Neriga auto 5€=135kč

hrad Trakai 7€=190kč

Lotyšsko 

oběd 7-8€=190-215kč

vstupy:

Pedvalské muzeum 4€=110kč

Pokainiský hvozd auto 5,5€=150kč

nár.park Tervete 4€=110kč

Estonsko

oběd 8-10€=215-270kč