Bohoslužby ke stažení zde.

Neděle – 15.9.2013

Introit: Ž 84,11-13

P 84 (1-3.6)

Modlitba

Vzkříšený Kriste, pro Tebe je oddělen dnešní den. Děkujeme ti za něj.

Svým slovem projasňuješ tmu i různá nedorozumění a vytváříš přátelství. Díky Tobě se scházíme jako přátelé, bratři a sestry, spojeni vírou.

Máš s námi svůj záměr. Vléváš do našeho srdce milost a utvrzuješ jej v dobrém; posiluješ nás v hledání a následování Tebe.

Duchu Boží, Duchu Míru a Radosti, který posiluješ naše srdce, vlij do něj i živý pramen své lásky a učiň ho nebojácným. Ať víme, že se s Tebou nemáme čeho bát. Tvá přítomnost je pro nás nevětším darem a požehnáním.

Ty sám nechť žiješ a kraluješ v našem srdci i v celém životě. Pane, smiluj se – Kriste, smiluj se. Amen

(Zpověď

Vyznejme společně před Bohem, že jsme zhřešili, selhali ve slovech i skutcích. Vlastní silou to nedokážeme napravit. Proto se utíkáme do nepochopitelného milosrdenství Božího, prosíme o milost pro Ježíše Krista a říkáme: Bože, buď milostiv mně hříšnému.)

Děti do NŠ

1.čtení: Ex 3, 1-12

P 454

Kázání: Mt 5,1-3

Bratři a sestry, Ježíš vystoupil na horu. Proč?

Abychom vzhlíželi k němu, abychom zvedli svůj zrak nahoru, aby naše srdce bylo upnuto k tomu, co přichází shůry, z míst nad námi. Právě odtamtud, seshora přichází to, co je důležité a trvalé, co má věčnou platnost a v čem má Bůh zalíbení. Proto Ježíš vychází na horu, neboť se chystá sdělit, vyhlásit Boží vůli a zároveň program, jak z Boží vůle žít. Hora jako znamení, místo, kde se děje něco rozhodujícího.

Už první Ježíšova slova předpovídají, že u tohoto programu nepůjde o nic plytkého a lehkého. Možná i proto si Ježíš vybral horu za místo svého stěžejního zvěstování a programového prohlášení. Aby lidé slyšeli, musejí za ním do kopce, musejí se vzdát svého pohodlí a především iluze, že život při následování Ježíše Krista bude snadnou procházkou. Že bude stačit sedět doma a Ježíš si už k nim cestu nějak najde. Teď lidé vidí, že to nestačí. Tehdy i dnes, třebaže nám rádio, internet naservírují Boží slovo třeba až do postele. Živé, žité křesťanství je náročná cesta, často právě do kopce. Jaký je to rozdíl proti všem předvolebním a jiným kampaním, při nichž se slibuje kde co a nezřídka, jako v posledních týdnech, se podlézá tomu nejtemnějšímu v nás, závisti, která snadno dokáže zatemnit rozum. Ježíš nepřišel slibovat, nýbrž zvěstovat Boží království, blízkost Boží, který v Ježíšově osobě přichází do světa, do našich mezilidských vztahů, do srdcí, do našich aktivit, zápasů, výher i porážek. A hned zkraje se sděluje, že výhra v Božích očích vypadá často jinak než jak bychom čekali.

Blaze chudým, plačícím, tichým, milosrdným, pronásledovaným pro spravedlnost… To jsou ti, kdo vyhrávají v očích nejvyššího rozhodčího. To jsou ti, kdo se mnohého zřekli, případně jim bylo mnoho upřeno, aby mnohem více získali.

Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské. Také bychom mohli říct: blaze pokorným, blaze těm, kdo vědí, že to opravdu nejcennější nemají ve svých rukou; blaze těm, kdo se pro to nejcennější dokáží vzdát hmotných prostředků a svého času.

