Bollywood vede na Hollywoodem
Indická kinematografie je v české republice téměř neznámá. V Praze se o její zviditelnění snaží Festival bollywoodského filmu. Naše neznalost nás neomlouvá. Bollywood vyprodukuje ročně nejvíc filmů na světě.
více na bollywood.navajo.cz
Film má v Indii dlouhou tradici. 7.7.1896 se v bombajském hotelu Watsonu skutečnila první projekce krátkých filmů bratří Lumierů. Nový vynález se rychle rozšířil, v roce 1898 Hiral Sen začal točit a promítat první krátké filmy v Kalkatě.
V roce 1913 vznikl první hraný delší film Radža Harišandra. Film se v Indii stal velmi oblíbeným, stavěla se kina, začala jezdit první pojízdná kina, která zprostředkovávala zážitky i obyvatelům odlehlých částí země. V roce 1930 se natočilo 200 filmů ročně. Hitem se stal první zvukový film Alam Ara natočený roku 1931. Už v tomto filmu objevili tvůrci možnosti spojení hudby, mluveného slova a tance. Kromě milostných zápletek se tvůrci ve čtyřicátých letech věnovali i tématům nezávislosti Indie a sociálním otázkám. Vznikl bollywoodský styl, centrem filmového průmyslu se definitivně stala Bombaj.
V 50.letech vstoupil i do indické kinematografie barevný film. Pohledem člověka ze Západu můžeme většinu indických filmů uznačit jako muzikál. Bollywoodské filmy jsou delší než ty západní, často trvají tři hodiny. Uprostřed projekce bývá krátká přestávka, diváci se občerství a pokračuje se dále. Hudební čísla tedy mají pomoci divákovi znovi se soustředit. Zhruba po 20 až 30 minutách jsou vložena hudební čísla, střihem i snímáním mnohdy předčí evropské hudební klipy. Herci musí být také vynikajícími tanečníky. Zpěv za herce (až na pá výjimek) obstarávají známí zpěváci. Tito „playbackový“ pěvci jsou velkými hvězdami, skladatelé filmové hudby jsou v Indii uznáváni stejně jako režiséři a prodej soundtracků z filmů vydělává producentům vysoké částky. Nové filmy kombinují různé hudební žánry od klasické ndické hudby až třeba po techno.
Diváci se chtějí bavit. Indické filmy tedy obsahují vše, co se divákovi líbí. Milostný trojúhelník, zpěv a tanec, komedii, akční scény, honičky, drama, dojetí. Tyto filmy jsou nazývány masala, slovo v hindí znamená směs. Přesto bývá ústřední téma melodramatická zápletka hledajících se milenců, unesených dívek, nepřejících rodičů a podobně. Dlouho byl ve filmu nepřípustný polibek. To už nyní neplatí, ale kromě zmíněných hubiček žádné odvážné erotické scény nečekejte. Filmy jsou promítány po celé Indii a ortodoxní hinduisté nebo muslimové by odhalené scény odmítali.
Natáčení ve Švýcarsku je velmi nákladné a přesto si to indičtí producenti mohou dovolit. V roce 2003 se v Indii vyrobilo 877 celovečerních filmů, v USA jen 473. Lístek do kina stojí v přepočtu asi 5 korun, přesto producenti v roce 2003 vydělali 2,9 milionů dolarů. Mnoho chudších Indů nemá televizi a kino nabízí společenský zážitek.
Diváci se nechávají strhnout dějem, „fandí“ hrdinům, tleskají. V Bombaji najdeme největší filmové studio světa Rakiji Film City, může se zde souběžně natáčet 60 filmů. Film City je oblíbenou turistickou atrakcí, ukáží vám zde postavená městečka, vodopády, paláce.
Pokud se chce cizinec zapojit do bollywoodského filmového průmyslu, je to velmi těžké. Herci, režiséři, kameramani, producenti a všichni ostatní bývají příbuzní a v Bombaji žije několik filmových klanů. Profese se předává často už čtvrtou generaci. Hollywood se začíná třást. Obliba bollywoodských filmů totiž stoupá i mimo Indii.