Standard č. 119/D z 5. 1. 1995
Deutscher kurzhaariger Vorstehhund - německý krátkosrstý ohař
PŮVOD: Německo
Datum publikace originálního standardu: 7.7.1994
Užití: Všestranně použitelný lovecký pracovní pes (JGH)
Klasifikace: Skupina 7 - ohaři
Sekce 1 Kontinentální ohaři s pracovními zkouškami
Krátký historický přehled:
Historie NKO začíná psy, kteří bývali bráni pro lov pernaté zvěře do sítí, především v zemích Středozemního moře, a při sokolnickém lovu.
Přes Francii, Španělsko a Flandry přišli ohaři na německé knížecí dvory, kde byla vlastnost "vystavování" velmi důležitá. Vystavující pes byl ještě více žádán, když byla zhotovena první brokovnice (1750). Pernatá zvěř začala být lovena před psem v letu. To byl stupeň k dalšímu přechodu od čistě vystavujícího ohaře k všestrannému loveckému psu.
Již v roce 1897 vyšla první plemenná kniha NKO (Zuchtbuch D-Kurzhaar). Princ Albert ze Solmsů-Braunfeldu byl první, který sepsal plemenné znaky pro toto plemeno a stanovil pravidla pro posuzování tělesných tvarů a konečně také i jednoduchá zkoušková pravidla pro lovecké psy. Dnes prochází NKO filtrem vypilovaného chovatelského a zkušebního řádu. Ve standardu se stanoví, jak má vypadat všestranný pracovní lovecký pes. To dává německému krátkosrstému ohaři schopnost, aby plnil všechny požadavky v provozu myslivosti až do svého vysokého stáří.
VŠEOBECNÝ VZHLED:
Ušlechtilý, harmonický pes, jehož stavba těla zaručuje sílu, vytrvalost a rychlost. Vzpřímený postoj, výrazné plynulé vnější linie, suchá hlava, dobře nesený prut, přilehlá, hladká srst a prostorné a harmonické pohyby jeho ušlechtilost podtrhují.
Důležité poměry míry: Délka trupu by měla poněkud přesahovat výšku v kohoutku.
Povaha: Pevná, vyrovnaná, ovladatelný temperament, povaha ani nevózní, ani bázlivá, ani útočná - agresivní.
Hlava: Suchá, výrazná, ani příliš lehká, ani příliš těžká. Sílou a délkou odpovídá tvaru těla a pohlaví. Tylní část hlavy: Dosti široká, ploše vyklenutá lebka se slabě zvýrazněným týlním hrbolem, ne příliš hlubokou čelní rýhou se zřetelně utvářenými nadočnicovými oblouky. Stop: Jen mírně vyvinutý.
OBLIČEJOVÁ ČÁST HLAVY:
Nos: Poněkud vysunutý, nozdry dostatečně široké, jakož i pohyblivé. Zásadně vždy hnědý. Jen když je základní barva bílá je přípustný masitě nebo skvrnitě zbarvený nos.
Morda: Dlouhá, široká, hluboká a silná, aby umožňovala psovi správné nošení zvěře. Hřbet nosu při pozorování ze strany vykazuje lehké vyklenutí ve všech přechodech ušlechtile zformovaného ramseského nosu až po nepatrné zvýšení nad přímou linii, u psů toto silněji výrazné. Méně žádoucí, ale ještě přípustná docela rovná linie nosu, zatímco proláklý (konkávní) nos je těžkou chybou.
Pysky: Přilehlé, nikoliv silně převislé, dobře pigmentované. Z nosu spadají až po dělící bod skoro kolmo dolů, pak probíhají plochým obloukem až do dobře výrazného koutku pysků.
Čelistní skus, zuby: Silné čelisti s perfektním, pravidelným a úplným nůžkovým skusem, přičemž má horní řada řezáků přesahovat přes dolní a zuby mají stát v čelisti přibližně (trochu) kolmo. Chrup úplný se 42 zdravými zuby, podle vzorce chrupu.
Líce - tváře: Silné, dobře osvalené.
Oči: Střední velikosti, ani nevystupují (vypoulené), ani zapadlé v jamce. Ideální barva je temně hnědá. Víčka dobře přiléhají.