Blaze chudým. Bratři a sestry, tady se neblahoslaví chudoba jako taková. Nedělá se z ní ctnost. Ježíš tu neutěšuje chudé a nechlácholí je tvrzením, že lepší je být chudý než bohatý. Nejde tu zkrátka o sociální program, který by chtěl řešit následky krize. Ne, Ježíš míří do místa, kde se rozhoduje ještě před vypuknutím krize či různých problémů. Míří do našeho nitra, které chce uzdravit. Proto na počátku svého kázání na hoře blahoslaví chudé v duchu.

Chudí v duchu. Mohou to být lidé prostého a čistého srdce, kteří svou mysl nezaplácávají zbytečnostmi. Kteří dbají o ekologii duše a neznečišťují ji všemožným a všudypřítomným informačním, myšlenkovým a jiným odpadem, který je s to rozleptat přesvědčení i víru, aniž by si toho člověk vůbec všiml. Proti takovému nebezpečí nejsme nikdo imunní, proto je nutné si je připomínat. Třeba i tímto příběhem:

Nejvyšší vůdce podsvětí svolá k poradě své pomocníky a má k nim řeč: „Poslouchejte, ďáblové! Nemůžete zakázat křesťanům chodit do jejich církví. Oni tam půjdou! Nemůžete jim zabránit, aby věřili nebo odříkávali své modlitby. Oni to budou dělat! Musíme změnit taktiku, pokud se chceme těšit z úspěchu. Klíčem k úspěchu je čas, moji přátelé. Můžeme jim povolit jejich učení, modlitby a návštěvy kostelů, pokud budeme kontrolovat jejich čas. Čas je základní složka, protože bez něho ztratí spojení s jejich Mistrem!“

A Satan pokračoval: „Ať si myslí, že jsou zachráněni. My zatím budeme kontrolovat jejich čas a oni se dostanou pod náš vliv. Jak to provedeme? Jednoduše. Zaměstnejte je nepodstatnými věcmi a naplňte jejich mysl nespočetnými plány. Povzbuďte je utrácet a potom pracovat, aby to mohli zaplatit. Zaplňte jejich poštovní a emailové schránky nabídkami kreditních karet a úvěrů, aby mohli všechno zaplatit.

Zahrňte děti aktivitami, kluby, hudbou, večírky a párty. Stresujte děti i dospělé množstvím úkolů, nadopujte je zábavou všeho druhu, aby neměli čas ani chuť na cokoliv jiného.

A za všechnu cenu a jakýmkoli způsobem je zadržte, když jako hříšníci budou potřebovat pokání a budou chtít otevřít Bibli a obnovit svůj vztah s Bohem. Pokud to učiní, je pro nás všechno ztraceno. Čas je naší velkou zbraní a naším největším přítelem. Užívejme jej moudře, aby byl ve světě mezi lidmi v co největším nedostatku. Potom bude svět i s celou církví náš a my získáme věčné vítězství!“

Bratři a sestry, řekněme si každý sám, jak dalece je ďábel ve svém úmyslu úspěšný?

Proto blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské. Blaze těm, kdo svůj čas s povinnostmi i volnem, svůj čas kolikrát napěchovaný stresem posvěcují modlitbou a čtením Písma a svou víru nenechají odsunutou na vedlejší koleji.

Bible ukazuje ještě jeden pohled na chudé v duchu. Její hrdinové jsou velcí, protože si uvědomují svou slabost a potřebují Boží pomoc. Zkrátka - jsou chudí v duchu.

Bibličtí hrdinové vždy znovu ukazují na svoji nehodnost. To je i případ proroka Izajáše (Iz 6,5). Když má vidění o Boží moci a slávě, vyznává svoji slabost. Uvědomuje si, že bez Pána Boha není ničím.

Podobně Mojžíš. Cítil se nehodný pro úkol, který mu Bůh svěřil. Byl si velmi dobře vědom svých slabostí. Totéž se dá říct o Davidovi, Gedeónovi a mnoha jiných starozákonních hrdinech.

Stejnou pravdu najdeme i v Novém zákoně. Např. apoštol Petr. Povahou byl agresivní, sebevědomý, průbojný. To všechno se změnilo ve chvíli, když si uvědomil svoji slabost a potřebu se přimknout ke Kristu. Jeho nový život začal pod křížem.

