Na stránkách Prvního Česko-Slovenského Chrámu Církve Satanovy se dočteme, že "v případě obráceného kříže se jedná mimo jiné i o odmítnutí všech křesťanských hodnot, které potlačují lidskou přirozenost." To jistě není od věci, ale tvrdím, že v případě obráceného kříže se jedná o mnohem víc než to. Co všechno nám tento mocný symbol vlastně sděluje? Než se pustíme do tance symbolů, je nutno poznamenat, že kromě satanského existuje i křesťanský obrácený kříž – kříž svatého Petra. V ikonografii je od toho satanského k nerozeznání. "Kříž svatého Petra (převrácený kříž) je kříž symbolizující svatého Petra a přeneseně papežský úřad. Symbol vychází z legendy o Petrově smrti – byl odsouzen k smrti ukřižováním, ale protože smrt, která by byla stejná, jakou zemřel Kristus, považoval za nezaslouženou poctu, byl na vlastní žádost ukřižován hlavou dolů." (Wikipedia) Tento kříž je symbolem pokory a mučednictví. Ale jsou to opravdu dva identické kříže? Nejsou. Petrův kříž není ve své podstatě obráceným křížem, nýbrž obráceným krucifixem (tedy spodobněním ukřižovaného). Krucifix, lhostejno zda obrácený či nikoli, je vždy symbolem utrpení. V tomto smyslu je symbolika satanského kříže, jak uvidíme, zcela protikladná.
Opusťme však nyní kontroverzní katolický Petrův kříž a věnujme se již jen kříži satanskému. Ten totiž není jen pouhým obrácením takových či onakých hodnot, je to ze země zrozený meč ducha mířící k nebi.
Jako takový je symbolem magické vůle, ztopořeným falem Bafometa chvějícím se touhou oplodnit sterilní nebe. Je koncentrovanou silou živoucího Chaosu i symbolem nezdolného lidského ducha, který nehodlá sklonit hlavu, ale volá do zbraně. Pohlédneme-li na klasický kříž touto optikou, vidíme meč penetrující Zemi, je to falos oplodňující Matku zemi Duchem. Proto se v křesťanském krédu dozvídáme, že Kristus "sestoupil do pekel", rozuměj do Podsvětí, do plodných útrob Země. V tomto smyslu je obrácený kříž perverzní – chápeme-li totiž nebe tradičně jako mužský princip, pak je falos satanského kříže pokusem znásilnit mužský element elementem androgynním (Bafometem). Jde vlastně o pokus o homosexuální styk či dokonce o homosexuální znásilnění Nebe!
Ach, jaká rozkoš: Vyjebat s pánem Bohem!
Existuje známý mýtus, který se toho týká:
"Celá země byla jednotná v řeči i v činech. Když táhli na východ nalezli v zemi Šineáru pláň a usadili se tam. Tu si řekli vespolek: "Nuže, nadělejme cihel a důkladně je vypalme." Cihly měli místo kamene a asfalt místo hlíny. Nato řekli: "Nuže, vybudujme si město a věž jejíž vrchol bude v nebi. Tak si učiníme jméno a nebudeme rozptýleni po celé zemi."
I sestoupil Hospodin, aby zhlédl město i věž které synové lidští budovali.
Hospodin totiž řekl. "Hle, jsou jeden lid a všichni mají jednu řeč. A toto je teprve začátek jejich díla. Pak nebudou chtít ustoupit od ničeho, co si usmyslí provést. Nuže sestoupíme a zmateme jim tam řeč aby si navzájem nerozuměli."
I rozehnal je Hospodin po celé zemi, takže upustili od budování města.
Proto se jeho jméno nazývá Bábel (to je zmatek), že tam Hospodin zmátl řeč veškeré země a lid rozehnal po cele zemi." (Gn. 11:1-9)
Opět tu máme mocný falický symbol namířený vůči nebesům, symbol, který dokonale koresponduje se symbolikou satanského kříže. Jméno toho symbolu bylo Bab-ili, Brána boží (ten "zmatek" je hebrejská slovní hříčka). Všimněme si, nakolik je tato cesta účinná. Hospodin se stavitelů věže zjevně obává: "A toto je teprve začátek jejich díla." (!) Uplatňuje tedy svou moc a zasahuje na úrovni komunikace (což mimo jiné ukazuje, jak mocným nástrojem mezilidská komunikace je). V tomto mýtu se dozvídáme, že lidský potenciál může dosáhnout k nebesům, že lidský duch nemá zapotřebí ustupovat "od ničeho, co si usmyslí provést." A také se dozvídáme, že klíčem je odvaha a spolupráce. Vzhledem k tomu, že dnes lidé komunikují více než kdy předtím a jazykové bariéry nejsou tak neprostupné jako v minulosti, je možné, že stavba nové babylónské věže je přede dveřmi...
Co to pro nás znamená? Máme pozvednout meč satanského kříže či se v mystickém pohroužení pokorně sklonit před křížem křesťanským? Stavět babylónské věže nebo akceptovat daný úděl? Nebo snad hledat něco jako střední cestu? Odpověď se skrývá v každém lidském srdci, nelze za nikoho rozhodovat.
