ÚVODNÍK

On určuje počet hvězd,

On každou vyvolává jménem.

Velký je náš Pán, je velmi mocný,

Jeho myšlení obsáhnout nelze.

                                                                     Žalm 147,4-5

Milé sestry a milí bratří,

            tímto žalmem jsem byl inspirován v žaltáři Dereka Prince (1915-2003), britského ekumenického kazatele. Jsme zváni k důvěře v našeho Pána. Tato jistota je zde vyjádřena počtem hvězd i konkrétním jménem každé z nich. Tato jistota u Boha Všemohoucího a Vševědoucího nás může také naplňovat jistotou v našem životě.

            On určuje počet hvězd. Boží stvoření v sobě obsahuje jistotu i ve věcech, které jsou nám neznámé nebo vzdálené. On zná jménem i každého z nás, když se snad cítíme ve světě ztraceni, malí a sami. On zná každého z nás jménem. I pro nás může platit Slovo Hospodinovo k lidu Izraele: „Neboj se, já jsem tě vykoupil, povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj.“ Jako lid víry můžeme přijmout Boží zaslíbení s jistotou Boží vlády. S jistotou vlády Toho, který určuje i počet hvězd a jehož myšlení obsáhnout nelze. Jsme tak zváni k důvěře ve víře.

            A kdybychom si snad nebyli jisti tím, kdo nám skutečně vládne a kdo určuje naše životní počty, smíme slyšet, že je to Bůh, který určuje počet hvězd, Bůh, který je velký a mocný.

            Někdy, když můžeme být dotázání na jistoty svého života nebo jakou jistotu nám dává víra, koneckonců tyto otázky si mohou klást například i lidé, kteří se náhodně zajdou podívat do našeho kostela nejen při chystané Noci kostelů - tu je na nás, abychom tu povelikonoční víru se sdílením té dobré zvěsti, lámáním chleba všem potřebným a Slovem potěchy pro každý den působili v našem městě ne z vlastní síly a vůle, ale v povolání od Pána, který nás (jako to vidíme například i v dotazníku presbyterů) znovu a znovu oslovuje, utvrzuje a posílá, proto můžeme sdílet své vize pro sbor, proto se můžeme sdílet se svými radostmi, starostmi, životy - a pod heslem Kristus život náš otevíráme dveře všem, kteří chtějí přijít. Na nedávné bohoslužby přišli dva muži, kteří přijali pozvání i na nedělní kázání a je naší nadějí, že do jejich života promluvil Ježíš. Nedá se to změřit, vykázat - ale Pán říká: Hle, otevřel jsem před tebou dveře, a nikdo je nemůže zavřít. A proto Ten, který určuje počet hvězd a udržuje celý náš svět a náš život, je zárukou, že se neztratíme.

Lukáš Král

--------------------------------------------------------------------

OTÁZKY NA ČLENY NOVÉHO STARŠOVSTVA

Našich nových presbyterů jsme se ptali:

1. jakou mají oblíbenou biblickou knihu

2. biblickou postavu

3. věk, povolání

4. co rádi dělají ve volném čase

5. co je ovlivnilo v jejich životě víry

6. do jaké podoby by chtěli dotvořit náš sbor

Martin Skalický

1. Není jediná, snad epištoly

2. Apoštol Pavel

3. 60 let, bezpečnostní technik

4. Potápění - kde se dá

5. Vyrůstal jsem od dítěte v pražském sboru U Salvátora, ovlivnil mne f. Renatus Schiller

6. Klasický sbor naší církve - otevřený pro příchozí při respektování statusu naší demokratické církve

Petr Dušek

1. Ježíš

2. Ester

3. 37 let, lékař

4. Rád chodím po horách.

5. Ve víře mě ovlivnil v dopívání vsetínský Horní sbor, tamní dorost a br Dan Žárský.

6. Sbor by měli tvořit lidé tak, jak chce Pán.

Alena Orsavová

1. Přísloví

2. Máří Magdaléna

3. Jsem důchodkyně, bydlím v Lověšicích, místní části Přerova. K víře v Boha mě vychovala rodina, maminka a tatínek, kterým za ni nikdy nebudu dost

vděčná.  Život ve víře a snaha být Pánu Bohu co nejblíže, radovat se v Jeho blízkosti, je má velká snaha a podle mne jen ona už má v mém životě smysl.

