Tatra 613-3 Scioneri
V roce 1989, když už bylo celkem neudržitelně jasné, že domácí kapacity jsou na další vývoj T613 nedostatečné, přistoupilo se k již jednou osvědčenému kroku a na pomoc byla přizvána designerská firma opět ze země která se stala kolébkou automobilového designu dvacátého století, z Itálie.
Nebudu glosovat, proč vedení Kopřivnického závodu sáhlo zrovna po této firmě, (nabízela se i věhlasná dílna Bertone a jiné) avšak tento výběr nemůžeme považovat za šťastný.
Po předchozím jednání zástupců Tatry a majitele firmy Scioneri, v lednu 1989 podnik Tatra poslal po vlastní ose dva automobily T613-3 do dílen italské firmy Scioneri s.p.a. (čti Šoneri), sídlící v Saviglianu za účelem zkvalitnění interiéru pro zatraktivnění T613 na západních trzích. Jedním z řidičů oddělení vývoje, který Tatry do Savigliana vezl, byl i legendární "Messier Dakar" Karel Loprais. Dobový tisk o této akci podrobně informoval veřejnost článkem, který je možné přečíst zde.
Na vozidla byl z logického hlediska již při výrobě brán extrémně velký zřetel na kvalitu, aby automobil určený nejvyšší vládní garnituře socialistické ČSSR v Itálii neudělal ostudu.
Scioneri s.p.a Italy
Studio Scioneri bylo založeno v roce 1943 jako servisní dílna zabývající se opravami karoserií poškozených automobilů.
V poválečných letech, s narůstajícím vzestupem a rozmachem automobilismu, využilo hladu po netradičních vozech a začalo se zabývat designovými i funkčními úpravami vozů předních výrobců.
Největší slávu Studiu Scioneri přinesl jejich nápad s dvoubarevným lakováním karoserie, použitím dřeva v interiérech, ale především spolupráce s automobilkou Fiat, kde můžeme jmenovat především úpravu modelu Fiatu 500,600, 850, 1100,1300, 1500 a Multipla v pozdější době modelů 124, 125 a 127. Významná spolupráce byla též rozvinuta s automobilkou Alfa Romeo.
V době, kdy byla zadána zakázka od Tatry, se Scioneri zabýval úpravami Fiat modelů Uno, Panda a Lancia. Především na dobové fotografii Fiatu Uno je velmi patrný rukopis a linie, kterou se Scioneri ubíralo na přelomu devadesátých let. Mnoho prvků se též objevilo na dvojici T613 upravovaných tímto Studiem.
Rozsah úprav T613 u firmy Scioneri
Na následujícím snímku obě T613-3 po příjezdu do Savigliana
Jak jsem již zmínil, největší změny se projevily především v estetických úpravách vozů.
Interiér - sedačky, stropnice, dveřní čalounění a zadní plato, byl kompletně potažen semišovou látkou okrové barvy, na zadní straně předních sedaček byly našity kapsy se zavíráním. Sedačky vpředu obdržely hlavové opěrky seřiditelné i ve směru vpřed a vzad.
Jediný viditelný zásah do karoserie je montáž výklopného střešního okna, což bylo na přelomu devadesátých let velmi módní a žádaná záležitost.
Oba vozy byly nalakovány zlatou metalízou. O jedné se traduje, že byla růžová, šlo však pouze o odstín zlaté.
Okolo celého vozu byla nalepená černá dvojlinka, přední blatníky byly opatřeny plaketou s nápisem Scioneri, kapota motoru štítkem s erbem Scioneri a kapota kufru kulatou samolepkou s erbem o průměru 8 cm.
Oba vozy byly opatřeny hliníkovými litými poklicemi z vlastní produkce italské firmy.
Vnější zpětná zrcátka s elektrickým seřizováním z kabiny, byla použita z vozu Lancia Thema, lakovaných v barvě vozu, oba vozy obdržely nůžkové elektrické stahování všech oken a centrální elektricky ovládané zamykání.
Dle pracovníků závodu Tatra byl namontován i volant se znakem Scioneri (zde se pamětníci mýlí, byl to dřevěný volant od firmy D.B.A.) a byly provedeny úpravy motoru a převodovky pro zlepšení výkonu. Toto se však již u dochovaných vozů nevyskytuje, avšak je otázkou, zda-li k takovéto úpravě vůbec došlo.
Po návratu z Itálie, byly oba vozy přiděleny do oddělení vývoje, kde na nich došlo k několika funkčním testům a posléze přiděleny k užívání jiným oddělením závodu Tatra.
Vůz s SPZ NJD 94-81 byl v roce 1993 prodán VŠB Ostrava a dnes je cenným sbírkovým kusem sběratele z Havířova. Tento vůz je co se týče originálnosti a dochováním originálních dílů velmi věrný originálu.
Vůz s SPZ NJD 97-47 byl zaměstnancem závodu Tatra v roce 1994 těžce havarován. Přes hrůzně vypadající stav vraku po havárii se nikomu z tříčlenné posádky nic vážnějšího nestalo. Po havárii došlo u tohoto vozu k výměně karoserie a změněno lakování na bleděmodrou. Protože obdržel karoserii z modelové řady 4, byl osazen čtyřkovou palubní deskou. Následně bylo prodáno do soukromých rukou. I přes tuto rozsáhlou výměnu se na voze též dochovalo velké množství originálních dílů dosvědčujících úpravu v Itálii. V současné době se vůz nachází na Slovensku.
Závěrem bych chtěl podotknout, že uvedené změny byly pouze velmi lehkým faceliftem a i na zmiňovanou dobu konce socialismu a materiální mizerie nepřinesly prakticky žádnou revoluční inovaci ve výrobě osobních Tater. Neuspokojilo ani tehdejší vedení podniku a proto se od další spolupráce upustilo.
Lépe se nevedlo ani firmě Scioneri, která zanikla v roce 1994.
® Miloš Bukáček 12/2013
Oba vozy v dnešním stavu lze shlédnout v této fotogalerii
