chovatelská stanice od Vrbenských rybníků

Kelpie-nové poznatky.

Nehodlám zde opisovat standard, ale poznámky a postřehy, které jsem si přivezla ze Švédska, kde jsem hovořila s mnoha chovateli. Pár postřehů mám popsaných již v rubrice „aktuality“ a další najdete v rubrice „pasení“. Vše bude navzájem propojené a budu se i opakovat, ale jedno známé přísloví říká „opakování je matka moudrosti“. A na závěr tohoto úvodu bych ještě chtěla všechny upozornit na to, že opravdu stále ještě nejsem žádný odborník a nehodlám zde tvrdit, že mám Australské Kelpie zmáknuté, jen doufám, že jsem tam vše pochopila správně.

Většina z nás již ví, že jsou tzv. pracovní a pak výstavní kelpie, přičemž ale standard jasně popisuje jen jedinou Australskou kelpii! To znamená, že po světě má pobíhat tedy pes A.K. podle standartu J.

Jenže neběhá a už i u nás vidíme rozdíly. Mnozí z nás se budou hádat, že když mají psa s PP, že tedy mají psa čistokrevného, protože tam mají uvedeno jako plemeno A.K. Jenže co nám vlastně říká PP?! Jen to, že ti psi mají známé předky do čtvrté generace zpět, tudíž původ psa. Neříká nic o genetice a minulosti. Vědí to i „venku“, což u nich znamená, že na výstavy chodí jen s výstavními psy, protože oni splňují kriteria standardu nejen exterierově, ale i povahově a pracovním nadáním a určením. Těmto psům tedy oni říkají Australská kelpie. Těm ostatním říkají Kelpie.

Kelpie jsou jen v tzv. registrech a na výstavy se s nimi nechodí, protože jde vlastně o křížence, i když třeba v dávné minulosti, prostě něčím a v něčem nesplňují standart. Mohou mít někde bílou skvrnu, nemají standartní barvu, délku a hustotu srsti, nebo jsou moc lehké…. Jednoduše řečeno s Dixí by mě na výstavu nepustili, není to Australská kelpie, ale kříženec, který by u nich byl jen zaregistrovaný v klubu a byla by hodnocena jen podle toho jak pracuje.

Já tam tedy viděla jen Australské kelpie, to znamená jen výstaváky. Navíc sem viděla jen psy, kteří byli z jedné linie, to znamená že byli příbuzní (i když vzdáleně) a kromě barvy byli stejní a všichni pracovali u ovcí i jinak, prostě žádní gaučáci.

Večer u kávy jsme pak samozřejmě rozebírali další témata a i když všichni byli přátelé, tak se různily jejich podmínky pro "chovnost" - jak se říká „jiný kraj, jiný mrav“. V každém případě netušili co je bonitace a nechápali ani její smysl, protože všichni znají standard, psi kteří by jej nesplňovali a byli nestandartní by jim kazili chovatelskou prestiž a jméno. Samozřejmě jim jde také o nějaký ten zisk a nejsou schopni pochopit, že my zde do těch psů víc „nastrkáme“ než by jsme získali, ale oni by prostě na nestandartním psu nechovali. Oni totiž koukají i do budoucnosti plemene.

Co jsme se tedy dozvěděli:

ZUBY

• Nikdo nic neřekne
• V Austrálii to vůbec neřeší, pokud je zachován nůžkový zkus
• Na výstavách se hodnotí jen zkus nůžkový
• Pokud chybí zuby, tak dobrovolně na psu nechovají
• Ve Švédsku mohou klidně chybět 1 i 2 zuby a na psu normálně chovají
• Výstavním psům zuby nechybí, a proto na nich chovají
• Chybí-li zuby, není to spojeno s žádnou barvou. Je to v linii 

 DKK

• Austrálie - vůbec se tím nezabývají, problémy neřeší a případně je tají, tím chci říct, že se nic nedozvíte
• Švédsko – vyšetření je povinné a chovají na DKK- A a B, ale jsou mezi nimi i lidé co na B již nechovají. Další zajímavou informací je že psi co mají „military zkoušky“- speciální práce pro policii musí mít vyšetření i loktů. Další podmínkou jsou tzv. Mental. Testy

 OČI

• V Holandsku je vyšetření povinné, jinak se nikde nic nevyšetřuje a problémy nemají.