15.Vydřiduch
VYDŘIDUCH
Já a můj pes jsme kámoši. Během týdne si plníme každý svoje povinnosti. Já ty běžné člověčí a můj kámoš ty svoje psí, jako značkování teritoria, spouštění hrůzy na kolemjdoucí a podobně. Jakmile přijde sobota, sáhnu na věšák pro vodítko a klíče od auta a to je Kokotovi hned jasné, která bije. Jde se na Lysou. Vysekne odpíchnutého rittbergra, salchowa a navrch ještě piruletu na čtyřech a tak usilovně u toho mrská ocasem, že se divím, že mu zase nevyskočila plotýnka. (Termín „zase“ užívám proto, že už jednou, právě když s babkou slavili jeho desáté narozeniny, se tak namazali, že chudák pes pak dostal na schodech takového smyka, že mu vyhřezla plotýnka a já jsem ho pak musel vozit týden k veterinářovi na rehabko.)
Bylo to právě na 1.Máje, kdy jsme se natěšeni na jubilejní pětadvacátý výstup dopravili na jedno z mnoha parkovišť pod kopcem, shodou okolností u jednoho nejmenovaného hotelu.
A co to vidím!? Na cestě cedule „STOP“ a „P“, vedle ní jinoch oblečen do žluté vestičky. Na stopku, jak nařizuje předpis zastavím a ptám se zdvořile- „Vo co gou?“ Mladý muž mi před nosem zamává bločkem lístečků, jaké jsme zvyklí si kupovat na vesnických zábavách a hlásí mi: „Dostanu čtyřicet korun!“ Já na to: „nepřišel jsem vyhrát žádnou zajímavou cenu v tombole, ba ani odložit si svoje svršky do šatny, já žádný lupen nepotřebuji.“ Fešák ve žlutém byl neodbytný a vysvětloval mi, že jsem na parkovišti a tudíž musím zaplatit. I já jsem byl trpělivý, mládežníka pochválil za to, že má snahu si vydělat nějaké peníze a zeptal se, kdo ho zaměstnává. Prý mi do toho nic není………tak tohle rozlítilo i mého psa, který si žlutou vestu počal se zaujetím prohlížet. Uklidnil jsem ho, stejně by nakonec zdrhnul a já bych ho pak musel hledat po lese. „Tak říkáte, že jsem na parkovišti. Podívejte se na ten nezajištěný břeh, ze kterého trčí kameny a polovyvrácené stromy. Já jsem deset roků střádal, abych si v Áčkách za šedesát papírů koupil fáro svých snů a teď bych měl o něj přijít? To provozovatel dost riskuje případný malér. A vůbec zná váš šéf § 23 zák. č. 13/1997sb?“ a začal jsem citovat: „V souladu s ustanovením zák.č. 13/1997sb musí být na placených parkovištích vyvěšen „Provozní řád“, na kterém musí být zejména uvedeno:
a)Název provozovatele
b)Práva a povinnosti provozovatele
c)Typ parkoviště
d)Doba provozu parkoviště
e)Práva a povinnosti uživatele
f)Časové možnosti parkování
g)Rozsah služeb poskytovaných provozovatelem
h)Ceny za parkování
A vůbec, ukažte mi ten lísteček! „Doklad“ o zaplacení měl číslo 42, jinak NIC. „Mladý muži!“, říkám, „Až já svojí vedoucí doma ukážu za co jsem utratil čtyřicet kaček, pak jsem bez oběda.Přesně za tyhle prachy mám ke svátečnímu obědu v obchodním řetězci dokoupit knedlík, smetanu a dva Klasiky a místo toho se budu ohánět „čtyřicetdvojkou“, která postrádá:
a)O jaký doklad se jedná
b)Razítko provozovatele
c)I Č
d)Datum
e)Vyinkasovanou částku…….
….a víte, zda je parkoviště střežené, jaká je kapacita, kde je vyhrazené místo pro autobusy, postižené…. Srandy stranou, dnes je 1.Máj a ne Apríl či Silvestr!“ Maturitní zkouška muže ve žlutém nedopadla úspěšně a mě ho přišlo tak trochu líto. On vlastně za rozmary svojí vrchnosti nemůže.
A už víte, proč je můj pes mým kámošem? No přece proto, že nemá lidské vlastnosti a není za každou cenu vysraným vydřiduchem.
O týden později:
„Dědku! Dnes sebou psa na Lysou brát nebudeš, bylo by to v tom vedru týrání zvířat.“ Řekla moje šéfka a dodala: „A vůbec! Proč by sis měl sám v autě prdel vozit, platit kvůli dvěma hodinám stání čtyřicet kaček za služby, které nesplňují žádné zákonem stanovené normy? Pes i auto zůstanou doma! Hotovo.“ Protože disciplina byla vždycky moje pozitivum, sklopil jsem uši, uposlechl rady mojí parťačky a pod Lysou se vydal na motocyklu.
