Moje stránečky

Jak jsem jel do garáže, byl jsem víc a víc mrzutější, pak jsem si jí všiml, Rosalie stála u okna obličej zkřivený vzteky - čekala na můj příchod - a k tomu přiložila své myšlenky : Seš pitomej a sobeckej blbec! křičela v duchu na mě. Proč si jí to řekl? Myslíš si, že se to nebude týkat každého z nás? Snažil jsem se nepodívat se na ni. Podobně jako ona jsem přemýšlel o své rodině, Rosalie dostala další důvod cítit vůči Belle velkou zášť. Ale i když jsem věděl, že její argumenty jsou všechny hrozně blbé, špatné a slabé, uvědomil jsem si, že jsem se podvědomě vyhýbal vyprávění o tom, že přišla Bella na to, co jsme.
Částečně to bylo i proto, že jsem se obával, že se nějací členové mé rodiny - a sice Jasper a Rosalie - rozhodnou, že mají konečně pádný důvod k tomu, aby Bellu zabili sami, přesto, že slíbili, že Belle nic neudělají. Jasper to sice slíbil Alice, ale pokud by si myslel, že ji to ohrožuje, nehledě na Alicin názor, mohl by Belle ublížit. I kdyby ho však něco přesvědčilo o opaku a Alice by stála o záchranu Belly, byl by stále proti.

Přestože to byla velká část toho, proč jsem zdržoval tento rozhovor - nebo s větší pravděpodobností, argument - určitě jsem nebyl sám.

Ne, část chtěla, aby k tomu nedošlo vůbec. V hlavě se mi stále opakovaně objevoval obraz důvěřivého obličeje ESME a já se bál, že se její výraz změní na pohled, který je určen zrádci. Věděl jsem, že si nezasloužím pochvalu od Carlislea, který mi chce dát možnost mít druhou polovinu, mít lásku. Který si myslí, že jsem zodpovědnější než všichni ostatní, že to dokážu, a že si to zasloužím. Ale je těžké vidět a uvědomit si pravdu - byl jsem netvor a ona měkký a křehký člověk - bylo to špatné, ale část mé osoby, ta sobečtější to chtěla, milovala ji, potřebovala ji. Přál jsem si, abych jim to mohl vysvětlit, aby správně porozuměli.
Dostal jsem se ze svého oblíbeného auta značky Volvo a zamířil rovnou k jídelně, kde už na mě všichni čekali. Představa, že tam nehybně sedí a čekají na mé vysvětlení, mi dalo silný pocit déžaví. Bylo to stejné, jako to, co se stalo po té nehodě na školním parkovišti a divil bych se, kdyby se tato situace obrátila v můj prospěch, jako tomu bylo minule, ale to jsem měl dobrou výmluvu. Řekl jsem, že kdyby se tam rozlila její krev asi bych to nevydržel a prozradil bych nás všechny, ale to jsem si vymyslel až později. Jediné na co jsem v té chvíli myslel bylo : Jen ne ona!!!.

Věděl jsem, že Emmette a Alice mi už dávno odpustili, ale divil bych se, kdyby byla jejich rozhodnutí stejně pevná a rozhodnutá i po této změně, když by si uvědomili nebezpečí, které s sebou tato situace přináší, že by se je Rosalie brzy snažila přemluvit, aby změnili názor, i když jsem věděl, že Bella by nikdy nezradila naše tajemství. Byl by to ale špatný argument, protože Alice nám dokáže před tímhle zajistit bezpečí, ale byla taky moc natěšená na možnost budoucího přátelství mezi ní a Bellou. Ale věděl jsem, že může Emmette trvat na Rosalieině straně, stejně jako předtím. Přesto bych mu to nemohl mít za zlé. Jakmile jsem byl v pokoji cítil jsem zmatek pocházející z obou -Carlisle a Esme - slyšel jsem jejich zmatené myšleky. Původně jsem si myslel, že jim to Rosalie v tom vzteku hned řekla, ale pakjsem si uvědomil, proč ne. Věděla, jak moc mě bude bolet říct jim to a vidět nejen nesouhlas, ale ona doufá, že mě budou odsuzovat, ale taky chce vidět moji reakci. Peklo nemá zuřivosti jako nenávidící žena, myslel jsem si hořce.
Odsunul jsem židli od stolu a posadil se, na opačném konci stolu se Carlisle zhluboka nadechl, připravujíc se promluvit. Kde začít? Jak to vysvětlit tak, aby nevznikl žádný falešný poplach?
"Edwarde, co se děje?" požádal Carlisle nahlas, protože jsem byl neodpovídal jeho výslechu myšlenkami.
"Jo, Edwarde", Rosalie se šklebila "Proč jim neřekneš, co jsi udělal."
Rozhodl jsem se, že přímý přístup by byl nejlepší. Podíval jsem se na Rosalie, která byla už tak netrpělivá, že jim to chtěla říct sama. "Bella ví, co jsme", uvedl jsem prostě, doufal jsem,že když bude můj hlas klidný natolik, že by jakékoli zpoždění vyvolalo zbytečnou paniku.
