Josef Cimburek: Jsem životní optimista
Po minulé sezóně tak trochu nečekaně oznámil, že Modrý balet už nadále z pozice trenéra nepovede. Josef Cimburek udělal v Plané neskutečný kus práce a zasloužil se o to, že ze skomírajícího klubu se SK Planá znovuzrodila ve fungující celek s mládeží a důstojnou reprezentací v podobě A týmu. Na přání samotných hráčů jsme trenéra vyzpovídali.
Kdy a kde jste poprvé kopnul do míče? Fotbal vás bavil odmalička?
Bylo to v Jiníně u Strakonic, fotbal je pro mě životní styl, po celý čas, to znamená od malička... Až do konce?
Můžete shrnout vaší hráčskou kariéru, kde všude jste působil?
Vezmu to rychle, začínal jsem v Sokole Jinín, potom dorost ČZ Strakonice. Přišla vojna a narukoval jsem do Hraničáře Č.Budějovice. Poté přišlo převelení do Dukly České Velenice. Po vojně Sokol Cehnice, pak přestup do Fezko Strakonice. Po přestěhování do Budějovic jsem přestoupil do SK Plané. A závěr opět v Sokol Cehnice.
Jak se vaše cesta spojila s Planou?
Přestup se domluvil, jak už to bývá, v hospodě u piva. Ve Vatikánu. A také za tím stálo moje přátelství se Standou Čapčuchem. Hrál jsem zde krásných 8 let.
Na jakém postě jste hrál, co bylo vaší silnou stránkou?
Nejvíce jsem odehrál jako předstoper. a protože jsem levák, tak zmíním si kopání levou nohou.
Jako trenér jste pak přišel do Plané v roce 2008. Jak k tomu došlo?
Oslovili mě někteří hráči, ale hlavně tehdejší šéf klubu Jan Vobořil. Byla to pro mě dobrá volba.
V jakém stavu byl tehdy klub?
Klub hrál na co měl a působil ve III třídě. Potýkal se s nedostatkem hráčů, přešlapoval na místě. Moje vize byla dát to do hromady a pak postupně stoupat nahoru.
A to se vám dařilo. Kdy jste ale opravdu začal věřit, že by se s fotbalem v Plané dalo někam posunout?
To bylo hned když jsem přišel, já jsem životní optimista.
Tým se pod vámi protáhl ze III. třídy až do I.A. Šlo to vždycky snadno?
Snadno, to asi ne! Měl jsem štěstí na skvělé fotbalisty, za tu dobu jich bylo kolem stovky. A ti to vlastně všechno dokázali. Ještě jednou jim všem za to moc děkuji!
S Planou jste za deset sezón vyhrál 151 mistráků. Máte v hlavě nějakou výhru, které si ceníte nejvíc?
No je to dost, ale dvě stě by bylo lepší (úsměv). Všechny výhry mají svojí cenu, posouvají vás dopředu a ukazují tu správnou cestu. Díky za to, že byly!
Na které konkrétní okamžiky z trenérského působení budete nejraději vzpomínat?
Budou to samozřejmě všechny postupy, soustředění, dokopné a tak dále. Bylo to super, že jsem mohl být u toho.
Co je podle vás to nejdůležitější pro fungující mančaft?
Na tom se musí neustále pracovat. Abych byl konkrétní, je to soudržnost, tolerance, náročnost, správná chemie mužstva, mít společný cíl. Vznikne dobrá parta a pak to může fungovat.
Skončil jste po sezóně, ve které pod vámi Planá vybojovala nejlepší umístění v historii. Věděl jste, že to bude vaše poslední trenérská sezóna? Proč jste se tak rozhodl?
No určitě jsem to neplánoval, ale tak nějak to přišlo. Stálo za tím zdraví, potřeba odpočinku a změny tempa života.
Co vám ale bude chybět z trenérského působení? A co si naopak teď budete užívat?
Bude mě chybět hlavně prostředí v kabině, takové to napětí a radost zároveň. Užívat si chci vnoučka Filípka ten zatím fotbal ve svých pěti letech miluje, tak se uvidí, své manželce a našemu pejskovi Waldovi.
Áčko teď koučuje Honza Pintér. Jakým bude trenérem?
Odpovím krátce, Honza je pro Planou nejlepší volba, já mu věřím!
Co věštíte fotbalové Plané do budoucna?
Do budoucna bych viděl Planou jako dobře fungující klub, kde se všichni budou rádi potkávat.
V Plané se podařila obnovit mládež, což je pro klub samotný snad ještě důležitější než výsledky A týmu. Kdybyste měl poradit rodičům malých fotbalistů, proč dát dítě do Plané, co byste zmínil?
Jsem přesvědčen, že se mládež bude i nadále rozvíjet, je to základ do budoucích let. Děti zde najdou rodinné prostředí, je to kousek od Budějovic, a mají dobré vedení trenérů.