Pouť za Pedrem - část druhá, přivezení
Sobotního rána jsem nemohl ani dospat, jak jsem se těšil. Budu mít koně! Můj první kůň!
Sraz na Podlázkách byl v osm hodin a po čtvrt na devět už jsme byli na cestě. Kilometry ubíhali, až jsme přijeli do Plzně, kterou nám opět nebylo souzeno projet bez potíží. Něco se děla s autem, ale ani Květin děda nevěděl co. Prohlédl palivový filtr a vyrazili jsme dál.
Do Krchleb jsme dorazili před půl dvanáctou a vyčkávali příjezdu slečny Adély, jež nám měla Pedra předat a vyřešit se mnou smlouvu a další věci. Zatímco my jsme vyřizovali koupi koníka pán se snažil dát auto do stavu, ve kterém bylo možné jet s naloženým vlekem zpět. Naštěstí součástí Sluneční osady koní je i malý autoservis, kde nám pomohli. Trvalo to asi hodinku, kterou jsem já a Dráža strávil procházením se s Pedrem a pak jsme se mohli vydat na druhou část naší cesty.
Závada se znovu ozvala na posledním dálničním stoupání ve směru na Mladou Boleslav a my se modlili, abychom dojeli. Nakonec stálo štěstí při nás a krátce před 16. hodinou jsme dorazili na Podlázky.
Na Podlázkách už na nás všichni čekali a jen jsem Pedra dovedl do boxu, hned se kolem něj všichni sesypali, aby si ho prohlídli.
Co dodat na závěr? Asi jsme překvapili a Pedro se líbil. Ale hlavní je, že se líbí mně a Dráže.
Tady už je Pedro jenom můůůůj