Zdálo se, že můj klid docílil určitého efektu. Carlisle nebyl ani zděšen, prostě jenom šokován a stále trochu zmatený. Jejich mlčení by normálně nebylo tak frustrující, protože jsem mohl slyšet jejich myšlenky, ale teď byli tak zmatení, že jejich mysl byla tak rychlá, že jsem nedokázal porozumět. Zpočátku nevěděli, jak by měli reagovat. Byli by být naštvaní, že jsem celou svoji rodinu vystavil takovému nebezpečí, nebo měli radost, že můj život bude mít jednou přeci jen šťastný konec?

"Tys jí to řekl?" zeptala se Esme, ne naštvaná, nebo, že by měla strach, snažila se jenom porozumět. Také se zdálo, jako by doufala, že odpověď byla ano. I kdyby to znamenalo, že jsem vystavil všechny nebezpečí odhalení.
"Vlastně, ona na to přišla sama", řekla jsem jí, ani jsem neskrýval tón úžasu v mém hlase. Kdyby jste se postupně podívali na každý z obličejů - samozřejmě kromě Alicina - zjistili by jste, že byl každý šokován. Alice vynechala tu část, když to vysvětlovala Rosalie a ostatním na obědě.
"Musel si jí něco naznačit", řekla Rosalie zoufale. Ona mě opravdu chtěla dopálit. Ani ona nechtěla věřit, že by byl člověk skutečně schopen dát si všechno dohromady. My nebyli objeveni, neboť upíři se stali nočními můrami a vystupovali v hororových příbězích.

"Edwarde, měli bychom se bát?", zeptal se Carlisle, stále udržujíc své myšlenky v tichosti.
"Jsem přesvědčen, že ne. Ona je jasná, nic neřekne. Neví všechno", nemohl jsem udržet hořkost pronikající do mého hlasu. Protože kdo ví, bude-li to nutné... Možná by měla znát všechno o nás, o mě. "No... Tak tu tedy nevidím jakýkoliv problém", odpověděl klidně jako vždy. "Cože?'', zaječela Rosalie. "Ale co to nebezpečí, do kterého nás to všechny uvrhlo?"
"Rosalie, dokud existuje skutečná hrozba vůči nám, nebudeme provádět žádná rozhodnutí. Musíme vidět jak to dopadne."
Carlisle na poslední slova, Alice mi poslal varování oslnění. Byla stále myslím na ty vize, které měla z Bella a já na louku dříve na oběd. Ona nebyla tak ochotni nechat věci 'dopadlo', jak budou bez rušivých. Její nedostatek důvěry ve mně začala nosit mě tenká. Alice je někdo, kdo je vždy tak jistá sama, a když jí bylo pozitivní, že jsem nemohla být důvěryhodná s Bella sám jsem šel na start podezření jí sám.
Se vše vyřeší za chvíli všichni rozptýleni, někteří opouštějí unpertrubed - Emmette - a někteří opouštějí rozmrzelosti - Rosalie. To bylo lepší, než odešel, co jsem mohl mít na mysli. I guesse to nebylo tolik jako šok pro všechny ostatní, že Bella ví. Carlisle se očekávalo, že bych jí řekl. Věděl velmi dobře, jak se naše druhy jsou trvale změnily, když pocity tak silný, jak jsou zapojeny. Já bych jen si zvyknout na to Rosalie hořkost vůči mně, protože jsem si byl jistý, že byly argumenty, jako je tato, a co je horší, na obzoru.
Alice byla zoufale snaží získat moje pozornost, aby se mohlo tvrdit, se mi více o své vize, a když bych si vzhledem k tomu, co jsem mohl vidět, že když jsme vyřešení tohoto hned, ona šla vzít úhybný manévr.
Sejdeme se u řeky, řekla mi, zatímco roste od svého sedadla a murmmering an, "I'll be back", na Jasper. I odpověděla kolejovými mé oči na strop a surpressing můj povzdech. Byla nenapravitelný.
Po několika minutách čekání jsem mimochodem dostal zřízení se mi z cesty, kde se mimo Alice čekal. Doufal jsem to může být tak rychlý jako 'argument', které předcházely jí. Byl jsem už chybí můj omezený čas s Bella, a chtěl se vrátit k ní v nejbližší době.
Ona se s ní zpět ke mně, a já jsem šel pomalu k ní stranu, dívat se za pár minut napřed ve své vize.
"Alice, já už vím, co jste chtěl říct, a tak jsme se mohli dostat právě přes toto se?" Zeptal jsem se unaveně. Proč by neměla být nikdy jsem s Bella, aniž by museli obávat nebezpečí jsem ji v? Jen jeden okamžik, kdy jsem mohl být sám bez jediného pochybnost v mé hlavě, ať už vlastní nebo Alice to, že bych mohl někdy být schopen jí uškodí. A ona by mohla být sama s sebou neustále bez uvedení sama v nebezpečí.