4. Opravdovou víru v Boha, abychom byli zdravými větvemi vinného kmene Boží církve, bych přála našemu přerovskému sboru.

6. Otvírat se veřejnosti a ukazovat život podle Desatera. Myslím si, že je to především úkol církve, našeho sboru.

Šárka Zacpalová

1. Žalmy, Janovo evangelium

2. Job, Abraham, Petr

3. Je mi právě 44 let a živím se jako učitelka na střední škole.

4. Ve volném čase nejraději chodím se psem ven, čtu - ale jsem hodně vybíravá, vařím nebo spím.

5. Ve víře mě hodně ovlivnil bývalý kurátor Vláďa Došek - fascinovala mě jeho urputnost, se kterou se pouštěl do zdánlivě ztracených bitev a dokázal milimetrovým posouváním měnit věci; dále mě hodně ovlivnil bývalý farář Petr Kulík - líbila se mi jeho mladická zapálenost, se kterou vrhal energii všemi směry. Dokázal mě povzbudit v mé nejistotě a naslouchal mým steskům.

6. Chtěla bych sbor, který se jen nekrčí ve zdech kostela a neřeší kapající kohoutky, ale sebevědomé společenství, které dává Přerovu najevo, že je otevřené a živé.

Renata Stoklásková

1. Izaiáš

2. Pavel

3. Na podzim mi bude 50, jsem učitelka na základní škole.

4. Volný čas trávím ráda s rodinou, s dalšími lidmi, nejraději v přírodě, miluji hory, lyžování, v létě plavání. Ráda zpívám chvály. Relaxuji při práci na zahrádce, občas potřebuji být i sama. Užít si ticho. Někdy s chutí něco ušiju, upletu. Miluju knížky.

5. Na to by nestačil ani Hlasatel.  V dětství mě ovlivnila babička, v dospělosti sestra z paneláku, která měla se mnou trpělivost a nevzdala to se mnou. Poté, co jsem uvěřila, jsem se setkala se spoustou lidí, kteří mi ukázali svou cestu s Bohem, nelze je ani jmenovat, bylo by mi líto, kdybych na někoho zapomněla. Naše společné zápasy na modlitbách. Je toho mnoho a bylo by to spíš na ústní vyprávění.

6. Velmi mi záleží na tom, aby náš sbor byl otevřený pro všechny hledající. Aby lidé, kteří nesou své starosti sami, je mohli složit před Pánem, přijmout Ho do svého života a získat radost a pokoj, který dává jen On.

Lukáš Havrda

1. Kazatel

2. král Šalomoun

3. 35 let, programátor podnikových informačních systémů

4. Rád trávím čas s rodinou doma nebo na výletě, rád posedím s přáteli, rád jezdím na kole, v zimě na hory, a taky se učím na kytaru.

5. Ve víře mě ovlivnil můj děda, který byl silně věřící a skvělý člověk. Pak bratr farář Petr Kulík, bratr Přemek Dvorský a bratr Vláďa Došek, kteří mě provázeli na počátku mé cesty ke Kristu. Jinak mě ovlivnila moje nespokojenost s vlastním životem a hledání jeho vyššího smyslu.

6. Rád bych, aby sbor rozšířil své aktivity, které spolu podnikáme. Např. v podobě hudební chválící skupinky nebo občasných setkání, na kterých bychom mezi s sebou sdíleli svou víru (svoje přijetí Krista, osobní vztah s Kristem, zkušenosti s Božím působením).

Chtěl bych, abychom více pomáhali lidem, kteří to potřebují.

