Primademo

ŽIVÁ DVACÍTKA - PROMĚNY A JEJICH OZVĚNY

     Nemohu než ještě jednou zareagovat na „kauzu“ studentů se svým živým obrazem, který tolik nedává klidu panu L. Žákovi.

     Registroval jsem, pravda ne všechny, různé projevy (nemám na mysli slovní projevy,ale způsoby) oslav 2O. výročí VLSR jak na internetových stránkách, tak i v denním tisku. Mohu směle prohlásit, že to, co udělali studenti, tedy onen živý obraz 20ítky, je úplná nula, co zrealizovali jiní, mezi nimi dospělí i s těmi „poněkud více“ dospělejšími. Jestliže se panu Žákovi zajídá zmíněná 20ítka, co si pak myslet o recesisticky (jenom?)pojatých vystoupeních a způsobu připomenutí těchto oslav, když

-         tvůrci teatrálně navodili atmosféru např. 80ých let,

-         demagogicky napodobovali „špínu, nedostatek a ubohost“ těchto let (navození obrazu špinavé hospody, prázdného obchodu, fronty na banány, běžné, ne-li povinné oslovování soudruhu, soudružko, apod.)

-         když v dobových kostýmech předváděli (napodobovali) ty dennodenní potyčky VB s pendreky a StBáků s chudáky občany, kteří demonstrativně protestovali nesouhlas s politikou KSČ a jak byli za to perzekuováni,

-         s dobovými prapory, poutači, plakáty a transparenty připomínali hrůzný obraz totalitních let a mnoha dalšími detaily, poplatnými tehdejší době.

     Chápu, že se diametrálně liší ideová náplň těchto aktivit. Studenti se projevili jako tvůrci něčeho (konkrétně živého obrazu), co v očích pana Žáka vyvolalo obavy, co je znakem něčeho nezdravého. Prosím, je to jeho názor, má na to právo. Jak ale  posuzovat či vidět výše uvedené alegorie při oslavách výročí sametové revoluce?

     Svým způsobem je to alegorie satirická s rádoby snahou vykreslit, vylíčit, zvýraznit negativismus té doby. Dobře, snažím se být umravněný a objektivně nestranný. Ale nemohu, protože takový projev je, jak jsem již zmínil, systémově-demagogický princip ohlupování především mladých lidí a strašení dětí (těm by se o tom mohlo i zdát, kam se hrabe horor v TV). Tím nechci říci, že tomu tak nebylo, ale vydávat to za každodenní praxi a obraz člověka či lidí té doby, tak pardon, to je velmi, ale velmi mimo mísu (a ví to i Václav Havel).

     Již při samotných oslavách převládal charakter projevů (zde myšleno slovních) v dimenzi těžkých kalibrů, vykreslováním doby jako údobí temna, násilí a vražd, v jiném (lepším) případě na vylézání na přistrčenou bednu těch, kteří po dvaceti letech zjistili, že  i oni cinkali klíči a že by i na ně mělo být při oslavách vzpomenuto (a že jich na tu bednu vylezlo!!!) atd. Zkrátka, oslavy, ač na jedné straně velkolepě pojaty postrádali alespoň malé, skromné a žádoucí objektivnosti.

     Nu což, přežili jsme to, myslíme si to nebo ono, ale ostrakizovat studenty (bez urážky – ještě nezralé mladé lidi) na úkor těch dospělých „rozumných“ lidí, kteří si z oslav udělali „teátr hadrowy“ spolu s distribucí dramaticky, egoisticky a neobjektivně pojaté inscenované výjevy a projevy, tak to nepovažuji ani za důstojné, ani za vtipné, natož eticky a mravně vypodobení roků „budování socialismu“(!), respektive v intencích dnešní doby „těžkých roků totalitního režimu vlády komunistů“. Ale i tak si pomalu zvykám na praktiky dnešních politiků a sice: co lživě neukecám, pravdou neobhájím.

     S panem Žákem se zcela jistě neshodneme, tak už to bývá, ale jeho obavy o projevu mladých lidí jako o něčem nezdravém s ním rozhodně nesdílím. Popravdě řečeno, mám zcela jiné obavy, ale to už sem nepatří. 

                                                                                                                                  Jiří B a ť a