I rychle odříznuty že vlak myšlení se vrátíte do současnosti. Čím víc jsem pokračoval, aby si nelze náš vztah byl, tím jasnější Alice to vize byla dostat. Bylo to jako nikdy nekončící cyklus. Ona vidí, co se bude dít, pochybuji moje schopnost zabránit nevyhnutelným a pak se stává více jasnější. Vsadím se, že když ona viděla, že bych mohl zvládnout jeden odpoledne sama s Bella, byl bych schopen.
"Edward, vidím, že vaše bude asi těžké, ale mohl byste prosím, jen mě vyslechni?" Zeptala se v klidné spěch. "Vím, že vaše neplánuje na zrušení vaše plány s Bella, tak jsem jen naznačuje, bereme všemi bezpečnostními opatřeními, je třeba ji udržet při životě."
I flinched v té poslední části. Nezáleží na tom, kolik Alice Zdálo se, že láska Bella, tak znělo podivně lhostejný o možnosti můj konec jejího života. Věděl jsem, že to udělala péči, protože by neměl být s tímto rozhovoru když neúčastnila. Nikdo jiný se zdálo být starost o to.
"I guesse, které by mohly být moudrý," I mění. "I'll hon za Ofen, jako já, než v sobotu."
"Jsem přichází příliš," řekla na hlas, který dal jasně najevo, že s odůvodněním by to ztráta času. Jen jsem jí malý úsměv. Ona Znělo to jako pouty dítěte.
Uvidím vás ve škole, zatímco ona si již okruhu zpět do domu. Věděla, kde jsem.
Útěku do Bella domu zdála delší než dřív, ale jakmile jsem viděla malou, neosvětlený domu, jsem se cítil podivný pocit uvolnění. Bylo to jako být pod vodou, a neuvědomoval si, že je potřeba vzduchu až nakonec vznikající na povrchu najít udýchaný za každý dech. Byl to zvláštní pocit, vidět, jak jsem neměla zapotřebí dýchat, protože jsem byl naživu. Ale byl jsem nebudu porovnávat ji na první chuť po krvi nalačno týdny. Vzhledem k tomu, že by neměl být tento druh pomoci mne.
Udělal jsem krok k ní okno v jednom vázána, a posazený sebe lehce na hraně, aby se ujistil, že je na spaní. Pokud vidíte její dům byl udělal cítím jako bych vzal tolik potřebné dech, to nebylo nic ve srovnání s pocitem hluboko v mé hrudi, kde je moje srdce zůstalo unbeating neživotné, že se zdálo echo celé mé kosti, když jsem ji viděl ještě podobě na postel.
Jakmile jsem stupňuje z okna a do ní tmavé ložnici pocit v mé hrudi, že začalo, když jsem ji viděl změněn na známém kazitel elektřiny v celé mé tělo. V místnosti se zdálo puls s ním, stejně jako biologie pokoji měl. Spolu s elektřinou od odpoledne, stejný nucení na dotek ji předjel mě, a tak jsem rychle se moje cesta na opačné straně místnosti, jak daleko od tahu, že jí způsobil uvnitř mě, jak jsem mohl dostat. I nadále zapotřebí být opatrný, aby se s ní žádné chyby.
Stejně jako jsem měl podezření, že by bylo příliš cítit změny v atmosféře. Začala zmítat a zase na posteli, a vždy mačkat v čele se objevil. Sledoval jsem, jak jeden z náručí začal stoupat, a ona stisknul na prázdný vzduch, jako by dosáhla něco právě mimo její dosah.
"Edward ..." řekla, její hlas ztlumený její polštář. Ona se ještě jednou a nesrozumitelně vyslovený, "One Touch".
Po všech těch nocí sledovali ji, jsem nikdy nebyl větší jistotu, že její sny byly o mně. To nebyl fiktivní, nebo starý aquantince. Ona snil o mě, a ona toužil dotknout mé kůži, stejně jako jsem toužil dotknout se jí. Nemohl jsem pochopit, že mé odvolání Točené kůži mohl držet v porovnání s její.
Viděl jsem, že elektřina, aby jí byla neklidná a že ona by mohla probudit v každém okamžiku. Část mého já věděl, že nejlepší věc, kterou se bude čekat mimo ni okna tak, že ona by nebyla na místě mě. Ale tam byla větší část mě, že toužil vidět, co by se stalo, kdyby byla k vstávej a najdi mi dívat přes ni. By si myslel, že je stále sní? By měla být strach? A normální člověk by byl, ale Bella vždy mě překvapila.
Co jsem chtěl udělat správnou věc, jsem nemohl podat sám opustit její pokoj. Chtěl jsem libují v této podivné, že má novou intenzitou pobízeny mezi námi. Věděl jsem, že to bylo špatně. Pokud si nadále udržet ohýbání pravidel, jeden den by snap dohromady.