Eva Jehlářová

1. Skutky apoštolů

2. Marie z Magdaly

3. 44 let, technik

4. Cestování, sportovní aktivity-jízda na kole, běh, wellness, četba, filmy.

5. Setkání s věřícími lidmi ve správném čase.

6. Otevřený pro všechny generace, domov pro všechny členy.

Jan Žižka

1. Kniha žalmů, zvláště žalm 8.

2. Zacheus

3. 53 let, skladník v KTO Haná s.r.o.

4. Fotografování, procházky přírodou, zahrádka

5. Určitě rodiče a prarodiče

6. Fungující s novými nápady.

Pavlína Vanderková

3. Je mi 50 let (resp. za měsíc a něco bude), pracuji jako vedoucí laboratoří MOK v přerovské Precheze.

4. Mezi mé koníčky patří zejména chata, houbaření a aranžování květin.

5. a 6. otázku bych ráda sloučila - Před více než dvěma lety jsem se dostala do nelehké životní situace, do sboru mi ukázal cestu Petr Elšík a tady jsem se setkala s Bohem. Nechci se opakovat, ale cítila jsem, že Bůh si mne našel. Lidé ve sboru mají blízko nejen k sobě navzájem, ale i právě k "těm cizím z venku", což jsem sama zažila.

---------------------------------------------------------------------------------------------------

RECENZE KNIHY

David Novák: Víra ve vírech strachu, vyd. Návrat domů, Praha 2010.

Milí bratři a sestry,

            když jsem tuto knížku dočetla, bylo mi moc fajn. Jako kdybych hovořila s milým člověkem. Jasné, srozumitelné vyprávění. Autor moc hezky dává čtenáři nahlédnout a pochopit, co je to vlastně strach, co je to víra ve vírech strachu. Na několika příkladech ukazuje jednání člověka v těžkých životních situacích, ukazuje, jak se tříbí a sílí nebo naopak klesá víra v Boha a Ježíše Krista.

            Knížka se mi moc líbila již tím, že jsem v ní nacházela odpovědi i na některé své otázky.

            Každý člověk zažil ve svém životě strach. O cokoli. O sebe, své blízké, své přátele, domov, práci. Ale i o mír v naší zemi a vůbec na celém světě. Autor píše hlavně o tom, jak strach o život donutil lidi, že se báli zřejmě se přiznat ke své víře v těžkých dobách našeho národa, kdy byla víra v Boha potlačována. Bible i lidé byli páleni na hranicích apod.

            Nesmírný útisk a pronásledování zažil náš lid zvláště po bitvě na Bílé hoře, v době „temna“. Ale i v dnešních dobách za války, i v komunistické éře, kdy dobro bylo potlačováno a zlo jakoby vítězilo. Lidé se báli přihlásit ke své víře. Ale ne všichni! Bylo mnoho těch, kdo za svoji víru bojovali, za pravdu položili život. A je tomu tak dodnes na celém světě.

            Autor této knížky chce, abychom přemýšleli o své víře, o cestě, po které jdeme. Abychom přemýšleli o tom, jakou roli hraje v našich životech strach. Kniha ale nehovoří jen o strachu, ale i o víře, která umí se strachem bojovat, dokáže se mu postavit. Knížka má pomoci lidem, kteří se na cestu víry vydali a po ní jdou, má být povzbuzením pro ně, protože strach ochromuje a zeslabuje víru. Ale upřímná láska k Bohu a k lidem - dokáže strach překonat. Člověk si musí uvědomit, že bez Boha Otce - není nic. Musí se přimknout k Bohu, hledat svůj vztah s ním.

            V Bibli je pěkný příběh o otci a jeho dvou synech, z nichž mladší od otce odešel, protože mu chyběla láska a myslel si, že mu ve světě bude líp. Ale svět je krutý. Za své selhání člověk tvrdě platí. Čím dále uteče člověk od místa, kde přebývá Bůh, tím méně slyší laskavý hlas volajícího zpět, tím více se zaplétá do světského zla. A nakonec po mnoha zklamáních poznává, že mu chybí otcovská láska a vrací se. Otec - Bůh - ho nezatratí, přijímá ho, byť poraněného opět a dává mu svou náruč. A tehdy člověk poznává , že ne touha po světském uznání, ale že hybnou silou života je LÁSKA. Nepoznám-li Boha jako milující Otce, nepoznám ani, co je to odpuštění, milost a uzdravení ran z minulosti.

