METALIE stvořitel: http://terror.mujblog.centrum.cz/
Všechno, co zde popíši, se skutečně stalo. Všechny osoby, které v tomto dramatu účinkují, skutečně existují. Všechno, co si o tom všem budete myslet, bude pravda.
Odehrálo se to už velmi dávno. Dříve, nežli na svět vdupal první tyranosaurus, dříve, než se dvě samostatné buňky rozhodly, že zplodí třetí. Bylo to v dobách, kdy po zemi zvané Metalie kráčeli předlidé – metalforové. A toto jsou příběhy některých z nich.
JEDNA
Blížil se večer. Slunce toho dne bylo obzvlášť znechucené a spěchalo za hornatý obzor, aby si odpočinulo od pohledu na postavu sedící na vyvýšenině uprostřed stepi. Muž strnule hleděl před sebe a v jeho očích klokotala prázdnota. Náhle se pohnul. Z klína se na zem snesl list papíru. V posledních slunečních paprscích bylo lze na něm spatřit neumně načrtnutý banán…
DVĚ
Jmenoval se Prdelník. Sixsixsix Prdelník. Jeho jedinou a zásadní chybou bylo to, že se vůbec pokusil narodit. Už když vyhřezl z dutiny stromu, naštval široké okolí tím, že pojmenoval veškeré živočišstvo a rostlinstvo vlastními přiblblými názvy. Tráva dostala přídomek kráva, les byl pes, chudák liška se stala myškou a nic netušící klacek se změnil v mrklacka. Takto se Prdelník vydal na svou pouť parodií na život. Koho potkal, toho sral.
Jednou zavítal do chaty slavných metalforů z kmene M, kde právě zasedala rada starších. Slovo měla kněžka Cath, která ve svém proslovu rozebírala dopady letošní neúrody na rozvoj kmenové sexuality. Ostatní členové rady pozorně naslouchali moudrým slovům, jenom stařešina Ja-Ka-Rl klimbal v koutě a slinil si na předloktí.
„Čau, hovada, nešel by se mnou někdo na Sláter?“ vyžbleptl hned na úvod. Cath ho ignorovala a pokračovala v líčení problematiky řídnutí spermatu u některých notorických zastánců no-metalu. Prdelník, který takový nezájem nečekal, zamyšleně promnul ochlupení a posadil se mezi Grinďáka a Satanitoze. Po chvíli ucítil ve svém pozadí jakýsi předmět. Překvapeně se rozhlédl po svých sousedech, ale oba inkriminovaní zaujatě viseli na rtech popelem zkrášlené Cath a ruce měli ve svých zvlhlých klínech. Pokusil se vstát, ale cosi neuvěřitelného a dosud nepoznaného jej přikovalo zpět k zemi.
„Takže závěr je jasný,“ dokončovala svůj projev kněžka, „Když budete víc makat a sázet víc topicků (kořenová zelenina s různými chuťovými odrůdami. Pozn. autora), bude příští měsíc co sklízet. Když bude co sklízet, bude mít Graena v osadní kuchyni z čeho vařit. Když bude z čeho vařit, budete mít co žrát. Když budete mít co žrát, rozmnoží se vám spermie a nebudete závislí na příchodech kdovíjakých všelijakých.“ Poté se obrátila k Prdelníkovi: „Třeba ty, netvař se jako když máš v zadku klacek a běž se nahlásit vedle k Errorovi, ať tě zapíše do kroniky.“
Prdelníkovi se nakonec podařilo vstát. „Dobře, už jdu,“ řekl pokorně, ale na odchodu se ještě otočil: „A na ten Sláter teda by se mnou někdo nešel?“
„Vypadni!“ zařvala Cath, na které začal žhnout popel.