To, jak kříž vypadá, závisí konec konců především na tom, odkud se na něj díváme...
Temná strana Slunce
"Tento dětský Horus je dvojný, dva v jednom.
Horus a Harpokratés jsou jedno a jsou také jedno
se Setem či Apophisem, zhoubcem Osiridovým.
Je to zničení principu smrti, skrze co se zrodili."1
Aleister Crowley, The Equinox of the Gods (s. 134)
To, co je nad Abyssem spojeno, se v projeveném světě rozpadá na protiklady. Z pohledu projeveného světa můžeme takto uvažovat i o vládcích jednotlivých aeonů. Každý projevený princip má svou odvrácenou stranu, svůj Stín. Zdá se, že Stínem minulého i současného aeonu je (ale jen částečně) tentýž princip, tatáž entita, známá jako Seth (Sutech, Set), bratr a vrah Osiridův.
V minulém aeonu byl Osiris (Usírev, Usir), Umírající bůh, tou „světlou" stranou – trpícím Kristem, obětující se láskou – včetně lásky k nepřátelům. Stranou odvrácenou byl Seth, Zabíjející bůh, násilný a nemilosrdný, toužící po moci (uchvatitel trůnu). Zdůrazňuji, že to, co je v projeveném světě protikladem, je ve světě nejvyšším syntézou. Proto můžeme prohlásit, že vládcem minulého aeonu byl Osiris – Seth. Stínový aspekt Umírajícího boha se projevoval naprosto bezprostředně a vlastně zcela nezáludně. Ve jménu „boha lásky" byly vykonány nesčetné násilnosti – křížové výpravy, čarodějnické procesy, pogromy... Zvláště u čarodějnických procesů bych se rád zastavil jako u typické ukázky snahy o potlačení Stínu. Stín – tedy Setha – ovšem nebylo možné porazit, neboť byl v tomto aeonu Zabíjejícím bohem a tedy vlastně fungoval jako nevyhnutelný raison d'être Umírajícího boha (a obráceně). To se ale s příchodem aeonu Horova změnilo.
Horus (Hór), syn Osiridův, mstí svého otce, bojuje se svým strýcem, poráží jej a vyhání do Pouště. Ze Zabíjejícího boha se tak stává Zapuzený bůh: bůh poražený, bůh vyhnanství, nikoli však bůh zabitý! V poušti Abyssu, ve světě nezřetelných tvarů, se objevuje vědomí zcela zřetelné a vyhraněné. A nalézá nové přátele... Stínová povaha Sethova se mění, stává se odvrácenou stranou Slunce – Hora a aktivizuje beztvaré hrůzy Propasti. Zatímco v minulém aeonu byl aktivní složkou dvojice Osiris – Seth, nyní se stává složkou pasivní, tedy tím, kdo působí zprostředkovaně. Vědomí Toho za, „the Beyond" Lovecraftových vizí, je vědomím toho, co Seth posílá ze své Pouště, ze svého vyhnanství. Stínem Horovým tak není násilnický Seth minulého aeonu, ale spíše Beztvaré hrůzy noci, symbolizované zosobněním Chaosu, z temných mlh stvoření (klifot) zformovaným hadem Apopem (Týfónem; někteří autoři používají pořečtěné jméno Apophis), které jsou Sethem aktivovány. Horův Stín by tedy bylo možné pojmenovat jako Seth-Apop2.
Toto patrně velmi intenzivně vnímal Kenneth Grant, ale nedokázal to správně interpretovat. Vědomí Maat je vědomí rovnováhy, vědomí nutnosti existence Horova protikladu v projeveném světě. V tomto smyslu lze Maat porozumět jako garantu syntézy dvojice Horus – Seth-Apop ve světě nad Abyssem.
Když Slunce zapadá, Seth otevírá brány Pouště a Bezejmenní pronikají do projeveného světa snáze a ve větším měřítku než kdy předtím. Již nemusejí být voláni šílenými mágy – naopak oni sami lákají mágy k sobě. Nikdy v minulosti nebyla fascinace Temnotou tak zjevná. Když paprsky slunce pohasnou, Ti druzí bohové přicházejí, když Slunce opět vyjde, rozplývají se jako ranní mlhy.
Zapomeňme ale na hluboce zakořeněnou dualitu a nesnažme se přiklonit ke kterékoli straně, byť by nás lákala sebevíc: Vždyť Seth a Beztvaré hrůzy Noci jsou nyní raison d'être Hórův; a teprve porozumíme-li Temné straně stejně jako té Světlé, porozumíme v plnosti Vládci našeho věku...
1Orig. „This child Horus is a twin, two in one. Horus and Harpocrates are one, and they are also one with Set or Apophis, the destroyer of Osiris. It is by destruction of the principle of death that they are born."
2Z úvodní citace není jasné, zda je Crowley zaměňuje či ztotožňuje. V každém případě to ale byly ve starém Egyptě dvě jasně oddělené a odlišné entity. Seth byl bohem-protivníkem Hora, Apop hadem temnot a chaosu a protivníkem Rea.