30.4.2010
Nepřemýšlím do daleké budoucnosti.
Raduji se z toho, co je teď.
Z momentu, z okamžiku.
Nesáhám myšlenkovitě do nejisté, ještě prázdné budoucnosti, nezabývám se jí.
Užívám si jistotu přítomnosti.
Když skončí něco, čeho jsem se obávala, když zvládnu obtížný den, pociťuji úlevu a těším se, že si dám večer jogurt a podívám se na svůj oblíbený seriál.
Nad tím, co bude zítra nepřemýšlím.
Je mi jedno, zda a jak se mi budou klepat kolena před zkoušením na účtování zásob způsobem B.
Žiju okamžikem.
Pro někoho můžu být přílišným flegmatikem, spáčem zavírajícím oči přede vším, zahleděným do nitra vlastních představ. Nereálnou zpitvořenou postavičkou nekoukající dopředu.
Stačí mi, že jsem zdárně zvládla dnešek bez větší újmy na zdraví, ať už fyzického nebo toho duševního.
A klidně k tomu sním tabulku hořký čokolády.
Patřím k lidem, kteří si užívají a váží života.
Jen trošku jinak než je vymetání bujarých večírků a trávení těžkých rán s mokrým hadrem na palici pod návalem kocoviny.
Užívám si světa, života, dne a oslavím ho třeba večerní lahví červeného, relaxací za melodie se zvuky lesa nebo četbou kvalitní literatury..
... Today has been OK ...
Emiliana Torrini