Obloha byla mimořádně jasný večer, a slabý, stříbrné světlo Měsíce trickled přes okno se jí pohladit její spící formu. Cítil jsem se moje ruka začne pálit opět bezbolestně a rozhodla, že když jsem se odejít, budu litovat později. Vzhledem k tomu, že vše, co jsem chtěl udělat bylo položit mé ruce na jeho tvář znovu, a já věděl, co by se stalo, když jsem se k tomu, že bez školy plné whitnesses kolem.
Stejně jako jsem se snažil slz mých očích se ji dost dlouho na dovolené, já ji viděl vícka flutter, a jen o chvilku zaváhání jsem tiše holubice pod její posteli.
Mohl jsem slyšet prameny ji matress zasténání, když se posadil na posteli. Ona musí mít podíval se na ni čas, protože ona vydala malé zasténání a padl zpět dolů. I neodvážil se ani nadechnout, abych jí být upozorňováni na moji přítomnost.
Jakmile měla probudil, je elektrický proud, který byl Coursing prostřednictvím mých žilách zastavila tak rychle, že levé dutého pocit pozadu, jako něco chybí uvnitř mě. Bzučení se cítil jako impuls pod mé kůže, a přestože jsem neměla impuls v osmi desetiletích, byl jsem nepříjemně s absencí to. Vzhledem k tomu, že současný Bella zastavil, když se vzbudil, věděl jsem, když byla ještě spí, když jí ustáleného dýchací nebylo dost napoví.
Jak jsem již climed z pod její postelí, ironie nebylo úniku mě. Byl jsem monstrum pod její posteli. A tma, bez smyslu pro humor chichot utekl z mých rtů jak jsem climed dolů boku svého domu, protože jsem věděl, že to všechno bych nikdy být. Nebo co bych se v případě, Bella byl normální člověk. Nezáleží na tom, jak nebezpečné ona věděla, že jsem byl s ní, ona se nezdálo být schopné bojí mě. Že nedostatek strachu, co bude smrti ji.
I rychle snížit, že vlak na volno i když jak jsem se přiblížil můj vlastní domov. Tento dům byl útočištěm pro mě, jeden z místa, jen, že jsem mohla být sama sebou. Ale teď jsem nemohl postavit jsou zde déle, než je nutné. Tak dlouho, jak jsem se sem, to znamenalo, že jsem byl chybějící čas Bella. Čas, který byl již krátký dost. Každý druhý nás přivedla blíž ke dni, který byl rozhodnout, jak bude naše budoucnost. Byla jsem bude příčinou jejího předčasného úmrtí, kde van a člověka nebyla úspěšná, nebo jsem ji miluju natolik, aby jí ještě naživu?
I když bych mohl justlfy jsem s ní po celou dobu, jsem stále cítila velmi litující pro zanedbávání mé rodiny, stejně jako jsem byl. Žijeme odděleně mezi ty z našich druhů, ale my jsme nikdy obtěžoval by to, protože jsme se navzájem. Teď jsem se cítil jako vyděděnec mezi outcasts. Udělal to, aby mě špatný syn, že bych raději celý můj čas se v bezvědomí Bella spíše než moje rodina? Řekl, že je horší, že já už se nestaral, protože ona byla můj život nyní? Doufal jsem neměla. Vzhledem k tomu, že nemůžu ani nepamatuju, jak jsem dostala bez ní. Nechtěl jsem si představit, co bych se někdy musí vrátit do.
Věděl jsem, že je ještě příliš brzy na to vyzvednout Bella nahoru, tak jsem waitd za rohem od svého domu tak, že ona nebude mít šanci mít vlastní auto jednou Charlie doleva. Budu používat každý okamžik dnes se jí zeptat na vše, co jí Byl jsem chtěla zeptat jí, protože naše první konverzace.
I když jsem byla za rohem od svého domu, jsem mohl ještě vyslechnout rozhovor s byla se svým otcem.
"O sobota ..." Charlie začal, odbočka na kohoutek na jeho čisté nádobí.
"Ano, tati?" Neměl jsem ji vidět tvář, co byl její výraz. Její hlas zněl opatrný a obezřetný, jako kdyby se bál toho, co by se mohl zeptat.
"Jsi stále nastavena na odcházející do Seattlu?" Věděl, že je třeba odpovědět, ale nevěděl, jak jinak, aby svou další otázku bez bieng příliš všetečný. Jeho myšlenky mohou být částečně skryté ode mě, ale bylo jasné, že to nebyl člověk pohodlný s vyjádřením svých pocitů, bez ohledu na to, jak hluboko byly. A byly značně hluboké, kde jeho dcera je.
"To bylo v plánu," Bella odpověděl vyhýbavě. Všiml jsem si, že ona zní přesně toto právo, aby jí nebylo ležení, ale ani se jí dát všechno. Proč by ne ona prostě řekněte mu o svých plánech? Bylo by všechno jen trochu jednodušší - ale nikdy to snadné.
"A jste si jistý, že nemůže vrátit zpět v čase o tanec?" Ptal se, ponížený, zatímco stále soustřeďuje na misku v ruce.
