Milí přátelé,
je to nespravedlivé a pro Kyrenejského Šimona potupné, že musí nést kříž, který mu nepatří, který není jeho! (Mk 15,21) Jak ten chudák k tomu přijde, že má na svých bedrech naložen cizí kříž? Copak si to zaslouží? Šimona potkalo to, co mnozí tak dobře známe. Všechno jde dobře, svět se směje na nás a my na něj, na obloze ani mráček… a najednou jako když utne. Něco se stane, něco se přihodí – něco, co možná napořád neblaze ovlivní náš život. A my za to nemůžeme! A my jsme to na sebe nepřivolali! A my to nechceme!

A přesto: taková nepříznivá situace nás může daleko lépe nasměrovat do Boží náruče – tak jako Šimona. Vždyť o něm je psáno, že byl otcem Rufa a Alexandra, totiž bratrů, které církev zná, bratrů, kteří patřili do rodiny církve. Nakonec tedy Šimon zřejmě uvěřil v toho, jehož kříž chvíli nesl, v Ježíše Krista. Zpětně mohl děkovat Bohu, že tehdy na něj ten římský voják ukázal prstem. Až zpětně rozpoznává v prstu Římana prst Boží. Až zpětně člověk může hodnotit i ty neblahé věci, které život čas od času přinese. Kéž tedy i my sami rozpoznáme v těch těžkých událostech, které se nám staly, vůli moudrého a laskavého Boha! Amen.