4.6.2010
Nespavost.
Nemám ji ráda.
Ale někdy se jí člověk neubrání.
Proud myšlenek, ať už radostných, zoufalých, nervózních nrbo netrpělivých drtí vaši mysl a seká váš mozek na maděru.
A nemůžete si pomoct.
Televize nezabírá, u knihy se vám klíží oči.
A taky se nemůžete soustředit.
Protože přemýšlíte.
A to neustále.
Přesto neusnete.
Zbyde vám jen studená peřina a oči vyvaleně zírající do nepříjemně černé tmy.
Slyšíte brumlání ledničky, zeleň z displeje DVD se rozlévá po pokoji, domem se rozléhají projíždějí TIR a vaší největší zábavou je pozorování digitálních číslic na nočním stolku, které se pozvolna a nekonečně pomalu střídají.
Ne. Není to zábava.
Je to utrpení.
A nepomůže ani horké mléko, opium nebo větev levandule.
Ve vážných případech ne.
Štěstí těm, kteří svou duši uspokojí vhodným řešením a nalezeným výsledkem.
Těm, kteří spokojeně usnou a vzbudí se až k ránu.
I za kruhy pod očima to stojí.
Štěstí těm..