Mohli bychom z toho udělat závěr: Chudoba v duchu znamená vnitřní bohatství. Napojení na Boží zdroj. Proto je Ježíš blahoslaví:

Blaze jim, neboť jejich je království nebeské. To je totéž, co říká o několik odstavců dál: „Nejprve hledejte Boží království a jeho spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno.“

Blahoslavení chudí vědí, kde je jejich poklad a ke všemu „ostatnímu“ získávají jiný vztah. Už tím nejsou ovládáni. Přestávají si nad problémy tolik zoufat a naříkat. Nesvolávají hromy a blesky, když se jim něco nepovede. Nereptají proti Bohu, když jim sklep vytopí voda. Navzdory pomluvám nejsou mamonáři, ale moudře (jakožto církev) spravují svěřený majetek k užitku celé společnosti. Nemají hned zkažený den, když jim uteče výhodná sleva nebo nestihnou sledovat večerní přenos fotbalového zápasu. Proč? Protože jejich srdce je v Božím království.

A to za to stojí! Ne?... Jak se to zpívá v písničce Suchého a Šlitra o marnivé sestřenici. Zpívá se o ní: „Měla vlasy samou loknu“ a o nic jiného nepečovala. Až do chvíle, kdy si jednou vlasy sežehla. Co teď, když přišla o svou pýchu? Píseň končí: „O vlasy už nestará se a diví se světa kráse, vidí plno jinejch věcí a to za to stojí přeci.“ Bratři a sestry, Boží království stojí za námahu i za mnohé ztráty. Neboť z té hory, odkud promlouvá Ježíš je vidět tolik krásných věcí a lidí, kterých bychom si jinak nevšimli. Blaze vám, kdo se o mnohé ochuzujete, abyste byli vnitřně bohatí. Amen

Modlitba + AVV

P 217

Ohlášky

Modlitba („Prosíme tě, Pane“)

Prosíme tě, Bože, za náš vztah k Tobě, aby byl určující pro vztah ke všemu ostatnímu. Ať se nelekáme obtíží, které přináší cesta za Tebou, a své smysly nepřekrmujeme bezduchými zbytečnostmi.

Voláme: Prosíme tě, Pane.

Prosíme tě za to, abychom se ve svém životě nepoměřovali jen tím, co vidíme kolem sebe, a nezapomínali na to, s čím přicházíš Ty sám. Prosíme, aby naším nejvyšším měřítkem bylo tvé slovo, které v nás vybrušuje odvahu, čest, spravedlnost a lásku.

Voláme: Prosíme,…

Prosíme o nové probuzení k modlitbám a touhu po četbě tvého Slova.

Voláme: Prosíme…

Prosíme o pokoj pro ty, kdo se museli rozloučit s někým ze svých blízkých. Ať vědí, a my též, že náš všechen čas začíná i končí u Tebe.

Voláme: Prosíme…

Prosíme tě za naše sborové společenství: dej, ať žijeme a klaníme se ti v duchu a v pravdě, ať ti dokážeme a chceme přinášet nejvzácnější dary z našich srdcí i statků.

Voláme: Prosíme…

Neboť ty jsi náš Pán a Král; a my ti předkládáme své modlitby skrze tvého Syna, Ježíše Krista. Skrze něho ti vzdáváme čest a slávu v Duchu svatém nyní i na věky věků.

Tiché modlitby…

Otče náš…

Poslání: Ga 5,22-24

Požehnání

Bůh, pramen veškerého požehnání, ať vám dá svou milost, chrání vás a vám žehná.

Ať střeží neporušenost vaší víry, trpělivost naděje a velkorysost lásky, abyste vytrvali až do konce.

Ať vždy vyslyší vaše prosby, dá vašim dnům svůj řád a mír a vede vás po cestě spásy.

A požehnání všemohoucího Boha, Otce i Syna i Ducha svatého, ať na vás sestoupí a zůstane s vámi vždycky. Amen

P 699