            Někdy se člověku zdá, že odchod od Boha Otce není nic zlého, že svět mu dá mnohem víc. Ale je to klam, a velmi zákeřný.

            V knize spisovatel píše také o tom, ak důležitá je láska k lidem, obecenství s druhými - a to dokáže jen ten, kdo dobře zná Boží srdce skrze Ježíše Krista.

            Vyznání a odpuštění, společná modlitba se skutečným přítelem, s bratry v Kristu - to lidi dává dohromady a pomáhá jim překonat různé překážky.

            V knize se hovoří také o optimismu, o humoru, prostě musíme věřit, že Bůh je s námi v dobrém i zlém.

            Optimismus je životní síla, síla v naději tam, kde jiní se vzdávají. Je to umění nést hlavu vzhůru, když všechno se zdá být ztraceno.

            Líbila se mi kapitola „Strach z mlčícího Boha“.

            Skoro každému z nás se jistě stalo, že prosil ve své modlitbě Boha o pomoc - ale ta nepřišla. Bůh mlčel. Proč?

Nabízí se mnoho otázek. Víme, jak zní v Bibli příběh o Jobovi, kdy Satan s Bohem uzavřeli sázku ohledně Jobovy víry a lásky k Bohu. Satan prohrál, a Bůh se Jobovi odměnil. Ale v životě je to jinak. Někdo je Bohu oddán celým svým srdcem a daří se mu zle; někdy tomu, kdo víru v Boha nemá, se daří dobře. Proč??

Ale my přece víme, že dokonalé štěstí na tomto světě nenajdeme, protože jsme stvořeni pro něco mnohem krásnějšího, spravedlivějšího; pro život, který pro nás připravil náš OTEC - BŮH v nebesích.

Víme, že Bůh je s námi, a to je pro nás to nejdůležitější. Srdce člověka přemýšlí o své cestě, ale Bůh spravuje jeho kroky. BŮH je LÁSKA, VÍRA a NADĚJE.

Co je to víra? Víra je následování a důvěra v Boha.

Co je to láska? Je to naše láska k Bohu, Ježíši Kristu a k lidem. Je to zachovávání Božích přikázání. A co je podstatou křesťanství?

Uvědomit si, že život je dar od Boha, že si jej máme vážit, být Bohu za něj vděčni. Musíme vědět, že Bůh je LÁSKA. A že církev a křesťanské společenství by měly být jako jedna rodina.

Dagmar Sottnerová

---------------------------------------------------------------------------------------------------

