112.STŘEPINY
STŘEPINY
Zážitky z prodlouženého podzimního víkendu jsem oblékl do slov a nazval je ,Střepiny‘.
Lákal mě Česko-Německý půlmaratón a tak jsem doma nahlásil absenci a vydal se na jihozápad republiky, do malebného kraje zvaného Český les. Na startu hlavní trati se sešlo více než sto běžců, ale v mojí kategorii zralých mužů už nás není moc ….a tak jsem vyhrál. Na podiu mi cenu předal olympijský vítěz David Svoboda, položil mi otázku, jak prý se mi běželo, a předal mi mikrofon. „Běželo se mi dobře, protože jsem se taky dobře připravil. To je důležité. K večeři jsem pojedl zelnou polévku, potom fazolový guláš s čerstvým chlebem a nakonec ještě zakysaný mléčný nápoj. Během závodu zdálo se mi chvílemi, že vznáším se kousek nad zemí.“
LUKOVÁ
Obec Luková se nachází v Plzeňském kraji. Ještě před deseti lety zde žilo čtyřicet obyvatel v deseti obydlích. Dnes tady žije pouze jeden občan, důchodce pan Koukl. Nedaleko jeho stavení stojí polozbořený, tajemný kostel duchů. V době, kdy byl naposledy provozován, (v r. 1968), propadl se zde strop, právě během rozloučení se zesnulou. Naštěstí nebožka, ani truchlící neutrpěli žádnou újmu a obřad byl dokončen před kostelem. Samozřejmě, že černoprdelníci o objekt v takovémto stavu v rámci restitucí neměli zájem a tak se o jeho záchranu stará pan Koukl. Pozval si studenta umělecké školy, který jako svoji závěrečnou práci posadil do lavic dvaatřicet živých modelů-modlících se duchů. Dobrovolníky obložil gázou, záclonovinou a potřel směsí sádry s fosforem. Po zaschnutí z obalu vystoupili. Už pět let tato tajemná zvláštnost láká turisty a strašidelný kostel se stal světově známou kuriozitou. Jen v roce 2016 bylo od návštěvníků na dobrovolných příspěvcích vybráno sto patnáct tisíc korun, k tomu dary od více než dvaceti sponzorů umožňují zanikající Kostel duchů postupně opravit. Umělec Hadrava svoje řemeslo pověsil na hřebík, lépe se mu daří jako farmáři.
HUMPOLEC
Hurá, do Humpolce se odstěhoval Hliník, a tak sjedu z dálnice, abych se v městském parku poklonil památníku slavného občana Hliníka. Navštívil jsem i Hliníkárium, muzeum, věnované osobě, kterou nikdy nikdo neviděl a přesto ji zná celý národ. Tady jsem si za pouhých 20,-Kč zakoupil pero s nápisem ,Marečkovo pero‘, prohlédl si tři pecky z Hujerových švestiček a sbírku více než osmi set pohlednic z celého světa. Tato je zapsána do knihy rekordů, jako sbírka „Nejvíce pohledů zaslaných neexistující osobě“. Samozřejmě, že jsem pak z domova jednou pohlednicí přispěl i já. Byla z tenkého hliníkového plechu, opatřena nápisem „Sláva Hliníkovi“, odeslaná na známou adresu: Občan Hliník
Aluminiová ulice
396 01 Humpolec
LIPNICE
Poslední zastávka na cestě za poznáním se konala v Lipnici, kde jsem navštívil dům s expozicí života spisovatele Jaroslava Haška. Můj foťák odmítnul poslušnost, a tak jsem zašel do nedalekého obchůdku. Vietnamský prodejce se mě zeptal, jaké mám přání.
„Rákosníku, máš pohednice?“
„Já mám cecko i pochlednise“
„Potřebuji dům Haška“
„Mám“ a předložil mi pohled rozdělený na šest dílů, z nichž jeden fragment byl Haškův dům.
„ Ťamane, mě se hodí jen ten s tím domem, rozumíš mi?“
„Rósumim. Játi dám sléva, zaplatís jen pjet koruna, né sedum a já ti to hned vyčíhnu“….a už bral nůžky, aby odstřihnul šestinu pohledu.
„Nguene, nic nestříhej, vezmu si celý. A že ty jsi bojoval u vás doma proti amíkům? Přiznej se!“
„Na mou dusi, já né. Můj taťka áno, ale já né. Jásem ted s americanem kamarát, ale cíňan, ten né kamarát. Us nené.“
Vzal jsem za kliku a s pozdravem ,Ahoj Hanoj‘ vypadnul.
Tož takové byly zážitkové střepiny prodlouženého víkendu.
Ahoj Hanoj, Dědek
Komentáře
Přehled komentářů
Jak říkala Jana, když půjdeš do dveří, tak se nezapomeň sehnout, aby jsi si neodřel svatozář ! :-)
Volek
(Jiří, 7. 12. 2017 10:29)