Opět nejistá ...
Hledáš u ní, co nemůže ti dát.
V zoufalé agonii snaží se vyjít ti vstříc.
Jsi jeden z mála, co jí drží na nohou
a tak nemíní, nehodlá ti říct
těch pár slov, co vyčteš z jejích očí,
když hlouběji se zadíváš.
Pocity, jež se v ní jak lvi bijí.
Pocity, které nevnímáš.
Je to tvá obranyschopnost.
Tvůj pud sebezáchovy. Její zkáza,
její smrt, bolest, nekonečný žal.
Je jedno, co bude dál.
Pořád se budeš k ní sklánět
a dáš ji to, co mnozí nemohou dát.
A ona tu budu stát jak opařená.
Bude tě milovat,
bude ti chtít ublížit,
bude tě chránit,
bude pro tebe žít
a bude ti podrážet nohy.
Protože nemůže tě mít.
Bude tě podpírat
a bude zápasit
pro každý kousek něhy.
Pro každý pocit, že má proč žít.
Bude tvou duši násilnit
a bude se bít
do poslední kapky krve.
Bude pro tebe žít.
A jednou možná,
až řekneš, že tě má nechat jít.
Jednou možná,
bude chtít zemřít.
Bude chtít tvým stínem se stát.
Bude chtít zmizet, zapomenout.
Bude chtít litovat,
ale nebude moct, ona ví.
Bude tě stále milovat
a ve vší té lásce, ač bude chtít žít,
v bolesti bude umírat.