"Já nebudu tancovat, tati," řekla v pevném hlasu. Jednoznačně to byla věc, která se zdála popouzeli ní, ale já nemohl pochopit, proč. Řekla opravdu chcete jít? Mohl jsem si ji, pokud to je to, co chtěla. Nikdy bych ji popřít to, co chtěla.
"Což není nikoho zeptat?" Ten nakonec dostal zhruba ke kořenu konverzaci. Nemohl jsem se pomoct, ale smát se na to. On byl znepokojen tím, že chlapci byli ve městě není moc ... vítaje. Pokud to jen věděl, jak vítaje byli, myslím, že suše. Ani ne polovina jejích obdivovatelů měla dostala asi k vyjádření zájmu.
"Je to holky volby." Mohl jsem slyšet mírný náznak triumfu ve své malé prohlášení, a věděl, že to bylo zabránit mu přesně, kolik lidí požádala ji.
"Aha." To se zdálo překotit ho trochu víc. To byla jedna věc, pro kluky nikoli jako ona, ale ani ona není jako kterýkoli z nich, protože tam byl někdo zpět ve Phoenixu, který měl Forks odděleny od ní?
Měl jsem skutečně myslel na to, ale teď mě to ještě víc žárlit poté Mike měl mě. Protože ona si nezvolili Mike, ale tam byl někdo, že ona si vybrat, komu byla nucena se s ní, protože ze sebe-vyhnanství na Forkes? I sevřel volant, snaží se v klidu sám. Proč nebyl myslel jsem, že z tohoto dříve? Byl jsem bude muset najít cestu, aby toto téma, zatímco výslechu ji.
Při rozhovoru u konce, Charlie vlevo pro stanici jen s vlnou na rozloučenou, zatímco Bella hotových chystá do školy. Druhá se křižník byl z dohledu, já klouzal do jeho uvolněné místo čekat. Viděl jsem ji kouknout z okna svého pokoje na místě moje auto, a její srdce se titěrného koktat. Že malé elevaci v srdci kurzu byl dost mě z mého náhlého splín. Vzhledem k tomu, že i kdyby tam byl někdo jiný - a já bych zjistit, jestli tam byl - chtěla mě.
Po jejím uzavření dveří, a ne otravovat zdymadel na to, že pozastavené pro druhou před moje auto, jako když si nejste jisti, zda ona měla dostat nebo ne. Pak, zřejmě dospěje k rozhodnutí, že stupňuje do auta a její vůni obaleným mě. Nebylo to tak zlé, poté co strávilo noc s ní. Byl jsem stále descencetized ... doufejme.
"Dobré ráno. Jak se dnes máte?" Zeptal jsem se. Ona se zdála velmi unavený, ale šťastný. Byly tmavé kruhy pod očima, že téměř porovnaných mé vlastní, a na okamžik jsem se cítil vinen za vedení ji poloviny noci.
"Dobrá, děkuji," ona odpověděla, zdvořilý jako vždy. Ale byl upřímný, je-li její úsměv byl jakýkoli náznak.
Hledáte delibrately na kruhy pod očima, mi řekl: "Vypadáte unaveně." Věděl jsem, jak moc ji mám spát, a divil se, že pokud by se připustit, nebo popřít.
"Nemohl jsem spát." Můj pohled zdálo, že se jí vlastní-vědomé, protože vypadala daleko za jízdy závěsem její husté, tmavé vlasy nad jeden bok po tajila se. I guesse jsem hledí trochu příliš odhodlaně. Ale to nebyla moje chyba, že jsem mohl dívat se na ni navždy, aniž by kdykoli ztrátě zájmu. Ale aby se jí lépe pracovalo, rozhodl jsem se snízit náladu by škádlení jí.
"Ani by mohly I." Jakmile se slova byla mimo, mám strach, že můj odkaz na příležitostné monstrum, že jsem byl ještě příliš divný na ni. Jeden den bych řekl něco, co by ji vystrašit, a zároveň by bylo nejlepší pro ni to bude pryč, já bych jen sám na sebe vinu za její ztrátě.
Ale moje malá vnitřní panice všechno pro nic, protože ona před srdečně zasmál odpověď: "Já guesse, že je pravda. Myslím, že jsem usnul trochu víc než ty." Šťastný.
"Já bych sázka jsi udělal," i když jsem nebyl tam Svědek to jsem psychicky dodal.
"Tak co jsi dělal včera večer?" Bella požádal. Rychlý pohled na její tvář mě ujistil, že to byl jen poklony, a nikoliv obvinění. Musel jsem se smát při pomyšlení na ni skutečně jezdecké školy se mě, jestli věděla jsem strávil část noci pod ní spát, a zbytek sleduje ji spát.
"Ani náhodou." Její malý výslech připomněl mi úkol na straně "Je to můj den se ptát."
Na této pozici ji úplně změnil. Než byla v rozpacích, ale teď se její ramena shrbený, její čelo zmačkaný i více, a její oči zpřísněno citelné. To mi připomnělo, jak vypadala na svůj první den v Forkes Highschool, kdy kladené otázky, na otázku ohledně svého starého života.
