Procházka minulostí
R1:
Odmítáni jsme těmi co milujeme,
milováni jsme těmi co odmítáme,
láska bojuje tím čím nehrajeme.
Všichni slepí jsou? Znovu se ptáme.
Z poroby věků lidstvo se bránilo, slovu společnosti,
teď leží před branou moci, mrtvé obraz holé statečnosti,
Ušlapáni davem jeho touhou, za slepým vítězstvím,
když vítězství je hloupou prohrou, stává se neštěstím.
R2:
Nám se teď zdá, že nejsme služebníky tebe.
Proč voláš nás? A kde je tvoje nebe?
Otevřel si nám oči. Proč? Byli jsme šťastní.
Pro utrpení doby, dost už bylo strastí.
R1:
Z proroků zbyl jen prach a my jsme již dávno statí,
z naděje zůstala formalita prázdná, i tu davy ztratí.
Společnost zadala pravidla jasná, lidstvo se bránilo,
před oltářem nenávisti hledáš se, cosi tě změnilo:
R2:
R1: