SDH Nový Hrozenkov

Svatý Florián - patron hasičů

Patrony hasičů byla řada světců, jako například sv. Vavřinec, sv. Barbora, sv. Agáta (Háta), sv. Jan Burian, sv. Donát, Panna Marie Hromnická a další, kteří se stali také patrony kominíků, kovářů a dalších profesí pracujících s ohněm. V polovině 19. století přijali čeští hasiči za svého patrona svatého Floriána.

Mnohé legendy o Floriánově životě mají historicky reálné jádro a jsou spojeny se šířením křesťanství. Florián (Florianus) byl římským důstojníkem a administrátorem císařského místodržícího Aquilinuse v Lauriacum, dnešním Lorchu u Ennsu v Horním Rakousku. Když císař Dioklecián (284 - 305) vydal v letech 303 a 304 čtyři drakonické protikřesťanské edikty, začali správci provincií pátrat po vyznavačích víry a násilím je nutili k návratu ke staré víře. Florián odmítl splnit nařízení propustit z císařských služeb všechny podřízené křesťany. Volil raději cestu odchodu do ústraní a žil pak v Cetiu, dnešním St. Pölten.

Když se doslechl, že jeho souvěrci jsou zatýkáni a žalářováni, rozhodl se, že se vydá za nimi, aby je povzbudil. Od povzbuzování už nebylo daleko k plánování útěku. Plán však byl vyzrazen a Florián zatčen. Zemřel mučednickou smrtí. S mlýnským kamenem na krku byl svržen z mostu do Emže. Stalo se tak 4. května roku 304 a mlýnský kámen, s nímž byl Florián utopen, je dnes uložen v kryptě klášterního kostela.

Legenda říká: "Mrtvé tělo se zachytilo na skalce, k níž zaletěl velký orel. Přesto, že je sám dravcem, mrtvolu sv. Floriána před ostatními dravci uchránil". Utonulého nalezla a na svém statku tajně pohřbila odvážná křesťanská vdova Valerie z Lince. Na místě tragédie dnes stojí město St. Florian. Už v 6. století tu vznikl klášter s kostelem. Zbytky zdiva pod klášterní bazilikou pocházejí z římské doby, ale první písemné zmínky o klášteře nacházíme z období kolem roku 800. Klášter je jedním z nejvýznamnějších poutních míst Horních Rakous a v části klášterních budov najdeme hasičské muzeum.

Floriánovy ostatky údajně od roku 1184 spočívají v Krakově. Traduje se, že při velkém požáru Krakova v roce 1528 zůstal kostel s ostatky svatého ohněm nedotčený.

V Římě světce uctívali jako ochránce před represáliemi. Nápis na desce v kryptě kláštera říká, že Floriánovy ostatky byly nalezeny v 11. století a rozděleny. Část z nich byla přenesena do Říma, část do Krakova a za císaře Karla IV. byla z Polska malá část relikvií převezena do chrámu sv. Víta v Praze. Relikvie má být uložena také v olomoucké katedrále.

Sv. Florián je patronem Horního Rakouska, Krakova, Boloně a Polska. Je mu zasvěcena řada kostelů. U nás je mu zasvěcen např. kostel v Kladně, postavený v letech 1746 - 1748 slavným Kiliánem Ignácem Dienzenhoferem ve stylu vrcholného baroka, dále pak kostely v Kostelanech, Moravském Krumlově, Příbrami na Moravě, kaple v Tetčicích, ve Veleboři a jinde. Málo se ví, že v Žatci se dnešní náměstí 5. května až do začátku II. světové války jmenovalo Floriánské - podle své hlavní dominanty, barokního sloupu sv. Floriána z let 1742 až 1746. Ostatně, sochy sv. Floriána zdobí stovky českých náměstí a návsí.

Sv. Florián bývá zobrazován jako voják, od doby renesance většinou římský, v dřívějších dobách i ve středověkém brnění, často s kopím nebo korouhví v ruce a se džberem (putnou), z něhož vylévá vodu a hasí hořící dům (hrad). Toto zobrazení je naprosto typické. Jen ve zcela rané době byl někdy znázorňován jako stařec, např. na fresce z 12. století v klášteře Nonnberg v Salcburku. Asi od 13. století je Floriána vidět už jen jako mladého muže.

Někdy se na výtvarných projevech jako atribut objevuje také mlýnský kámen, který poukazuje na jeho mučednictví a orel, který hlídal podle legendy Floriánovo mrtvé tělo. Tyto motivy jsou především vidět v klášteře sv. Floriána u Lince. V Podunají nechybí jeho soška takřka v žádném kostele. Najdeme ho často mezi sochami českého "selského" baroka ve vikýřích statků. Floriánků je mnoho i mezi lidovými řezbami a obrázky, světec lijící vodu zdobil české sklo a lidovou keramiku.

Sv. Florián se objevuje na hasičských praporech a v další hasičské symbolice, např. na znacích sborů, v názvosloví soutěží a jako součást trvalé výzdoby shromažďovacích místností. Sv. Florián pronikl celým životem a prací českých hasičů.

V loňském roce jsme byli povoláni k 11 událostem. Řádění červeného kohouta se nevyhnulo ani naší obci. 2 požáry, které jsme likvidovali, nebyly u našich spoluobčanů poprvé. Co se týče prvního požáru u pana Václavíka na Čubově, jednalo se spíše o kuriózní případ, protože na objektu probíhaly demoliční práce, tím pádem škoda byla nulová.

Ve druhém případě u pana Boráka to už bylo horší. Tento zrekonstruovaný objekt hořel během 1,5 roku již podruhé. Na likvidaci tohoto požáru se podílely tyto hasičské sbory: N. Hrozenkov, Halenkov, Karolinka, V. Karlovice a Vsetín. Rychlým zásahem se podařilo ochránit alespoň rodinný dům.

 Pracovní rok nám začal 1. března výjezdem do Vranče na točku. Při větrné smršti se zde vyvrátil strom na hlavní silnici.

Loňské suché období se velkou měrou podepsalo na požárech travních porostů a pálení sena.

27. 5.  to bylo vypalování suché trávy v Halenkově – Dinotici. Zasahovat se ale nemuselo.

18. 6. jsme vyjížděli k požáru trafostanice do Vranče na Hrdinku. Po příjezdu na místo události jsme zjistili , že po zkratu na této trafostanici spadla žhavá okuj do trávy a ta začala hořet.

22. 6. při naši tradiční pouti jsme vyjížděli v odpoledních hodinách k požáru louky  do Bratřejůvky. Zde se jednalo o neohlášené pálení sena.

23.6. jsme dostali zprávu od operačního střediska ze Zlína. Budu citovat „ Požár louky N. Hrozenkov po levé straně směr V. Karlovice.“Samozřejmě jsme vyjeli ze zbrojnice směr V.Karlovice. Po cestě jsme potkali již hasiče z Karolinky. U jezera jsme se otočili, ale stále jsme nevěděli , kde to je. Nakonec jsme byli informováni, že hoří travní porost na Čubově. Nedovedu si představit, kdyby se jednalo o požár rodinného domu a občané čekali takovou dobu na naši pomoc. Po dotazu na operační středisko nám bylo řečeno, že tato zpráva byla určena i pro hasiče ze Vsetína a ti to měli směr V. Karlovice. S touto událostí jsem Vás seznámil proto tak obšírně, protože to vrhá špatný obraz na nás hasiče u občanů, když jezdíme po obci sem a tam.Taky se to neobešlo bez kritiky.

2. 7.  již zmiňovaný požár u p. Václavíka

28. 7. jsme byli požádáni  Policií ČR o pomoc při pátrání po pohřešované občance z  N. Hrozenkova. Po nezbytné poradě a určení úseku jsme se po boku Policie rozešli. Asi po dvou hodinách neúspěšného pátrání jsme se opět sešli u Jezera na stanech. Po nezbytném občerstvení a doplnění potřebných kalorií jsme se chystali opět do terénu. V tom obdržel velitel zásahu zprávu, že pohřešovaná se ozvala rodině z Rožnova. Bylo jasné , že je jen otázkou času , kdy ji Policie najde, protože volala z budky a ty jsou monitorovány kamerovým systémem. Všichni jsme si oddechli , že to takhle dopadlo. Do pátrání bylo zapojeno na 40 policistů, 14 hasičů a dva psovodi.

16. 8.  v časných ranních hodinách nám byl vyhlášen požární poplach. Byli jsme povoláni k požáru stáje v Halenkově. Podle informací halenkovských hasičů se jednalo o jeden z největších požárů za několik let. Požár pravděpodobně vznikl od úderu bleskem.

27.8.  Nám byl nahlášen požár vozidla na Čubově. Po příjezdu na místo se ukázalo, že se jedná o planý poplach.

18. 9.  Tentokrát se už o planý poplach nejednalo. Vyjížděli jsme k požáru vozidla do sousední Karolinky. Po příjezdu k místu události již bylo vozidlo uhašeno. Vždyť přece domácí hasiči to měli o něco blíž.

Těchto výjezdů se celkem zúčastnilo na 60 členů.