Skoro jsem se rozhodl proti této otázky a odpovědí s ní, ale já měl jiný důvod k tomuto mimo naději na rozluštit záhadu, která se Bella Swan.
Pamatováním Bella první den ve škole tady jsem připomínala Jasper v blízkosti skluzu s dívkou, která stála příliš blízko. Alice řekl, že to pomohlo obrázek jako skuteční lidé. Je to žalostné pokus, protože Bella je již většina podstatných osoba mi hned, ale pracoval s Jasper, a jsem ochoten udělat cokoliv, aby mohl točit v rozporu s mou přízeň. Musí mít vzal část mého mozku bez emocí, aby byl schopen myslet, že tento den jsem čekala, protože náš první rozhovor, jako preventivní opatření, aby ji živou.
"Jo, to jo," ona odpověděla opatrně, "Co chcete vědět?"
Je obtěžoval mi, že jsem byl výpůjčky taktiku od Jessica, ale myslím, že jediný způsob, jak pro mě, aby si něco z ní jsem musel by začít s malým jednoduchých otázek, alespoň dokud ona relaxuje trochu.
"Jaké je Vaše nejoblíbenější barva?" Zeptal jsem se, vážně. Věděl jsem, že to pomůže víc, když jsem byl klidný, stejně, ale nechápali, jak nesmírně důležité, to všechno bylo pro mě. Měl jsem pocit tlaku naší doby spolu, jako by šlo o fyzické pressence uvnitř vozu, spolu s pressence její vůni, a to byl konstantní připomenutí, že jsem chtěl vědět všechno o ní, a že jsem nikdy by.
Ona válcované oči, pravděpodobně na parodii svého projevu spárována s světský otázky jako barva prefrences. Buď jak buď, ona odpověděla ochotně dost. "To se mění ze dne na den."
Nebylo úplnou odpověď, ale byl upřímný, a to i přesto, že nechápali, proč jsem chtěl vědět, to si vzal čas na přemýšlení přes ni odpovědět, protože věděla, že jsem chtěl vědět.
"Co to bude dnes?"
Odrážení dolů na její košili, ona odpověděla, "Nejspíš hnědý." To byla barva na rolák, že je nosí. Bylo to lepší z hienous zelený svetr si o den dříve, ale já stále přednost hluboké modré halence.
I snorted trochu na její odhalení. Nikdy jsem potkal někoho, kdo si vybrali takové podhodnocené barvy. "Brown?", Jsem požádal, aby se ujistil, že byl nejen prvním uchopení barvu spatřila.
"Jistě. Brown je v teple. Stýská se mi po hnědou. Všechno to má být hnědá - kmeny stromů, skály, špína - vše vztahuje se rozměklý zelený věci tady." Její hlas vzal na vědomí, že opovržlivý jsem, když hovořil o Forkes. Ale nemohl jsem nesouhlasí s ní asi je teplé hnědé barvy - hlavně ne, když hledí do hlubin chocolaty vlastní, velmi teplé, hnědé oči.
"Vaše právo, hnědá je teplý," řekl jsem, zpět do práce. Její vlasy byly ještě v průběhu jejího ramene a velmi lidské gesto, jsem dospěla k smést ji pryč z její tváře, takže jsem mohl lépe vidět ty velké, hnědé oči. Musel jsem zastavit na půl cesty k ní, aby se ujistil, jsem byla pod kontrolou, než budete pokračovat. Je mi potěšením, že ona stále nebyla odskočit od dotek mé cestě měla od Mike, ale s vědomím, že ona by měla reoil pošpiní pocit.
Byli jsme ve škole hned, a já jsem si přál, že jsem vzal můj čas jízdy. Já bych neměl moc času, než začala škola, a to znamenalo, nechci dostat se zeptat jí něco do oběda. Tři hodiny by se nejeví jako příliš dlouhá, a to i na člověka, ale stejně tak by mohl mít tři roky na to, jak jsem byl ochoten dát i to mnoho času průchodu.
"Co je ve vašich hudebních CD přehrávač právě teď?" Zeptal jsem se, trochu strach z odpovědi. Když jsem zjistil, že jsme měli něco společného s naší láskou k Clair De Lune, já charished znalosti. To znamenalo, že jsme nebyli tak odlišné, bez ohledu na to jak malý odkaz byl. Přestože všechny své odpovědi na mé otázky budou mít možnost ukázat, že jsme nic podobní, tohle by bylo mé malé hopeto být náhoda.
Název kapela dala mě uklidnil můj mírně kolísavý myšlenky. Usmál jsem v reliéfu a oči jí, jak jsem dosáhl za stejné CD, které bylo u všech mých ostatních běžných oblíbeným, podle mého sterio.
"Debussy na to?" Zeptal jsem se skeptically. Nebyly zjištěny žádné podobnosti mezi těmito dvěma, kromě skutečnosti, že byly obě muscians. Debussy, kde bylo více uklidňující a klasika, tahle kapela je více agresivní a soudobou.
