NÁVRATY

Po prázdninách a dovolených se vracíme k pravidelnému programu, v rodinách i ve sboru. Výraz „vracíme se“ je však trochu zvláštní. Jako bychom se vraceli na nějaké místo, které jsme kdysi opustili. A tomu tak přece není. Navazujeme na svou práci, školu, sborové aktivity, jen v trochu jiných podmínkách, v jiném rozpoložení, s jinými zkušenostmi. Pokračujeme ve sborovém programu, naplněni novými dojmy, hezkými i nehezkými. Výraz „vracet se“ tady může znamenat dvojí:

1. Vracíme se jedni k druhým, máme si co říct, o co se sdílet. Víme, že nás někdo čeká, na nás myslí, za nás se i modlí. Ať se vidíme po týdnu, po měsíci nebo i delším čase, vracíme se do rodiny sboru, kde budeme mít vždy své místo, nejen v lavici, ale i v srdci druhých.

2. Vracíme se k prameni našich životů, naší minulosti i budoucnosti, k Ježíši Kristu. Ne snad, že bychom si o prázdninách vzali dovolenou od Pána Boha. K Němu se navracíme, obracíme každý den, s poděkováním za všechno, co umožňuje a naplňuje život. Ke Kristu se člověk navrací i tehdy, když Jej hledá, ptá se na něj, aniž by byl „uvědomělým“ členem církve. Díky Ježíši Kristu víme, že Bůh je náš dobrý Otec, který sám vychází vstříc všem hledajícím a navracejícím se. Přejme si, ať takovým zapalujícím okamžikem setkání jsou naplněny naše bohoslužby, biblické hodiny dětí i dospělých a všechna další připravovaná setkání. Síla modliteb je velká.

---------------------------------------------------------------

Pro zasmání

Malý synek kazatele se ptá: „Taťko, všiml jsem si, že se vždycky v neděli ráno

před kázáním posadíš na okraj pódia a skloníš hlavu. Co to děláš?“

„Prosím našeho Pána, aby mi dal dobré kázání,“ vysvětluje otec.

„A proč to tedy neudělá?“

SVOBODA V KRISTU

nebo: být volný v Kristu – to bylo téma setkání křesťanů střední a východní Evropy, které proběhlo od 4. do 6. července v polské Wroclavi. Z Přerova jsme se zúčastnili čtyři a dovolte mi hodně stručně, zcela neobjektivně a trošku emotivně popsat svoje postřehy z této akce.

 Wroclav, Polsko

Na začátku byly trochu rozpaky a hodně zvědavosti, co od toho můžeme čekat. Jak bude vypadat 3 500 křesťanů pohromadě? Bude klapat organizace, budeme rozumět, bude to mít vůbec smysl? Můžu říct, že od samého začátku nás polští organizátoři překvapovali jen příjemně. Při registraci každý dostal kartičku se svým jménem a státem – je pozorné, že o vás vědí a počítají s vámi. Taky jsme si odnesli mapku Wroclavi, program celého setkání v češtině, lístky na jídlo a volnou jízdenku na městskou dopravu – opravdu skvělý servis.

Víkendový program představoval pestrou nabídku nejrůznějších aktivit. Podle chuti jsme mohli navštívit třeba koncerty mladých křesťanských skupin nebo diskusní panely na témata jako reformace, úloha církve v integračním procesu EU, hranice svobody v Kristu, migrace českých bratří, etika v podnikání atd. Celou dobu probíhaly workshopy s nápady, jak interpretovat biblické příběhy, jak si vyrobit pomůcky, vést vyučování, zaujmout i pobavit. Kdo chtěl, mohl se učit tančit, jít se podívat na film, vytisknout si ručně text, hrát fotbal nebo si prohlédnout Wroclav s průvodcem.

Akce probíhaly vevnitř nebo vně Haly století – monumentální multifunkční budovy zapsané na seznamu UNESCO. Samotná Wroclav je krásné místo s pohnutou historií, město na území střídavě Polska, Německa, historicky jednou dokonce součást českého království. Město s nádherným historickým centrem, kostely a synagogami jsme si prohlédli s polským průvodcem a pak ještě při výletu na lodi.

 Hala století

Ráda bych vedle výčtu reálií přidala pár osobních postřehů. Dělalo mi dobře vidět věřící s cedulkou Česká republika, Maďarsko, Ukrajina, Polsko, Německo, Slovensko na krku. Mladé i staré, které spojil Kristus.

V Polsku představují reformovaní křesťané (chcete-li protestanti) 1% všech věřících. Přesto se slavnostní ceremoniál vysílal v hlavním vysílacím čase na druhém programu polské televize, záštitu nad ním převzal osobně polský prezident a zúčastnili se ho primátor Wroclavi, vysocí církevní i světští představitelé Polska i okolních států – třeba velvyslanci. Dokážete si představit takovou publicitu a takový důraz na církevní akci u nás?

Poláci jsou nesmírně hrdý národ. Jsou hrdí na Polsko a jeho historii, na Poláky, kteří se prosadili ve světě. Když měl přednášku bývalý předseda Evropského parlamentu Jerzy Buzek, dočkal se vřelého a upřímného přijetí. Zviditelnil Polsko v Evropě a nikdo na něho nehleděl jako na „politika“, ale na křesťana, který se za to nestydí a navíc něco dokázal.

V Polsku se vůbec politika mnohem více, než jsme zvyklí, míchá do věcí náboženských. Celé kázání hlavní bohoslužby bylo o pádu železné opony, nabyté svobodě a toho, že komunismus padl nejdřív v Polsku. To je pro nás překvapivé, kdyby měl farář v neděli rozbor situace ve státě, asi bychom nadávali.

Polština je výborný jazyk. Poměrně rychle si na ni člověk zvykne a když třeba mluví maďarský kazatel, jste za polské titulky opravdu vděčni. Taky jsem měla poprvé možnost využít simultánního překladu přednášky – to si dáte do ucha sluchátko a to, co levé ucho slyší třeba německy, vám někdo s mírným zpožděním říká do pravého česky. Hlava jde z toho kolem a pak stačí málo - trošku zeslabit překlad a do pěti minut spíte jako nemluvně, hlas řečníka výborně uspává.

 U stánku Českobratrské církve evangelické

Setkání se nám líbilo moc. V autě proberete věci, na které jindy není čas. Zjistíte, jak pevné nervy má řidič v hustém cizím provozu. Poznáte, že anděl může nosit kostkovanou košili a řídit Audi. Překvapí vás, že některá sprostá slova jsou mezinárodní. Nepřekvapí vás, že otrávené servírky jsou všude. Uleví se vám, že nemusíte lovit německá slovíčka, protože tazatel je Slovák. Pokud jste introvert a čeká vás večeře s tisíci lidmi v jednom stanu, slíbíte si pivo za přežití. Když se celá hala modlí Otče nás, nevadí vám, že to není jenom česky. A věřte, že když uslyšíte:“ Tu svobodu nám vydobyl Kristus. Stůjte proto pevně a nedejte si na sebe znovu vložit otrocké jho, vy jste byli povoláni ke svobodě …“ a zazní Alleluja Georga Friedricha Handela, měli byste slzy v očích jako já. Šárka Zacpalová

--------------------------------------------------------------------

LETNÍ TÁBOR

V týdnu 12.7.- 19.7.2014 se konal letní sborový tábor, spolu s dětmi a vedoucími z Boskovic. Naším domovem se stala bývalá škola v Pusté Rybné na Vysočině. Tématem letošní táborové hry bylo putování po stopách „švýcarského Robinsona“. Zábavy i vypětí bylo každý den plno, takže každý den po večerce panoval v táboře nevšední klid. Ale jen do příštího budíčku…

 Táborníci v Pusté Rybné

---------------------------------------------------------------

KONCERT ZVONKŮ DOBRÉ ZPRÁVY

Ve čtvrtek 21.8. byl náš kostel svědkem nevšední události, kdy v něm vystoupily čtyři skupiny hrající na ruční zvonky. Byli to mladí lidé z Ratiboře, Kateřinic, ze Slovenska a dokonce až z Pittsburghu. Spolu absolvovali soustředění, v jehož rámci přijeli zakoncertovat do Přerova. Není snadné slovy popsat hudební zážitek, vykouzlený tolika velkými i malými zvonky, vytvářejícími jednu melodii. Doufáme, že je budeme moci u nás uslyšet znovu.

---------------------------------------------------------------

SBOROVÝ PROGRAM OD ZÁŘÍ

Po letních prázdninách zveme k pravidelnému programu, zaměřenému pro všechny generace. Pochopitelně nedělní bohoslužby se konají bez přestávky, přesto je uvádíme na prvním místě – jsou středem sborového života.

Biblickou hodinu pro děti navrhujeme na středu, z toho důvodu, že br.farář Zikmund od srpna administruje sbor v Hranicích, kam bude dojíždět každý čtvrtek a zpravidla druhou a čtvrtou neděli v měsíci.

NEDĚLNÍ BOHOSLUŽBY

Nedělení shromáždění – bohoslužba je oslavou vzkříšení Ježíše Krista a zároveň naší odpovědí na Boží jednání. Krásně to vystihnul Martin Luther: „Kostel nebyl postaven pro nic jiného, než proto, aby náš milý Pán sám mluvil s námi svým svatým Slovem – a my naopak mluvili s ním svou modlitbou a chvalozpěvem.“

Vzkříšení Ježíše Krista se událo v neděli, a tak vše, co se v církvi děje, má svůj smysl a základ v neděli. Může mít před bohoslužbami přednost něco jiného?

V Přerově se bohoslužby konají každou neděli v 10.00 hod. Zpravidla každou první neděli v měsíci je vysluhována svatá večeře Páně, každou třetí neděli se konají rodinné bohoslužby, v jiných nedělích je pro děti připravena nedělní škola.

BIBLICKÁ HODINA PRO DĚTI

Bude se konat ve středu, poprvé se sejdeme 10.září ve 14.30 hod., čas může být upraven podle školního rozvrhu. Zvány jsou děti 1. i 2.stupně ZŠ, setkání jsou na faře.

Základem je provázení dětí po cestě víry, hledání způsobů, jak víru žít ve vztahu k Bohu i konkrétnímu společenství rodiny a sboru. Nechybí přitom hry a zpívání.

MLÁDEŽ

Skupinka mládeže se schází na faře, zpravidla jednou za dva týdny. První schůzku svoláváme na pátek 12.září v 15.00 hod.

BIBLICKÁ HODINA PRO DOSPĚLÉ

Koná se každé úterý, poprvé se sejdeme 16.9. v 17.30 hod. na faře.

Čteme spolu určitou biblickou knihu a promýšlíme její zvěst pro nás osobně, pro život našich rodin a celého sboru. Nezveme jen sebe navzájem, ale především nás zve náš Pán ke svému slovu: „Já jsem chléb života, kdo přichází ke mně, nikdy nebude hladovět.“ (J 6,35)

KROUŽEK SESTER

V kroužku se schází asi deset sester. Jeho náplní jsou rukodělné práce, které pak bývají nabízeny k prodeji, jehož výnos je určen pro sbor. Důležité je také sdílení, rozhovory, biblická zamyšlení, kterými br.farář zahajuje každé setkání. Do kroužku jsou zvány sestry staršího i mladšího věku, vždy v úterý od 15.00 hod.

---------------------------------------------------------------

NEBE OPRAVDU JE

Tord Burpo, Návrat domů

V této knize je popsán poutavý a skoro neuvěřitelný příběh malého amerického chlapce Coltona, který prodělal těžký zánět slepého střeva a vinou lékaře, který včas nerozpoznal tuto nemoc, při operaci málem zemřel. Během operace chlapec asi na 3 minuty opustil své tělo a dostal se do nebe, ale navrátil se zase zpět, a to, jak později po svém uzdravení svým rodičům vyprávěl, co se mezitím s ním dělo – přesvědčilo jeho rodiče o tom, že Coltonův příběh je pravdivý. Proto se rozhodli napsat tuto knihu, aby o tomto příběhu se dověděli i jiní lidé.

Chlapec se dostal do nebe, kde se setkal s Ježíšem, Bohem, Duchem svatým, upřímně a bezelstně vyprávěl rodičům o svém setkání s dávno zemřelými členy rodiny, o setkání s anděly – a hlavně jeho rodiče zaujalo vyprávění, které potvrdilo, že vše, co je psáno v Bibli – chlapec pravdivě popisoval, i když ve svých čtyřech letech Bibli ještě moc neznal.

Molton nevyprávěl příběh o své cestě do nebe najednou, ale jeho rodiče postupně získávali od něho dílčí podrobnosti postupně, po týdnech, měsících a letech.

V době Coltonovy nemoci, kdy lékaři už zoufalým rodičům nedávali skoro žádnou naději na uzdravení, popisuje spisovatel, kazatel a chlapcův otec svůj životní boj s Bohem, prosbu o modlitbu o chlapcovo uzdravení, ale také svou bolest, zlost a výčitky Bohu, že nepomáhá. Jakoby ztrácel víru. „To není fér“ – říkal Bohu, „vždyť ty víš, jaký jsem, věřím v Tebe, jsem kazatel, mluvím k lidem o Tobě, o křesťanství, pomáhám tam, kde je to zapotřebí modlitbou i financemi, proč mi nepomůžeš?“ A v srdci mu zazněl tichý hlas: „A co pro tebe udělal můj Syn?“

Bůh mu tím dal najevo poznání o jeho pýše, o tom, že nemůžeme být vždy těmi, kdo druhým pomáhají, ale že se musíme naučit být pokorní a dokázat přijmout i pomoc od jiných lidí.

V Bibli je mnoho příkladů, kdy Bůh vyslyšel ne modlitbu nemocných, nýbrž jejich přátel. Například příběh ochrnutého člověka. Když Ježíš viděl vekou víru jeho přátel v Něho – Pána Ježíše - řekl ochrnutému: „Vstaň, vezmi své lože a běž domů!“ (Marek 2,9)

Kazatel si uvědomil sílu modlitby za druhé a poprosil své farníky, přátele, příbuzné o pomoc. A to se pak ukázalo jako požehnání pro všechny. Celá farnost, přátelé, příbuzní, známí se modlili za záchranu chlapcova života a Bůh vyslyšel jejich prosby. Modlitba za druhého má velikou sílu. Tak Bůh projevuje svou lásku. Víra v Boha uzdravuje. A člověk, který se modlí za druhé, stává se citlivějším k potřebám ostatních a nezaměřuje se jen sám na sebe.

Ze všeho nejdůležitější je pochopit, že nás Bůh slyší. Všechny nás slyší. A odpovídá na naše prosby a modlitby. „Proste a bude vám dáno“, řekl Ježíš. „Otec v nebesích dá dobré těm, kdo ho prosí a mají velkou víru v Něho.“ (Matouš 7,7)

Budeme-li věřit, že nebe opravdu je, navždy to změní naše smýšlení o věčnosti, protože nabízí možnost vidět a věřit – jako dítě.

Těšme se na příchod Pána Ježíše, i na to, že s ním budeme jednou žít navěky.

Dagmar Sottnerová

PRAVIDELNÁ SBOROVÁ SETKÁNÍ

ZÁŘÍ 2014

DNY EVROPSKÉHO KULTURNÍHO DĚDICTVÍ

České národní téma pro letošní rok zní : „Návraty ke kořenům“. Náš kostel bude otevřen pro veřejnost v sobotu 6.9.2014 od 9 do 15 hod. V 10.00 hod. bude pro veřejnost komentovaná prohlídka. V neděli 7.9. v 17.00 h.vystoupí v kostele Add Gospel.

• V neděli 28.9.2014 bude u nás kázat bratr farář Petr Brodský – „potulný kazatel“ pro české sbory ve východní Evropě: Bohemka na Ukrajině, Zelov v Polsku, Peregu Mare v Rumunsku, Veliko Srediště v Srbsku a Bjeliševac v Chorvatsku. Po bohoslužbách bude následovat beseda o jeho službě.

• V neděli 5.10.2014 bude kázat bratr Bernard Martin, někdejší farář v Přerově, původem ze Švýcarska.