Muž ve žlutém stál opět na svém stanovišti. Zastavím a s napětím očekávám, co se bude dít.Přistoupil, nahodil ksicht ředitele planety Georgie z Bílého domu a po krátkém zaváhání mi oznámil, že dostane čtyřicet korun. Bylo zjevné, že mě v přilbě a brýlích nepoznal a to bylo dobře. Říkáte, že za jednostopé, jednosedadlové vozidlo zaplatím stejných čtyřicet kulí jako za tranzit, či osobní automobil? „Přesně tak.“-odvětil. „A kde si mám tu svoji krasavici přikurtovat, ať mi ji někdo neoloupe jako Jeníček perníček?“ptám se. „Už to mám! Já ji přikurtuji k ceduli ,Provozní řád parkoviště‘, pokud ovšem nějakou najdu.“ „Dejte si to kam chcete, my nejsme hlídané parkoviště, my tady jenom vybíráme prachy“. Sundám přilbu a brýle, naberu vzduch do plic, avšak mladík mě předběhnul. „Na lístku už máme razítko.“ Zatvářil jsem se překvapeně, jako můj čokl, když se spletu a místo smradlavých granulí mu dám kus voňavého masa. „To má i stvrzenka na hajzl . Pořád tady nevidím, že se jedná o parkovné, není tu datum, chybí vyinkasovaná částka a to nemluvím o ostatních náležitostech, vyplývajících ze zákona č. 13, které jsem zmiňoval už posledně.“ Řekl jsem přátelským tónem a lístek pečlivě uschoval.
Za necelé dvě hoďky, (o půl druhé), jsem zase zpátky. Výběrčí nikde – bylo nahrabáno.
Večer se zavrtám do křesla, pustím si telezprávy a představte si, že v hlavním zpravodajství zrovna řešil Svaz pro ochranu spotřebitele (SOS) provozovatele vysavačů u čerpacích stanic. Za to, že písemně neinformuje zákazníka o tom, po jak dlouhou dobu může za vhozenou částku (10Kč) stroj použít, mu hrozí mnohatisícové pokuty. Oproti jiným poskytovatelům služeb taková prkotina. Hned mne napadlo, že příští sobotu zajedu ku stanovišti „žluté vesty“ a pošeptám mu, ať svým chlebodárcům nastíní vážnost situace. S televizí Nova není žádná sranda. Co když se taky domáknou toho, jaké služby a za jakou cenu jsou poskytovány zákazníkovi na latifundiích jejich hotelu. A co když se do toho zamíchá ještě ČOIka, finančák, SOSka….tož to bych si potom sám vyčítal, že jsem se málo snažil a moje úsilí mělo stejný osud, jako hrách házený na zeď.
A je tu další sobota:
I vydal jsem se za svým cílem, abych nezištně pomohl při řešení vážné situace. Výborně!! „Žlutá vesta“ na svém stanovišti! Ale co to? Obsah vesty změnil majitele. Sakra, to mě mrzí. Nemohu hned na mladého sympatického muže spouštět hrůzu, tím spíš, když do problematiky provozování parkovišť není zasvěcen. A tak jsem zvolil alternativu č.2-‚jak vy na mě, tak já na vás!‘ Mladík mi výměnou za čtyřicet korun nabídnul lísteček s razítkem. Já jsem nemeškal a sdělil mu, že jsem majitelem stejného lístečku a tento mu předložil k posouzení. Sympaťák si zkoumavým pohledem doklad prohlédl ze předu, ze zadu, proti světlu i kvalitu papíru na omak posoudil, nakonec uznale pokýval hlavou a řekl: „Máte pravdu, jeďte!“
Říkám si –nic na plat, musíš Dědku osobně provozovatele upozornit na nebezpečí číhající ze strany médií a vydal se k recepci nejmenovaného hotelu, který je významný svým zlodějským parkovným. Milá tvář za pultem recepce se na mě předpisově usmála a vyslovila větu, která zrovna frčí: „Přeji vám hezký den, co pro vás mohu udělat?“(Okamžitě jsem si frázi v duchu přeložil do svého žargonu: „Co tady prďolo opruzuješ, kam tě mohu nakopnout?“) „Rád bych hovořil s někým z vedení tohoto zařízení“,vyslovil jsem svoje přání. Osoba s milým úsměvem povytáhla obočí a s lítostí mi oznámila, že se šéfstvo momentálně na půdě hotelu nenachází. I já jsem se zatvářil zklamaně, jako můj pes, když je pro něho nachystaná koupel,- to on nerad.
Tož co teď?
Aspoň vám popřeji hezký den a co pro vás mohu ještě udělat?