Prdelník zmizel venku. Osazenstvo chaty se pomalu vzpamatovávalo z plamenných slov, která zde padla. Grinďák se zvedl, aby vzbudil Ja-Ka-Rla, který si právě proslintal předloktí až na kost. Cestou však o něco zakopl. „Sakra, Satanitozi, to si tu petflašku nemůžeš dát někam jinam? A vůbec,“ dodal znechuceně, „Koukni na ní, vždyť ji máš celou od hoven!“
TŘI
Graena oloupala hubený topick a nakrájela jej do vroucí vody. Na hladině zagrowlily bublinky. Kuchařka se posadila do kouta své chatrče a sáhla pod štokrle, kde měla ulitou láhev vodky. Po mocném zagloglání si hřbetem ruky otřela hořící rty a zahleděla se směrem ke špinavému oknu. Za pavučinou se mihl stín.
„No konečně,“ rozjasnila se Graenina tvář. „Konečně je tady!“ Rychle vyskočila ze štokrlátka a vrhla se ke dveřím, které prudce otevřela. Na prahu se krčila šedivá osoba.
„Jo, to jsi ty?!“ vyfoukla Graena zklamaně, „Pojď dál…“
Osoba se převalila přes práh a zašilhala směrem ke kotli s vroucí topickovou polévkou.
„Musíš počkat,“ řekla Graena. „Ještě není hotová.“
Šedivec frkl. Podobalo se to zvuku zmutovaného koňského prdu. Pak se usadil na stoličku, na které předtím Graena odpočívala. Jeho nos začal vířit. „Cha, fódka!“ zašklebil se a neomylně nahmátl láhev.
„Necháš to, ty prase?!“ zařvala Graena a vytrhla neznámému poklad z boláky obšťastněné pařáty. „Polívku ti dám, ale na tohle mi nešahej! To si myslíš, že ti dám všechno? A kdyby nebylo toho, že…“ odmlčela se. „Ale, stejně to jednou skončí, nemůžeš se skrývat věčně. Někdo uvidí, jak brousíš kolem osady a stačí, aby se zmínil některému z mordredátorů…“
Šedivec se zamračil, chvíli v něm bobtnala nenávist a chtíč a pak se vymrštil ze stoličky.
Křik, který se pokusil vydrat z Graeniných úst, zadusily dvě boláky obšťastněné pařáty…
ČTYŘI
Prdelník se zastavil přede dveřmi s nápisem „NAHLAŠOVNA GREENHORNŮ“. Chvíli se škrábal na podrážděné zadnici a pak zabušil.
„Hahoj!“ ozvalo se zevnitř stařecké zasupění.
Prdelník vstoupil.
Rozevřela se před ním ponurá jizba plná pavučin a zkaženého prachu. Na špinavými listinami zavaleném stole nesměle blikala svíčka, která vrhala více stínů nežli světla. Vzadu byla roubená stěna podivně omlácena. Pod místem s největším poškozením seděl kronikář Error a kouřil dvě cigarety najednou.
„Hahoj!“ vyštěkl znovu na zírajícího Prdelníka. „Jak se jmenuješ?“
„Sixsixsix Prdelník,“ odpověděl Prdelník.
„Hm,“ odtušil Error a vstal. „Tak si to teda zapíšeme.“
Mocným rozmachem rozhrnul listiny na stole, až svíčka vyděšeně zhasla.
„U starýho Chucka!“ zaklel Error a zapálil jednu z listin za pomoci jedné z cigaret. „Podrž to, chlapče,“ podal improvizovanou louči Prdelníkovi.
„Tak se do toho dáme,“ kucknul do kouře. „Předně máš moc dlouhý jméno, to se mi nevejde do kolonky ve formuláři, musíme s tím něco udělat. Co takhle Sixsixsix Prdel?“
„Tak to ne, to je sprostý!“ protestoval Prdelník.
„Hm, tak třeba… Sexprdelník?“ pohlédl na nováčka Error a v zápětí se opravil: „Teda Sixprdelník, jsem myslel…“
„Ne-e,“ zakroutil hlavou Sixsixsix.
Error se zamyslel. „Už to mám! Budeš Oneoneone Prdelník! To menší číslo se mi tam vejde!“ a aniž na Prdelníka pohlédl, vyplnil první kolonku tiskopisu. „Pohlaví?“ vyštěkl další otázku.
„Já…“ začal zmatený nováček.
„Napíšu holka, za holku mám větší prémie…“ prohlásil kronikář. „Tak, a teď mi řekni, co uctíváš za kapely?“
Prdelník pokrčil rameny. „Hlavně Sláter, Mátemlíka, Haméžral, Judo Chvost, ACbleskDC a občas ten…nó…“
Error najednou vyskočil. „Neříkej to!“ zahrozil.
Prdelník překvapeně vyjekl: „Có? Tó… Lorni…“
A bylo to.
Error zaúpěl a vrhl se k poničené stěně a začal do ní bušit hlavou. „Lorni!“ řval, „Zase ty zasraný Lorni!!!“
Prdelník na nic nečekal a rychle vycouval z chatrče. Na odchodu odložil hořící listinu k ostatním…
Venku se k němu donesl křik. Zaposlouchal se. Po chvíli se jednotlivá slova spojila v jedinou hroznou větu: „Graena byla unesena!“ Na to se ozval ještě větší řev: „Co budeme žrát???!!!“
PĚT
Graena se probrala do temnoty. V hlavě cítila tupou bolest a nepříjemný pocit sucha v ústech umocňoval pár vkusně naaranžovaných ponožek. Pokusila se pohnout. Samozřejmě marně. Svalovité provazy držely pevně. Po chvíli zaslechla tichý šramot. Zbystřila.
„Ehm,“ ozvalo se pojednou. Pak bylo zase ticho.
Graena čekala. Vzhledem k její situaci ani nic jiného dělat nemohla. Cítila, jak jí po skráni stéká pramínek potu a neomylně míří do konečné stanice Ucho. Nesnášela ten pocit, kdy v uších šplouchá na maják.
„Ehm dvě,“ vyprskl hlas ve tmě.
Graena se v duchu pokřižovala zakázaným znamením. Pak se vzchopila a procedila skrze bavlnu: „Ho, hy huháhu! Ho heh? Huh he, huha!!!“
„Nemusíš být tak sprostá, děvče,“ ozval se Ehm. „Já ti přišel pomoct.“
Nato Graena ucítila, jak ji obrovská síla zvedá ze země a odnáší někam pryč.
ŠEST
„Co tam zase děláš?“ houkl Ťuhan.
„Co asi? Hledám stopy!“
Ťuhan si promnul pěstěnou bradku. „Na stromě?“
„No a co?“ odsekl vzpurně Grinďák a vylezl ještě o metr výš. Větev, na které se uhnízdil, se povážlivě prohnula.
Ťuhan se rozhlédl zelení. Už dvě hodiny s tím úchylákem pátrali po Graeně a jediným výsledkem byly Grinďákovy protržené kalhoty a asi pětatřicet zdolaných stromů.
Něco zapraštělo.
Ozvalo se hlasité zašustění, promísené nepublikovatelnou nadávkou a k Ťuhanovým nohám dopadl Grinďák.
„To se dalo čekat, že se ta větev zlomí! Co tam furt lezeš?!“
„To nebyla větev.“ vzdychl upoceně lezec. „Odneseš mě na marodku? Asi jsem si na stromě zapomněl nohu...“
Ťuhan pohlédl nad sebe a ukročil. Na místo, kde předtím stál, žuchl zkrvavený pahýl v true holínce.
* * *
„Našel jsi něco, Mrcky?“
„Ani hovno, Mrcky.“
„A hledáš pořádně, Mrcky?“
„Jako Pojrót, Mrcky!“
Metlic zamyšleně sledoval Mrckáčovo zmatené pobíhání po cestě a jeho pohled nevěstil nic dobrého. Pravačku bezděky zasunul do kapsy kožených kalhot.
„A co tenhle kámen, Mrcky?“
„Hm, docela obyčejný pískovec, Mrcky.“
„Ale koukni, jak má zaoblené rohy, Mrcky!“
„Myslíš, Mrcky?“
„Jo, Mrcky!“
„A pomůže nám to při hledání Graeny, Mrcky?“
„To asi ne, Mrcky…“
Metlic zakoulel očima. Proč zrovna já, jsem musel vyfasovat tohohle schizofrenika?!
„Hele, Mrcky, kapraďorost!“
„Ukaž, Mrcky!“
V koutku Metlicových úst se zableskla slina. Ruka se vynořila z kalhot a křečovitě třímala lžičku na pudink. Malátně vykročil k Pojrótovi…
* * *
„Nějaké výsledky?“ zeptala se Cath vstoupivšího Kháma.
„Zatím nic,“ odpověděl Khám. „Nikde ani stopa.“
„:trueheadbanging:“ ozval se z kouta Ja-Ka-Rl.
Cath pohlédla jeho směrem. „Jo, máš pravdu, stařešino. Dva dny bezvýsledného pátrání…“
„:-(“ řekl Ja-Ka-Rl.
„Někde jsme něco přehlédli,“ zahleděla se Cath nepřítomně do neurčita. „Nějakou maličkost…“
„:kuksemkuktam:“
„Je tady jedna žádost, kněžko,“ vyrušil Cath ze zamyšlení Khám. „Error chce jít taky pátrat.“
„Ten dědek?“ usmála se Cath. „Ale proč ne, nováčkové se sem zrovna nehrnou, tak ať si jde.“
„Jenže on má jednu podmínku…“
„A to?“
„Chce si vzít do party… no… támhle stařešinu…“
„:shit:“
SEDM
„Už budeš?“ houkl Error směrem k plentě, zpoza které se ozýval mlaskot a funění.
„Ještě chvýly!“ ozvalo se.
„Synclére dělej, nemáme čas!“ vybuchl Error a plácl Ja-Ka-Rla přes vyschlou paži, kterou si dotyčný sondážně zaváděl do dutiny řitní.
„Už jdu!“
Plenta se rozestoupila a na světlo vkročilo podivné stvoření.
„Co to máš na ksichtě, sakra?“ lekl se Error.
„Warpaynt! Lýbý?“
„Mňo, tohle spíš vypadá na spermpaint…“
Synclér pod bílým nánosem zrudl jako rozdrcená myš.
„Se na to viseru!“ zařval a začal si tvář drhnout rukávem true županu. „Nebudu ňykomu dělat šaška!“
„Ale no tak, klid, Syny,“ chlácholil ho Error. „Potřebujeme tě soustředěného.“
„To zas bude nějaká svyňárna! Srandu sy ze mě dělat, to bi vám šlo!“
„:silenced:“ řekl Ja-Ka-Rl.
Kupodivu to na Syncléra zabralo. Sedl si do křesla ve tvaru kozlí hlavy a založil ruce na županu. „Tak co chcete?“
„Ty jsi vedl vyšetřování v Graenině chatrči, viď?“
„Jystě, no a co? Protokol jsem předal Cath.“
„Já vím, Syny, ale třeba jsi něco vynechal.“
Synclér znovu začal nachovět. „Co vinechal? Jak vinechal?“
„:sakrasilenced:“
„Díky, Ja-Ka-Rle,“ otočil se Error na svého soudruha a pak pokračoval k rozmazané šmince. „Víš, jde mi o to, jestli jsi nenašel něco divného. Něco, co vypadá naprosto normálně, ale ne v Graenině kuchyni.“
„Tak proč se tam nepoďýváš sám?“
„Protože kuchyně už je zplundrovaná nejhladovějšími metalfory. V podstatě tam nezůstala slupka na slupce. Ale tys měl možnost vidět všechno tak, jak po Graenině zmizení zůstalo.“
„Hm,“ řekl Synclér a zamyslel se. „Nevým, fakt nevým…“
„Vzpomeň si!“
Synclér poťukával prsty kozlovi po uchu. V místnosti se znatelně oteplilo třením mozkových závitů. Ovšem výsledek se nedostavil.
„Je my lýto, pánové,“ pokrčil nakonec Synclér rameny. „Ňyc mě nenapadá.“
„Tak my půjdem,“ povzdychl si Error a nasměroval Ja-Ka-Rla k východu. „Kdyby sis na něco přece jen vzpomněl, dej nám vědět. Do rána tu ještě budeme, pak vyrazíme do terénu.“
Za oběma hosty zapadly dveře a Synclér vstal z kozlí hlavy.
„Něco, co vipadá normálně, ale ne v u Graeni…, hm,“ popošel k plentě a sedl si k toaletnímu stolku. Zahleděl se na svoji tvář v zrcadle. „No fuj! To fakt vipadá jako… A SAKRA!“
Vypálil z chatrče jako splašená krůta a hnal se za oběma pátrači.
OSM
Graena seděla u stolu a zamyšleně si trhala chlupy v podpaží. Už jsou to dvě hodiny, co ji neznámý donesl do téhle jeskyně, rozvázal ji a dal jí napít. Poté zmizel. Nevěděla, kdo to je, neviděla mu do tváře, kterou měl skrytu za navlhlou rouškou. Moc toho nenamluvil. Občas vyžbleptl to svoje „ehm“ a to bylo vše. Přemýšlela, co s ní zamýšlí udělat. Pravdou bylo, že tak úplně čisté úmysly zřejmě nemá, proč by ji jinak zamykal?
Pohlédla do středu jeskyně, kde skomíral plamen malého ohniště. Vstala, přiložila několik klacíků z vedlejší hromádky a přihodila hrst chlupů. Zaprskalo to a vykvetl smradlavý kouř, který pomalu mizel v puklině ve stropě jeskyně.
Unaveně dosedla na lůžko z větví prasečí břízy (Betula Sviňula – Grinďák, pozn. autora), jež bylo potaženo kůží neznámého původu. Po chvíli se položila na záda a zavřela oči.
Zdál se jí podivný sen. Okopávala topickový lán, slunce pražilo a vzduch se telil kolem jejích obnažených ramen. Všude byl klid a mír, jenom v nedalekém háji občas kdosi spadl ze stromu. Graena na chvíli narovnala hřbet a otřela si zpocené čelo. Řádek s topicky se zdál nekonečný. Všechno to byly takové nedomrlé kousky, sotva se držely při životě. Povzdychla si a znovu zaryla krumpáč do tvrdé zeminy. Náhle za sebou pocítila čísi přítomnost. Chtěla se znovu napřímit, ale něco ji v tom zabránilo. Strnula jako socha bez možnosti jakéhokoliv pohybu. Ani vykřiknout se jí nepodařilo. Pouze očima šilhala do všech světových stran. Marně. Za sebe neviděla. Uslyšela jakýsi funivý dech a za zadní část těla ji uchopily dvě chvějící se ruce. Chvíli jí přejížděly po zádech a směřovaly čím dál níže. „U Quorthona, on mě snad chce zprznit!“ pomyslela si zděšeně. Jako potvrzení jejích myšlenek se ozvalo trhání látky. Ucítila na stehně něco slizkého a horkého. A pak...
Graena se s výkřikem probudila. Prudce se posadila a vytřeštila oči na spodní část svého rozpáleného těla. Z rozkroku směrem k ohništi se táhla odporně slizká stopa. U ohně se povaloval půlmetrový slimák a spokojeně pokuřoval...
DEVĚT
„Přestaň do mě dloubat tou špejlí!“ zařval Grinďák.
„To není špejle, ale monoskop,“ odvětil Dr. Alexan a dál nořil podivuhodný nástroj do hlubin Grinďákova zranění. „Hm. Vypadá to, že nemáš nohu,“ řekl konečně a začal si otírat ruce.