SVĚDECTVÍ BR. MIRKA GEŠVINDRA

            Zhruba před15 lety jsem se vracel z odpolední směny pozdě večer, bylo půl jedenácté a šel jsem kolem evangelického kostela cestou domů do Předmostí, kam už večer autobusy nejezdí. Byl jsem unavený, sevřený, naštvaný, celkově napjatý a zastavil jsem se před kostelem, kde je nápis KRISTUS ŽIVOT NÁŠ. Už ani nevím, jak mne to napadlo, ale prostě zastavil jsem se před nápisem a četl jsem jej v duchu a pak jsem řekl: Ježíši, pomoz mi, jestli jsi - byl jsem napjatý a unavený. Stál jsem před tím nápisem a během pár sekund poté, co jsem to řekl, jsem cítil v žaludku uvolnění, obrovské uvolnění a dá se říct masáž v oblasti břicha, kterou jsem cítil fyzicky. Uvědomuji si, že Bůh tyhle prožitky dává jen jednou a člověk musí udělat spoustu kroků, které by bez Boha vůbec nešly, než začne žít životem obráceného člověka. Cítil jsem, že to byla reakce na mou výzvu k Ježíši, aby mi pomohl, věděl jsem to; nedá se vůbec říct, že jsem byl v té době věřící, asi jsem o Bohu něco věděl a ani jsem podle toho nežil, ani jsem nechodil do kostela a vedl jsem jen světský život, chodil na diskotéky a už v té době jsem hrál i na hracích automatech. A to, co jsem zažil před kostelem, je něco, co mi už nikdy nikdo nemůže vzít a ani vyvrátit. Byl jsem si toho vědom, ale trvalo to dalších řekněme asi 15 let kvůli gamblerství a způsobu života, který jsem vedl - špatnému způsobu. Dál jsem chodil do práce na směny, dál jsem zkoušel hrát a přestával, nikdy mi to samozřejmě nevyšlo a musel jsem projít psychiatrickou léčebnou v Kroměříži, kde mi od závislosti velmi pomohli. V současné době udržuji kontakt s léčebnou, jezdím na setkání odléčených hráčů. Významně mi při mém obrácení i záchraně pomáhal kamarád Dušan z Návratu domů, který mi byl duchovní oporou a hodně mi pomohl navázat větší sociální kontakt s okolím, protože jsem byl hodně nedůvěřivý k lidem a uzavřený. A také díky němu jsem začal chodit také do našeho sboru asi před rokem a půl. Také jsem se rozhodl ke změně práce a uvažuji o dvou směrech, kde bych se mohl uplatnit - v sociálních službách nebo práci v zahradnictví, takže k tomu již činím nezbytné kroky. Navzdory mým životním kotrmelcům, které jsem díky Bohu přežil, teď žiju nový život a závislost na automatech jsem vyměnil za závislost na Bohu.

 zaznamenal Lukáš Král

---------------------------------------------------------------------------------------------------

MARTIN C. PUTNA –  Rusko duchovní a politické

Ve středu 15. dubna proběhla v sále našeho kostela beseda s historikem a spisovatelem Martinem Putnou. Sešlo se nás asi padesát, většina lidí mimo sbor, poslouchali jsme více než hodinu zajímavý výklad a prostor dostaly i otázky. Zkusím shrnout hlavní myšlenky a svoje dojmy z akce.

Rusko je složitý geopolitický útvar s dlouhou historií. Mísí se v něm evropské i asijské mentální a mocenské vlivy. Během vývoje zažilo cestu od pohanství přes křesťanství západního typu. Bylo převálcováno nájezdy mongolů s autoritativním postavením chána a kultem naprosté poslušnosti. Bylo na několik staletí absolutně zastaveno ve vývoji společnosti, takže se prohloubil obrovský rozdíl mezi jím a Evropou. Přišel vliv Byzance a pravoslaví. Přišly pokusy okrajových částí Ruska prosadit se a vymezit vůči Moskvě. Ukrajina, Bělorusko, Pobaltské státy se ocitaly opakovaně ve sféře vlivu silných z východu i západu. Žádná z událostí během posledního tisíciletí není černobílá, liší se silou a intenzitou otisku do životů lidí. Nesmíme zapomínat na to, že každý vidí  pravdu ze svého pohledu. Nesmíme za žádných okolností zjednodušovat své soudy a dávat rovnítko mezi Rusko a každého jednotlivého občana. Poctivé je klást si otázky a snažit se odpovědi zasadit do širších souvislostí podložené znalostí faktů. 

Martin Putna mluvil srozumitelně a zábavně. Udržel si pozornost posluchačů záběrem vědomostí i velmi dobrými vyjadřovacími schopnostmi. Nemluvil ani planě, ani moc učeně. Působil sympaticky i během osobního rozhovoru a podepisování knížky. Nedělal laciné vtipy na hlavu státu, ač se to nabízelo. Nechtěl nás ohromit tím, co všechno ví, ale těšil ho zájem otázek. Čím si mě naprosto získal? Jednak mi pochválil sekanou, ale hlavně! – na otázku týkající se Putina začal skvěle – i Putin má nesmrtelnou duši a má nárok na život věčný. Tomu říkám křesťanský nadhled.

Šárka Zacpalová