Nálepky
26. 7. 2012
Celý život jak jen stále procital bych ze sna,
jako bych si lhal, že tahle pozice je čestná,
s démony v mé hlavě probouzet se z flámů,
do kola se zaplésti jen tam svou víru zlámu.
Sleduji jak v zemi mé teď bodláky jen kvetou,
všechny slasti světa řeším nostalgickou větou,
o naději, lepších zítřcích, o andělích, Bohu,
chudino jen vem svůj osud a přikrč se v rohu.
Nikdo už neslyší motlitbu ženy,
co dítě čekala v iluzi pouhé,
krví co protekla vymaluj stěny,
pro tuhle zemi jsou všechny dny dlouhé.
Ač jsem myslel, že já první s pěstí vzhůru běžím,
nemohu již vzdorovati stověžatým věžím,
připnu odznak na prsa, ruku vzhůru zvednu,
pro vás chudí nechám navždy pod provazem bednu.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář