Článek
První z řady 613
Píše se rok 1967. Studenti demonstrují v Praze na Strahově. Československo se účastní veletrhu Expo 67. Komunisté tlačí na Antonína Novotného a požadují jeho odstoupení z funkce prvního tajemníka KSČ. V národním podniku Tatra Kopřivnice pokračuje výroba osobní vládní limuzíny Tatry 603. Paralelně s výrobou T603 se začíná rodit jak nová spolupráce, tak nová limuzína pro vládní činitele, která by nahradila dosavadní automobil a splnila tak požadavky odběratelů. Tatra ve výběrovém řízení vybírá karosárnu, která bude mít možnost podílet se na novém automobilu. Za splněním tohoto úkolu šli ale Kopřivničtí ještě dál, až za hranice Československa.
Alfredo Vignale. Italský designér, automobilový nadšenec a zakladatel Carrozzeria Vignale. Svou firmu založil v roce 1948 ve městě Turín (italsky Torino). Vignale nedělal pouze úpravy karosérií pro vozy Maserati, Fiat, Ferrari, Alfa Romeo, De Tomaso. Nemálo aut z této karosárny vyjelo přímo pod značkou Vignale. Pracovníci, které zaměstnával, byli vysoce kvalifikováni a řádně vyučeni. Vysoká odbornost byla zárukou kvalitně odvedené práce. O tom se sám na vlastní oči přesvědčil i Miroslav Uhlík, který chvíli v Turínské karosárně pobýval. S odstupem času musíme uznat, že n.p. Tatra Kopřivnice udělal krok správným směrem. Auta, která vznikla pod taktovkou karosáren na Apeninském poloostrově jsou uznávanými a obdivovanými skvosty sběratelů po celém světě.Karosárny jako Bertone, Pininfarina, Ghia a další založili automobiloví vizionáři, kteří se podepsali na vývoji světového automobilového průmyslu. Jen s trochou nadsázky bychom mohli říci co by bylo, kdyby u nás přežili komunistický režim karosárny bří. Lepilů, Sodomka, Petera, Uhlík a jiné.
Tatra Kopřivnice zahájila spolupráci s karosárnou Alfréda Vignaleho, a tím vše vypuklo. Tehdy se začala psát historie vozu Tatra 613. Tehdy ještě pod označením T603-X2. Hlavním důvodem uzavření kooperace bylo urychlení vývoje nové karosérie, který se zrychlil až o pětinu svého času, a díky tomu nákladové položky v devizích nebyly tak vysoké, jako v našich podmínkách.
Píše se rok 1968. V Československu začíná normalizace. Oslavuje se dvacáté výročí Vítězného února, kde promluvili soudruzi Alexander Dubček a Leonid Iljič Brežněv. Za stolem prezidenta Československé republiky střídá Ludvík Svoboda Antonína Novotného. Národní podnik Tatra Kopřivnice pokračuje ve výrobě vládní limuzíny Tatra 603. Na trh přichází v pořadí již několikátá modifikace pod označením M68.
V průběhu roku 68 se v Kopřivnici naplno pracovalo na podvozku T613 s motorem T603K. V září téhož roku byl do Turína poslán první zhotovený podvozek a v listopadu ho následoval druhý. V Itálii se tak dali do práce a začali tvořit první linky na dřevěné maketě v životní velikosti, podle které pak mohli nechat vyrobit odlitky na výrobu plechových dílů karosérie.
Píše se rok 1969. Na Václavském náměstí se na protest proti omezování svobod upálil student Jan Palach. Na hokejovém mistrovství světa poráží ve finále Československo SSSR 4:3 a slaví tak titul mistrů světa. Gustav Husák nahrazuje Alexandera Dubčeka ve funkci generálního tajemníka KSČ. Tatra Kopřivnice přechází u výroby T603 na další modifikaci M69. V Turíně se dostává na světlo světa první prototyp T613.
21.4.1969. Nastal okamžik, kdy první prototyp T613 s výrobním štítkem (vin: 613.01.001. D 69) překročil hranice Československa a zamířil k nedočkavým tatrovákům, kteří se na výrobě vozu podepsali. Z Turína byl převezen na nákladním automobilu. Čtyřdvéřová samonosná karosérie s tuhou konstrukcí kabiny a s deformačními zónami vpředu i vzadu oblečená do modré barvy. Jeho základ tvořil klasickou tatrováckou koncepci. Vzduchem chlazený motor, umístěný v zadní části vozu s poháněnou zadní nápravou, byl přesunut nad zadní nápravu víc dopředu a díky tomu získal oproti svému předchudci lepší stabilitu s přetáčivostí. Srdcem vozu byl doposud upravený motor T603K se zvýšeným výkonem na 114koní (84kW). Pod přední kapotou se ukrýval prostorný kufr.
Jak je již u prototypů známo, výsledek inovovaných modelů se vždy nepatrně změní. A tak to bylo i u T613. Do začátku sériové výroby v polovině sedmdesátých let prodělal první prototyp, znám taktéž jako 0-00-24 Standart, řadu zkoušek, ve kterých se výsledná podoba prvních chromek výrazně změnila. Pojďme si projít celou karosérii a podívat se na změny. Teď už jen prototyp.
Výrazně snížená zadní partie střechy. Od té se později upustilo, kvůlí problémům s hlavou u vyšších soudruhů. Zadní trojúhelníková okna byla většího rozměru a byla výklopná podobně jako u modelu T603. Zadní sklo bylo vyhřívané vodivými pásy středem spuštěnými od střechy ke kapotě motoru. Kapota motoru má dvojí samostatné větrací žebrování místo jednoho podélného ze sériové výroby a jiný zámek kapoty.
Ze předu byla umístěna na každé straně dvě světla kulovitého tvaru, z rohů vyčnívaly blinkry a uprostřed honosný znak Tatry s fousky. Dvě vnitřní světla měla vypouklá skla dovnitř. Auto nenabylo z přední strany nějakých karosářským změn a do výroby pak šlo takřka nezměněno. Pod přední kapotou byly umístěny po stranách kastlíky pro akumulátory stejně jako u T603. Pod podlahou zavazadlového prostoru bylo ukryto benzínové topení. Z vnější strany ze spod byla umístěna rezerva v zakrytovaném prostoru. Oba nárazníky jsou středem objety gumovým profilovaným pásem. Všechna okna nesou značku V.I.S Securit, přední a zadní trojůhelníková okna se dají vyklápět. Vůz nebyl opatřen venkovními zrcátky, vlastnil pouze jedno vnitřní středové na okně. Celou karosérii zdobily chromované lišty vedoucí kolem celého auta, oken, prahové lišty, obroučky světel, stěrače, chromované poklice kol (která se v průběhu testování sundávala). Kliky dveří si zachovaly svou podobu až do sériové výroby. Vůz z Turína dorazil na pneumatikách Firestone P110.
Interiér nabyl koženým čalouněnim v tmavě hnědé barvě v kombinaci se světlým stropním tapecíruňgem krásné podoby. Palubní deska v kombinaci s plastickou černou kůží působí na svou dobu velmi elegantně. Na ofuk předního skla je z vrchu palubky několik podélných výkrojů. Na krajích jsou růžice pro ovládání ofuku vnitřního prostoru. Přístrojový štít pod volantem, podobný volantu v T603 se středem s logem Tatra, nabízí samostatné budíky kulovitého tvaru. Z levé strany: otáčkoměr do 7000ot/min, ampérmetr pro baterii, ukazatel teploty motoru, ukazatel stavu nádrže a rychloměr s hodnotou do 300km/h. Všechny tyto budíky jsou převzaty z vozů Maserati. Pod budíky jsou z levé strany umístěny ovladače pro obsluhu auta, včetně páky na otevření kapoty zavazadlového prostoru. Z pravé strany je umístěno zapalování a ovládání větrání vně vozidla. Uprostřed se nachází rádio Tesla a ovládání elektrického stahování předních oken. Všechny tři prototypy, tkeré dorazily z Turína byly vybaveny elektrickým stahováním oken. Blíže spolujezdci je zcela osamostatněn budík hodin a před spolujezdcem se nachází klasická palubní přihrádka. Výplň dveří kombinuje černou a hnědou kůži, dělenou chromovanými lištami. Osahuje madlo na chycení ruky, kliku pro otevírání výklopného trojúhelníkového okénka a klika otevírání dveří. Mezi předními sedadly je umístěna řadicí páka, ruční brzda a sytič. Sedadla jsou z hnědé kůže s vysunovacími opěrkami hlavy. Pro bezpečnost pasažérů jsou na B sloupku upevněny pro cestující na předních sedadlech tříbodové bezpečnostní pásy. Nad pásy je umístěno interiérové osvětlení.