Grinďák zaúpěl.
„Doktore,“ ozval se Ťuhan, který dosud v zadní části ordinace obdivoval umně sestavený papírový model jícnu střevlíka, „Možná se ti bude hodit tohle.“ Před Dr. Alexana přistál uzlík s nešťastnou stromolezcovou končetinou.
„Hm,“ povídá Dr. Alexan, „To je tvoje?“
„Ne, starýho Ja-Ka-Rla!“ zařval Grinďák, „Jasně, že je to moje!“
„Hm. Můžu si to vyfotit?“
„U Chucka, dělej si, co chceš, ale hlavně mi to už přišij!“
„Díky,“ usmál se Dr. Alexan a jal se vytvářet na stole ponurou atmosféru pro depresivní fotografii. „Jen tak mimochodem,“ prohodil při snaze umístit na Grinďákův pahýl umělecky zkroucený samorost, „Já nešiju, nýbrž operuji…“
Grinďák obrátil oči v sloup. „Ťuhane, kamaráde, prosím tě, dej mi něčeho napít, nebo se ucviknu.“
Ťuhan upustil papírový model jícnu stonožky a vytáhl placatku.
„V této ordinaci je přísný zákaz konzumace alkoholu,“ ozval se Dr. Alexan od pahýlu, do něhož právě s láskou vysazoval rodinku funeral červů.
V tom někdo zaklepal na dveře.
„Teď nerušit! Probíhá operace!“ zavolal Dr. Alexan a chystal si fotoaparát.
Dveře přesto vrzly a ve škvíře se objevil Prdelník.
„Ehm, chtěl jsem se jen zeptat, jestli by se mnou někdo nešel na Sláter…“
* * *
Zdálo se mu o hovně, takže když se Grinďák probral, cítil se šťastně. Hlavou mu probleskovaly vzpomínky ve formě dekadentních, do růžova zbarvených obrazů. Viděl Prdelníkovu tvář, která zírá na jeho zbytky nohy a Ťuhana, který na nezvaného hosta hází papírový model jícnu kudlanky. Spatřil obličej Dr. Alexana, jak se nad ním sklání a nasazuje mu sluchátka. Potom si ještě matně vzpomíná na rachot Emo-Hip-Hopu, který mu zaplavil mozek a pak už nic. Tma. Hovno.
Otevřel oči. Ležel v pooperační chatrči a u nohou postele stál zadumaný Dr. Alexan.
„Hm. Tak už jsi vzhůru,“ řekl doktor a vrásky na jeho zachmuřeném čele se seskupily do tvaru pentagramu.
Grinďák polkl neexistující slinu. „Já to věděl,“ zasípal, „Operace se nezdařila! Přišil jsi mi nohu obráceně! Nebo snad… co to mám za bouli mezi stehnama!!!“
Dr. Alexan se poškrábal na bradě. „Klid, to je tvoje nadpřirození. Ale zpět k operaci. Dopadla skvěle. Nohu máš zpátky na svém místě, dokonce bych řekl, že bys už za pár dní mohl pohnout palcem.“
Grinďák se rozzářil. „Paráda! Sosny volají! Díky, doktore! Když jsem ale viděl ten tvůj ksicht, myslel jsem, že…“
„Počkej, počkej,“ přerušil jej Dr. Alexan. „Objevila se totiž jedna komplikace, která…“ shýbl se pro malý podlouhlý kufřík, který mu doposud nenápadně stál u nohou, „Která vyžaduje poněkud nepříjemné řešení…“ Víko kufříku s cvaknutím odlétlo. „Prostě, moje morbidně-depresivní fotografie se nezdařila tak, jak jsem si představoval. Takže, jestli dovolíš…“
V chatrči se rozjásala motorová pila.
DESET
Synclér dostihl Errora s Ja-Ka-Rlem až v baru „U EMSOMA“, kde tito pátrači prolévali hrdla různými barmanovými specialitami.