Ucho: Přiměřeně dlouhé, vysoko a široce nasazené, hladké a bez záhybů, těsně přiléhající k hlavě, dole tupě zaobleny. Ani masité, ani příliš jemné. Délka ucha má při položení dopředu sahat asi ke koutku pysku.
Krk: Délkou harmonicky k celkovému vzhledu, k trupu se pozvolna rozšiřuje. Šíje svalnatá, lehce klenutá. Těsně přiléhavá kůže hrdla.
TĚLO:
Horní linie: Rovná, mírně se svažující, spáditá.
Kohoutek: Zřetelný.
Hřbet: Pevný, dobře osvalený. Trny obratlů mají být kryty svalovinou.
Bedra: Krátká, široká, svalnatá, rovná nebo lehce klenutá. Přechod hřbetu do beder těsně a dobře uzavřený.
Záď: Široká a dostatečně dlouhá, ne krátce sražená a spadá k prutu jen lehce, dobře osvalená.
Hrudník: Hlubší než širší s výrazným předhrudím a pokud možno dozadu dosahující hrudní kosti. Hrudní kost a loketní kloub mají ležet ve stejné výšce. Žebra dobře klenutá, ani plochá, ani sudovitá. Zadní volná žebra správně směřující dolů.
Spodní linie: Elegantním obloukem lehce vytažená, probíhající dozadu, suchá.
Prut: Vysoko nasazený, u kořene silný, pak se zužuje, středně dlouhý. Pro lovecké upotřebení krácen asi o polovinu. V klidu spadá dolů, v pohybu je nesený vodorovně a ne příliš vysoko nad linií hřbetu. Nesmí být nesen příliš křivě. V zemích, kde zákonodárce zakázal kupírování, může být prut ponechán přirozený. Měl by dosahovat k hleznu a měl by být nesen rovně nebo lehce šavlovitě zakřivený.
KONČETINY:
Hrudní všeobecně: Při pohledu ze předu rovné a rovnoběžně, při pohledu ze strany stojí běhy dobře pod tělem.
Plece: Šikmo a dozadu celou plochou přiléhající lopatka. Silné, suché svalstvo. Dobré zaúhlení mezi lopatkou a ramenem.
Rameno: Pokud možno dlouhé a suše osvalené.
Loket: Přiléhá k tělu, ale není vtlačený, ani vně, ani dovnitř se stáčející, posazený daleko dozadu. Dobré zaúhlení mezi ramenem a předloktím.
Předloktí: Rovné dostatečně osvalené. Silné, ne příliš hrubé kosti.
Kloub zápěstní: Silný.
Zápěstí: Minimální zaúhlení vůči předloktí, nestojí příkře - strmě.
Přední tlapky: Kulaté až lžícovité s dobře uzavřenými, dostatečně klenutými prsty. Silné drápy, hrubé, odolné polštáře tlapek. Ve stoji směřují rovnoběžně a v pohybu nevybočují do stran.
Pánevní končetiny všeobecně: Pozorováno ze zadu přímé a rovnoběžné, dobře zaúhlené mezi pánví a stehenní kostí.
Koleno: Silné s dobrým zaúhlením mezi stehenní kostí a kostmi bérce (holenní a lýtková kost).
Bérce: Dlouhé svalnaté a šlachovité. Dobré zaúhlení mezi bércem a nártem.
Hlezenní kloub: Silný.
Nárt: Stojí kolmo a je silný.
Zadní tlapy: Kulaté až lžícovité, s dobře uzavřenými, dostatečně klenutými prsty. silné drápy. Hrubé odolné polštářky tlap, stojí rovnoběžně, za stoje i za pohybu nevybočují ani dovnitř, ani vně.
Pohyb: Prostorný, s velkým záběrem a odpovídajícím výkrokem v předu i vzadu. Pohyb rovnoběžný, přitom správně vzpřímené držení těla. Mimochod je nežádoucí.
Kůže: Napjatá, bez záhybů.
Osrstění: Kvalita srsti krátká a hustá, na omak má být hrubá a tvrdá. Na hlavě a uchu má být a řidší a kratší. Vespod prutu nemá být nápadně delší. Srst má pokrývat celé tělo.
