76.CYKLISTI
VÁCLAV
Soused Václav je starý mládenec. Žije si zvláštním životem v chaloupce kus za městem, stará se o skromné hospodářství a nejlépe si popovídá se svým psem Bobem. „Bobe, nělez za mnu po tym žebřiku, nebo spadněš a žaden veterinář už tě něda do kupy.“ Nebo: „Něžer ty slimaky, bo zas buděš grcať do zahonu“. Taky si povídá se stromy i sám se sebou, normálně si diktuje, co zrobi fčil a co potem‘. Za nákupy do města jezdí dvakrát týdně, vždycky na kole, s ruksakem na hřbetu. Na největší nákupy, jako je písek, cement, zimní zásoby brambor, atp.jezdí taky na kole. To si však za něj připevní návěs - dvoukolák. Jeho velocipéd pamatuje konec války a odjezdy i příjezdy jsou z dálky slyšet.Říkám mu: „Václave, klepe vám blatník!“ A on na to: „Ja něslyšim, bo mi klepe blatnik“. Černý obleček, ve kterém jezdí každou neděli do kostela taky pamatuje konec druhé světové. Zkrátka kolo je pro souseda Václava nezbytný dopravní prostředek.
KAREL
Karel je muž středního věku. Dost si užil problémů, když začal před dvaceti lety podnikat. Nervy, půjčky, starosti o přežití, rozpad manželství…vůbec mu nezávidím. Dnes už je za vodou. Firma jede, dluhy splacené, středy a neděle duševní hygiena s přítelkyní. Soboty jsou však dny, které má jen sám pro sebe. Pořídil si horský bajk s celokarbonovým rámem, odpruženou vidlicí, kotoučovými brzdami, frajerský cykloobleček, přilbu a další nezbytné doplňky. Přijde sobota. Ranní sprcha, deodorant pro sportovce, hodnotná snídaně, startovací káva. Ještě si přibalí energetický nápoj, gel, kus čokolády a hurá do hor, uvolnit cestu adrenalinu, endorfinům, vyčistit si mozek. Dnes to bude padesátka-Trojanovice, po Knížecí na Pustevny, pak zpět přes Martiňák, Čeladnou, Kunčice a Frenštát. Má za sebou bezva den, je spokojený.
PEPA
Pepa je vzorný taťka. S mamkou si pořídili dva syny a čtyři treková kola. Holomky ve věku deset a dvanáct let je potřeba neustále zaměstnávat, aby nebyl čas na lumpárny. Region je protkaný sítí cyklostezek a když je pěkný čas, nebude se sedět doma. Svačiny do batůžků a už se jede. V archeoparku a Rybím domě jsme v Chotěbuzi byli už několikrát, na zámku v Šilheřovicích taky, stejně jako v dinoparku, zooparku, ….
Dnes bylo krásně, natáhli jsme to až do Darkoviček, nahlédnout do vojenské historie, prohlédnout si bunkry a vojenskou techniku. (Pravda, kousek jsme popojeli autem.)
Óóó, jak krásně a zdravě se chrnělo u večerního televizního programu.
FRANTIŠEK
František je staromilec a teď, když odešel do důchodu dopřál si splnění svého dávného snu. Pořídil si krásné, vysoké, historické kolo. Ano, přesně takové, co má pedály na předním kole a naskakuje se na něj, jako na koně. Taky si pořídil odpovídající elegantní černý obleček s cylindrem, lorňonem a nezbytnými bílými rukavičkami. Na srazech velocipedistů, naposledy to bylo v lázních Luhačovice, se vždy chová nonšalantně, používá pozdravy: Uctivá poklona, Přeji hezký den, Stálé zdraví přeji..., rovněž používá intimspray, a jak říká klasik,- švihák lázeňský nesmí zůstat nestřežen. Zkrátka stal se ozdobou všech významných akcí.
Václav, Karel, Pepa a František jsou odlišní lidé a každý má k cyklistice jiný vztah. Všichni čtyři jsou mými velkými kamarády.
10.6. 2013 Dědek
Náhledy fotografií ze složky CYKLO
Pěkné dědku:-)
(MS, 11. 6. 2013 9:33)