Ona váhavě oslovili a vzal CD, zkoumá ji jako když jí byly zaměněny, ale přikývl její hlavy a rukou ho zpět ke mně, její vlastní zmatený úsměv odrazem mé vlastní.
Usoudili, že jsme měli lepší dostat do třídy, jsme se dostali ven z auta a já jí chodil na angličtinu, zatímco pokračování mé otázky.
Všechny informace, které jsem se dozvěděl o ní, jsem safetly daleko později. Nechtěl jsem, aby odpad této době analyzuje její odpovědi. Bylo jen pár krát, když jsem byl nucen pauzy před dotazem ještě další otázku. I když jsem odmítla vykazovat žádné reakce na ni odpoví, že to neznamená, můžu ignor její reakci na její odpověď.
Ona musí mít pocit, že jsem chtěl získat co nejvíce z ní je to možné, protože ona odpověděla na všechny otázky jsem mrštil na ni tak rychle, jak jsem požádala. Pro každé nové odpovědi ona mi dala, je přidán do Bella v mé hlavě. To by nemělo být, jako Mike Newton je fiktivní Bella že snil nahoru. To byla skutečná věc, že jsem se dostat, a jako den pokročila, obraz dostal jasnější.
"Jane Austen Jaké je Vaše nejoblíbenější kniha?" Zeptal jsem se, končí na otázky o knihách - společný předmět oba těšili.
"Smysl a citlivosti." řekla rychle.
"Jaké je Vaše nejoblíbenější roční doba?"
"Léto".
"Oblíbená drahokam?"
"Topaz"
Stejně jako jsem se o to požádat jiný, viděl jsem pomalý plíživou krve ve své tváře. Stalo se tak čas od času, často na odpovědi, které se nezdálo být nejméně bit trapné. Ano, samozřejmě, je pobízeny moje zvědavost.
"You're červenající" Já škádlený. "Co se stalo s topaz?"
"Je to nic. Další otázka." Pokud jsem si myslel jsem si, že před, byl jsem hned tam bylo něco pozitivního byla neřekl mi to. Ona odmítla podívej se na mě, udržet oči vyškoleni na faux dřeva bufet tabulky.
"Řekněte mi," Zeptal jsem se pomocí mých nejvíce přesvědčivý hlas, a byl odměněn v malém sklonu její srdeční frekvence. Ona neřekl nic, ale její sevřené rty zavřené tvrdohlavě a zatřásl jí hlavu a ne.
"Slibuji Nebudu se smát." Zdálo se, že jedna z věcí, byla vždy obává. A že můj hněv, který byl chytrý její. Ale k tomu nedošlo připadat jako něco, co by mě rozzuřit. A opět ona odmítla odpovědět, jen zabránit kontaktu očí a zatřásl jí hlavu do mínusu.
Teď jsem se dostat rozmrzelí. Všechny pravdy je snadné pochopit, že bod je objevit je. A já nebyl tento nájem najednou. "Řekni mi to." Řekl jsem jí přísně, jako rodič na dítě.
Ona třpytil nahoru, pak ji znovu očima, Vrhací jeden povzdech. A povzdech odpojovacích. "Je to barva vašich očí dnes," ona nesrozumitelně vyslovený. "Předpokládám, že když mě požádal, abych za dva týdny, Id karneolové říct." Vypadala, jako by si rádi zemřeli na místě vzít zpět těch pár slov, ale já věděl, že ona byla upřímná.
Všechny pravdy prochází tří etap. Jednak je ridiculed. Za druhé, je násilně rozdíl. Zatřetí, je přijata jako samo-zřejmé. To je, jak jsem ji zpracované vstupné. Nejdřív jsem nemohla vidět, jak jsem mohl účinek někdo tímto způsobem. Pak, po shlédnutí v ní hloubku emocí jsem odmítl uvěřit, že to byla až když jsem byl pryč. Do bodu, odkud není návratu. A nakonec jsem si uvědomil, že ona nebude sedět tady mluvíš se mnou, co já, pokud by nebylo něco na její straně. A to, že jsem nevěděl, jak reagovat ... tak jsem ji stranou na později.
"Jaké květiny preferujete?" Zeptal jsem se, a viděl jsem skoro směšný vzhled reliéfu flash přes její tvář. "Orange květů," řekla, jasně rád za změnu tématu.
Nezáleží na tom, jak upoutaný něčím jsem byl s naší konverzaci, byl součástí mé mysli, že se zdá, že nemohl soustředit. Každých pár minut přes hodinu na oběd, já plížit pohledů na můj starý stůl. K dispozici byly pouze jeden soubor z očí, že bych se setkat, i když by se občas podívat všichni moji cestu, ať už by to chtěl ukázat zájem či nikoliv. Alice věděla, co jsem chtěl vědět. Nikdy dokonce musel přesunout ji na hlavu jak se používá to, aby se naše konverzace, pro mě vědět, co se její odpověď na mou tichou otázku: Am I tvorby rozdíl?