Barva:
a) hnědá bez znaků; hnědá s malými bílými nebo stříkanými znaky na hrudi a končetinách;
b) tmavý hnědý bělouš s hnědou hlavou, hnědými plotnami nebo skvrnami. Základní barva takového psa není hnědá s bílou, nebo bílá s hnědou, ale srst vykazuje tak důkladnou směs hnědé a bílé, že z toho vzniká pro praktickou loveckou potřebu cenný, nenápadný zevnějšek. Na vnitřní straně končetin, jakož i na špičce prutu je zbarvení poněkud světlejší;
c) světlý hnědý bělouš s hnědou hlavou, hnědými plotnami, skvrnami, nebo bez ploten. Při tomto zbarvení se vyskytují hnědé chlupy v menšině, převládají bílé chlupy;
d) bílý s hnědou kresbou na hlavě, hnědými plotnami nebo skvrnami;
e) černá barva v týchž odstínech jako barva hnědá, respektive barva hnědého bělouše. Žluté pálení se připouští.
f) lysina, šňupka nebo stříkané pysky jsou přípustné;
Velikost: Výška v kohoutku u psů 62 až 66 cm, u fen 58 až 63 cm;
Chyby: Na každou odchylku od vyjmenovaných bodů se hledí jako na chybu, jejíž hodnocení by mělo být v přesném poměru ke stupni odchylky.
Zvláště:
- chyby ve výrazu, chyby v pohlavním typu;
- příliš krátká morda;
- příliš silné, nebo příliš malé pysky;
- příliš dlouhé, příliš krátké, příliš těžké, příliš úzce nasazené, nebo vytočené ucho;
- příliš světlé oko, světlé žluté (dravčí);
- chybění celkem 2 zubů (P1 a M3) z celkem čtyř zubů P1 a 2 zubů M3 mohou chybět nejvýše 2 zuby;
- volný lalok hrdla;
- lehký kapří hřbet;
- příliš krátká záď;
- strmá záď;
- příliš hluboký hrudník;
- lokty vytočené navenek nebo dovnitř, vbočení nebo vybočení prstů;
- úzký nebo široký postoj;
- lehce sudovitý postoj, lehký kravský postoj, úzký postoj;
- prut nesený vysoko nad hřbetem, nebo silně zkroucený;
Těžké chyby:
- těžkopádná lymfatická, hrubá stavba těla;
- špičatá morda;
- prohnutý konkávní hřbet nosu;
- výrazný stop;
- nos masitě zbarvený, skvrnitý (kromě bílé základní barvy);
- klešťový skus, jakož i částečně kleště. (U psů starších 4 roků nemají tak zvané stařecké kleště žádný vliv na hodnocení, pokud potvrdí klub NKO, že na předchozí chovné přehlídce pes měl zjištěn korektní skus).
- zřetelný kapří hřbet, lehce spadavý hřbet;
- podstatně chybějící hloubka hrudníku, nevýrazné předhrudí, příliš plochý nebo sudovitý hrudník;
- silně navenek nebo dovnitř vytočené loketní klouby;
- měkké, silně zvýrazněné zápěstí, roztažené prsty;
- těžkopádná chůze;
- silně kravský nebo sudovitý postoj jak ve stoje, tak v pohybu;
- přestavěná vysoká záď;
- odchylky víc než 2 cm od stanovené kohoutkové výšky.
Vylučující vady:
- hrubé odchylky od pohlavního výrazu;
- veškerý druh slabého temperamentu (nervů);
- chybění více než 2 zubů P1 a M3, chybění jednoho nebo více zubů ostatních, neviditelné zuby platí za chybějící zuby pokud klub NKO nepotvrdí, že na předchozí chovné přehlídce byla zjištěna jeho existence;
- předkus nebo podkus, křížový skus jakož i všechny přechodné formy k nim;
- hodně volná víčka, ektropium, entropium, distichiasis (dvojitá řada řas);
- silně sražená záď, zakřivení obratlů;
- deformovaný hrudník, např. zaškrcený hrudník;
- chyby varlat;
- vlčí prsty a paspárky;
- rozštěpení čelisti a patra;
- nadbytečné zuby mimo řadu zubů.
Psi musí mít dvě zřejmá, normálně vyvinutá varlata, která se nachází v šourku.
zdroj: www.psi-kocky.cz/