Právnictví
Slibujeme v programu svém, ...že pěstovati budeme právo přirozené i historické v nejširším smyslu slova, vystříhajíce se pečlivě všeho neuznávání jednoho neb druhého z podstatných těchto a rovně oprávněných živlů veškerého právnictví... Postavili jsme se tím na stanovisko vyššího onoho, na němž stojí z jedné strany přívrženci tak zvané ...historické školy,... z druhé strany pak stoupencové školy ...abstraktně liberální... O těch, jimžto právnictví jeví se pouze v znalosti všelijakých zákonů a kteří o vědě právnické věděti nechtí, ovšem ani mluviti nemůžeme. Pokládáme za svou povinnost, abychom zde promluvili poněkud obšírněji o poměru za naším přesvědčením budoucí rozkvět vědy právnické jediné spočívá.
V životě lidském jevila se po všechny časy snaha nalezti vyšší princip, který by na nedokonalých poměrech historických, t.j. skutečných té neb oné doby, nebyl závislý. Zkrátka hledělo se k tomu, aby poznáno bylo: co býti má, a nikoliv pouze poznání toho, co jest a jak jest. Z počátku ovšem hledal duch lidský původ a příčinu všech věcí v přírodě zevnější, brzy však povznesl se k posuzování poměrů skutečné společnosti lidské podlé účelu, jejž má lidský život a podlé vyššího pojmu idey dobrého a spravedlivého, jež poznává badání filosofické hlavně zpytováním bytosti jednotlivého člověka i člověčenstva. Filosofie práva, aneb právo přirozené jest tedy věda, která předně z bytosti člověka i člověčenstva vyvozuje nejvyšší princip neb ideu práva, jižto pak dále vyvinuje na základě skutečných poměrů života lidského.
Pojem prameny práva se používá ve dvojím významu: jednak v hlubším, tzv. materiálním smyslu, který odpovídá na klasické otázky "co je vlastně zdrojem práva, kde je původ pravidel lidského chování neboli norem, odkud pocházejí". Druhé pojetí pramenů práva ve formálním smyslu se zabývá konkrétními formami, v jakých právo nalézáme, a které se v učebnicích obecné teorie práva neboli jurisprudence zpravidla dělí na:
- právní předpisy - psané právo, zpravidla zákony, "legislativa" (statute law)
- právní principy - např. zásady mezinárodního práva, maxima
- právní precedenty - soudcovské právo (case law)
- právní obyčeje - zvykové právo (common law)
- normativní smlouvy - závazná paradigmata, např. mezinárodní smlouvy, vzorové smlouvy
Nastolení demokracie v Jednotě českých právníků
Po listopadové revoluci v roce 1989 dochází v právnické veřejnosti k tlaku na Ústřední výbor Jednoty českých právníků (dále jen JČP), aby došlo k zavedení demokracie v této organizaci, jako se to děje i v jiných spolcích. Uvnitř JČP dochází tak k ustavení právnického fóra a v rámci polarizace názorů k ustavení tzv. iniciativního výboru, který se zkonstruoval z podnětu prof. Dr. Karla Malého, Dr.Sc. Cílem těchto snah bylo přetvořit stávající strukturu JČP na "organizaci založenou na demokracii, svobodě a nezávislosti, zejména na politických stranách a v neposlední řadě na autonomii respektující práva členů a odstraňující škodlivý centralismus a direktivnost řízení". Po organizačních přípravách došlo dne 29. března 1990 k mimořádné konferenci JČP, která zahájila novou kapitolu v životě této organizace. Konference byla velmi četně navštívena delegáty velké části základních organizací a konala se v Collegiu maximu Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.
DŮLEŽITÉ ÚDAJE:
VZNIK PRÁVNICTVÍ:1864