Zadní lavice pro pasažéry je opatřena výklopnou dělenou loketní opěrkou. Taktéž vybavena výsuvnými opěrkami hlav a bezpečnostními pásy. Ty byly v sériové výrobě instalovány na zakázku. Za lavicí byla malá odkládací plocha. Zadní výplň dveří obsahuje madlo, kliku otevírání dveří a popelníky. Ovládání elektrických oken je umístěno mezi předními sedadly a na výplni dveří jsou pouze záslepky. Zadní trojúhelníková okna šly vyklopit stejně jako u T603. V zadních sloupcích byly umístěny odsávací štěrbiny, které zajišťovaly dokonalé větrání interiéru. Vytápění interiéru bylo vyřešeno benzínovým topením a jako nouzové vytápění bylo využito výfukových plynů.
Koncem roku 1969 Alefrédo Vignale prodává svou firmu Carrozzeria Vignale firmě Ghia a zanedlouho poté tragicky umírá za volantem vozu Maserati. Carrozzeria Vignale dodala do Kopřivnice celkem 4 prototypy. První v provedení Standart 0-00-24, druhý v provedení Lux 0-00-29, třetí v provedení Lux Coupé 0-00-26 a čtvrtý prototyp 0-00-26 byl pouhá karosérie.
V březnu roku 1970 byl motor T603K ve Standartu nahrazen již novým motorem T613. Vidlicovitý osmiválec o obsahu 3.495ccm s maximálním výkonem 165koní (121kW). Kvůli zabudování nového motoru vzrostla pohotovostní hmotnost ze 1.751 kg na 1.785 kg při zatížení náprav 43,7% : 56,3%.
Píše se rok 1972. V Praze se konalo Mistrovství světa v ledním hokeji, kde Československo vyhrálo zlatou medaili. V Otrokovicích byla otevřena nová pneumatikárna n.p Rudý Říjen, kde byl přítomen i generální tajemník ÚV KSČ Gustáv Husák.
V tomto roce se počítalo s první ověřovací sérií, která by vyjela na silnice. Při zkouškách najezdil první prototyp 33tis km na silničním okruhu a 27tis km na horském okruhu. Na testování byl obut do pneumatik Barum 185 HR 14 OR6A. Do konce roku najezdil 170 tisíc kilometrů a poté byl celý zkontrolován a dostal nový černý lak. Vzápětí byl předán do automobilového parku Ústředního výboru komunistické strany Československa. V roce 1973 byl darován Gustávu Husákovi jako dar k jeho 60tým narozeninám.
Dnes, první vyrobený prototyp řady 613 stojí v rohu prvního patra Kopřivnického muzea. Takřka v původním stavu po posledních úpravách z roku 1972. Černý lak je místy popraskaný. V předním nárazníku jsou dobře patrné díry po přídavných světlometech. Původní interiér nahradil jedničkový interiér, bez opěrek hlavy, vzadu s úzkou loketní opěrkou. Jedničková lavice je oproti původní o něco širší, protože bokem zasahuje na dotek kliku otevírání dveří. Původní sedačky si nechal údajně předělat Gustáv Husák do své pozdější Tatry 613 a dnes by měly být v rukou nějakého sběratele. Auto by podle všeho mělo být provozuschopné a pojízdné. Je ovšem třeba s takto cenným exemlářem někde vyjet?
© Martin Bednář 2/2013