„Už jsem sy vzpomněl!“ křičel zadýchaně ode dveří, „Už vým, co tam bilo navýc!“
Celý lokál rázem ztichl.
Synclér si povšiml, že upoutal pozornost a zašklebil se, aby ještě zvýraznil svůj geniální warpaint.
Error vstal a vzal jej kolem ramen. „Výborně!“ procedil, „Ale řekneš nám to až u baru. A zavaž si župan, čouhá ti kulturista.“
„Čo si dáš?“ zeptal se Emsom, když se zrudlý Synclér posadil vedle Ja-Ka-Rla. „Ponúkam ti jednu skvelú špecialitku. Volá sa Kokotov plač.“
Synclér se zavrtěl. „Já jenom…, dobře, snad něco výc true…“
„Viac true? To tu mám fľašu Vargovej moči, či by si si dal radšej Starosatanskú žltú?“
„Žlutou ne! Z té my bilo mynule ďyvně! Trochu těch chcanek bich sy dal…“
Emcom si nasadil gumové rukavice a začal páčit špunt ze zaprášené láhve, ve které se cosi svíjelo.
„Tak povídej,“ pobídl Syncléra Error, „Copak bylo v Graenině kuchyni navíc?“
Synclér snížil hlas do šepotu. „Možná je to kravyna, ale čým výc na to mislým, ťým výc se my to zdá ďyvní! Bil tam hrozní bordel, takže to nejdřýv vipadalo, jako bi to tam patřylo, ale pak jsem sy řekl, že přece Graena nebila takoví prase, abi… Zkrátka, uprostřed stolu, mezy talýřema…“
„Do riti! Sviňa jedna! Počkaj, až ťa chytím!“ zařval Emsom a prašti sebou na podlahu. „Kde si, mrcha?! Vylez, ty beštia!“
„Pokračuj, sakra, co bylo na stole?“ třásl Error Synclérem.
„Ho-ho-ho-vno-o…“ škytal Synclér.
Error ho pustil. „Jak vypadalo?“
„No,“ zamyslel se Synclér, „Takoví normálňý, jako mrkev asy…“
„Ták, tu je tá žltá!“ postavil Emsom před Syncléra sklenici s bublající, sírou zapáchající tekutinou.
„Ale já sy objednal přecy…“
„Ech, ja viem. Ale Vargova moč mi kamsi utiekla, sviňa!“
„Ale vždiť jsem ťy řýkal, že žlutá my…“
„Chlastaj, Synclér!“ pronesl Emsom temně, „Ti vravím, že triezvy odtiaľto nevyjdeš!“
Error s Ja-Ka-Rlem ponechali Syncléra jeho žlutému osudu a vyšli z baru.
„To hovno tam už teď není. To znamená, že ho někdo uklidil,“ přemýšlel Error nahlas, „Musíme přijít na to, kdo to byl…“
„:arrow:“ řekl Ja-Ka-Rl.
„Kam?“ nechápal Error.
„:arrow: :satan: :shit:“ odpověděl Ja-Ka-Rl.
„No jasně!“ zajásal Error, „Ty jsi hlava, staříku!“
Vykročili k nejzazšímu místu osady, kde uprostřed smrdutých močálů stála ještě smrdutější Satanitozova chatrč.
(Pozn.: Všechny věty ve slovenštitě prošly korektorským kombajnem spanilé a ochotné Graen, čímž jí tímto moc děkuji!)
Komentáře
Přehled komentářů
Poids est comment robuste votre sang pousse contre les parois de vos arteres lorsque votre coeur determination pompe le sang. Arteres sont les tubes qui transportent prendre offre sang loin de votre coeur. Chaque age votre moelle bat, il pompe le sang par de vos arteres a la prendre facilement de votre corps.
https://www.cialispascherfr24.com/cialis-generique-en-pharmacie-belgique/
Blood albatross diagram
(APierveArraw, 28. 7. 2018 19:35)