Alice slova pro Jasper o Bella první den sem - velmi zanedbatelná část této paměti, protože se domnívá, že všechny změnil ten den - stále zvonil v mé hlavě, slova, která byla i nemožné věřit, a ještě bych se udělat cokoliv, aby byly pravdivé . Ale pokaždé, když naše oči setkali, ona to není ani čas se přesunout její hlavě, než jsem se podíval, snaží uniknout vzhled škoda permenantly leptány na tvář, když se podíval na mě. I nepotřebují jí škoda - I pitied sebe dost pro nás oba.
Po obědě jsme se ještě předtím, než dosáhl biologie pokoj, věděl jsem, že jsme se opět bude muset sedět přes ten film. Skoro jsem se vpravo kolem, hoblování sedět ve třídě se do mého auta. Bylo by dobře, aby to, což je pravděpodobně důvod, proč jsem nebyla. Snažil jsem se být dobrý když za Bella. I vytáhl moje místo o kousek dál od její a sobotu ve strnule, jak jsem mohl, odmítla ztratit kontrolu nad mou abnormální cravings pro ni.
Možná to byla nejdelší hodina v mém životě. Mohl jsem vidět, že Bella je v agreeance s tím. Během celého filmu ji průběžně jí hlavu pevně stanovené na ni zkřížené zbraně a tu a tam jí hlavu a ruce by pomalu snos mým způsobem, jako by ze své vlastní vůle. Když si všiml, se to stává, že by grip tabulce těžší.
Líbila s vědomím, že bych mohl říct, co si myslel jednoduše sledovat její řeč těla. Jedná se cítím více spojen s ní, než když jsem ji vlastně mohl číst myšlenky. Ne proto, že jsem v žádném případě jsem rád, že nemůže. Já bych ještě dát něco slyšet krásná vnitřní fungování srdci.
To silnější spojení pochází ze skutečnosti, že jsem to chtěl vědět, co je myšlení, které mají být schopni říci. I neschvalovat všechny poznatky I zisk z jednání jiné 'myšlenky. Jakékoli užitečné informace jsem získal bylo často než ne, když mi bylo dosaženo pokusu není slyšet nic.
Musel jsem polknout všechny mé nejistoty asi tím, že nemohl vědět, co je opravdu přemýšlet najít tuhle stříbrnou podšívkou na to. Pro každý věří, guesse jsem se o příčině její vzdechy, její úsměvy, které budou stále jen to. Konfiguraci. Nikdy vím jistě.
Část nadšen, že mi, půvab objevovat něco na vlastní pěst. Zbytek mi byla vyděšená. Řekla opravdu smát, protože ona je požívajícími sama, nebo to byl jeden nepříjemný chichotat? Je její srdeční frekvence zvyšuje, protože ona se bojí, nebo je to proto, že je vzrušená? Toto neustálé pochybování o sobě se cítím víc lidí, než téměř cokoli. Vampires obecně nejsou nebezpecne bytostí.
Když ve třídě skončila a světla se obrátil zpět, jsem mohl slyšet povzdech Uvolněn pocházejí z Bella, za kterým následuje odprýskávání své klouby, jak jí roztáhl její ztuhlý postoj.
Jak jsem zíral na ni, jsem si vzpomněl, že čtení, jakmile všichni lidé jsou pokoušín, a že neexistuje člověk, který žije, že nemůže být rozepsaná dané právo pokušení. Nikdy jsem pokušení bylo personified se mi tímto způsobem dříve. Ona je tak krásná a ona ani vědět.
Mohl jsem vidět zmatek v její oči, když se dozvěděl o mé intenzivní stare. To bylo sotva místo pro toto konkrétní konverzaci, a tak jsem stál, snad trochu příliš rychle, a čekal, až se jí shromáždit její věci.
Pěší ní do posilovny, na všechny otázky, které byly na hrotu můj jazyk nemohl Zdá se, že je v minulosti mé rty. Zdálo se, jako když jsem byl ještě v klidu dost forma slov. Byl jsem příliš nabitá, protože jsem měl jen nakonec vydá rozhodnutí, že jsem měl neuveden jsem měl již bylo dosaženo. Rozhodla jsem se, že to, zda Bella zemřel v mých rukou, nebo ne, ona bude vědět, než zemře hloubku mých pocitů. Já bych ji nechal vědět všechno. Osoba jsem byl, a osoba, ona se mnou.
Když jsme dosáhli tělocvičně a ona skaná kolem obličeje, aby mi nemohla pomoci, ale její tvář dotek znovu. Bylo to těžší je dostat odtáhnout pokaždé jsem jí dotkl mé straně zdánlivě téměř o formovat sama na tvar její tvář. Což je důvod, proč jsem opět stalked od ní, pocit, jako by to byly jen stubburn gestem, protože ona měla větší část jsem tam s ní.

Tady jsou další kapitoly, ale ve slovenštině: http://www.twilight-sagaforever.estranky.cz/clanky/kniha-pulnocni-slunce-_midnight-sun_/kniha-polnocne-slnko-13.-14.kapitola.html