Pláč ...
Pláču jen tak.
Pláču zrána.
Zcela opuštěna.
Jak černá vrána.
Slzy stékají.
Na rtech se setkají.
Slanost pálí.
Smutek pláč schválí.
Pláču protože musím.
Prázdnými pocity se dusím.
Skryta před zraky lidí.
Těžko někdo mé slzy vidí.
Už nevím proč pláču.
Z radosti do smutku skáču.
Jednou tak podruhé onak zas.
Pláču krátce, pak dlouhý čas.
Oči nateklé steskem pustým.
Steskem jako mlha hustým.
Kam utéct, kam se skrýt?
Kde, s kým šťastně žít?
Snad tam či támhle.
Srdce mé pláče táhle.
Jednou pláč přejde rychle.
Vzlyky se ozvou v kuchyni ztichle.
Osuším je a hlavu zvedám.
Najednou slunce v dáli shledám.
Slunce co osuší mé slzy.
Snad přijde pohladit mne brzy.