Atlas ryb
Výskyt:
Můžeme se s ním setkat v nádržích, tůních, odstavných ramenech i velkých řekách.
Lov:
Nejlepší měsíce pro lov amura jsou květen a červen. Nejvíce záběrů můžeme očekávat mezi 11-13 hodinou a potom v podvečer a v noci mezi 19-23 hodinou. Úspěšnými nástrahami mohou být: chléb s kůrkou, rohlík (lisovaný), i ovoce se osvědčilo (švestka, višeň,...) . Při zaseknutí bojuje silně a energicky jako žádná z našich ryb, proto si na ni musíme dávat dobrý pozor-hlavně při břehu. Maso má poměrně chutné a kvalitní.
Výskyt:
U nás se vyskytuje ve středních a dolních částech větších řek, v jezerech a tůních, v jejich záplavovém území. Přispůsobil se i životu v údolních nádržích.
Lov:
Ulovení většího bolena patří mezi velké zážitky sportovního rybáře (jsou to vyjímečné lovy, málo komu se podaří jej chytit).Bolen útočí z čista jasna, nečekaně. Loví se nejčastěji vláčením na mrtvou rybičku nebo na menší třpytku, při záběru je nutno rychle reagovat a ihned zasekávat. Po zaseknutí na udici bojuje bolen vytrvale a úporně, ale bez záludnosti. Maso má velmi chutné.
Výskyt:
V našich vodách je obecně rozšířeným druhem. Vyskytuje se v tekoucích vodách od parmového pásma směrem dolů, v různých typech stojatých vod a nádrží, v tůních, odstavných ramenech, jezerech, pískovištích a údolních nádržích. Patří k hospodářsky významným a velmi ceněným druhům(mimo to i k pěkným trofejím).
Lov:
Nejčastěji se loví na položenou, kdy za nástrahu slouží mrtvá rybka, či vláčením na wobler, mrtvou rybku. v poslední době se osvědčily i twistery. Nejvíce záběrů bývá ve večerních hodinách.
Výskyt:
U nás je možno výskyt označit jako velmi hojný. Je to původní a typická ryba dolních částí větších řek, podle níž jsou tyto úseky označovány jako cejnové pásmo. Vyskytuje se v různých typech stojatých vod, v tůních, slepých ramenech, jezerech po těžbě štěrkopísku a v propadlinách. Vhodné podmínky nalezl i ve většině našich údolních nádrží.
Lov:
Je vyhledávaným a oblíbeným objektem lovu na udici. Lov vyžaduje znalost vody, vnadění, použití vhodné nástrahy a především jemné rybolovné nářadí. Lovíme na položenou nebo na plavanou. Jako nástrahu používáme např. těsto, kroupy, kolínka, hrášek, hnojnáky, rohlík. Jeho maso je poměrně kvalitní a velmi chutné, osvědčené je zpracovat početný úlovek uzením. Běžně se setkáváme s jeho příbuzným Cejnkem Malým, který se vyskytuje velice hojně.
Výskyt:
původním výskytem byla oblast středního a horního povodí Dunaje. Na našem území se vyskytuje především ve slovenských řekách Váh, Orava, Turiec a Poprad. V řekách Morava a Dyje se hlavatka vyskytovala ještě v minulém století. Současné rozšíření a početnost hlavatky v našich tocích je udržováno jedině umělým výtěrem a vysazováním odchovaných násad(snad se s ní budeme setkávat nadále).
Lov:
Úlovky hlavatky v posledních letech mají sestupnou tendenci a kolísají ročně v rozmezí 80-150 kusů o hmotnosti 600-800 kg. Loví se na zvláštní povolení a její úlovek je velkým zážitkem sportovního rybáře. Způsob lovu je vláčení na třpytku nebo na mrtvou rybku. I když maso hlavatky je velmi chutné, její hlavní hodnotu dnes tvoří vysoce ceněná trofej(ten, kdo ji chytí ma obrovské štěstí).
Výskyt:
V našich vodách patří k obecně rozšířeným druhům, jimž široká ekologická přispůsobivost umožňuje osidlovat, s výjimkou horských pstruhových potoků a bystřin, většinu vod. Původním prostředím tlouště jsou parmové úseky toků. V některých tocích vytváří populace s vysokou početností. Vyskytuje se i ve stojatých vodách, pokud jsou spojeny s tokem. Je poměrně odolný proti znečištění(nezmar no).
Lov:
Tloušť je velmi opatrný, zejména větší jedinci(jakmile ucítí něco co není obvyklé, tak návnadu okamžitě vyplivnou), a proto jejich ulovení není snadnou záležitostí. Tlouště lovíme různými způsoby, včetně lovu na umělou mušku a vláčením. Velmi dobrou nástrahou jsou i chrousti, kdy se chytá na položenou. Tlouště lze lovit i na třešně a jiné ovoce(hrášek, angrešt, višně), mimo to je i dravec, takže si dá i rybičku, nejprve zvolenou nástrahou vnadíme a potom chytáme. I když jelec tloušť nemá příliš kvalitní maso, přesto je ceněnou sportovní rybou
Výskyt:
žije v řekách vtékajících do Černého i Azovského moře a Kaspického jezera nebo ústících do Severního ledového moře od Obu po Kolymu. U nás je znám z Dunaje a jeho přítoků. V současné době je přítomen ve slovenském úseku Dunaje, v dolních úsecích řek Hron a Váh a ve slovenském úseku Tisy. V minulosti se vyskytoval také v dolním toku řeky Moravy.Nyní je vysazován zejména v soukromých revírech (např.soukromý revír Grunty).
Lov:
Ulovení jesetera v našich vodách je velmi vzácné = specifikace nástrah je složitá. Na východě je jeho příbuzná Výza Velká (velikosti až 8 metrů a váhy kolem tuny), která je producentem známého kaviáru.
Výskyt:
U nás je kapr obecný hospodářsky nejdůležitějším druhem ryb, se kterým se setkáváme ve všech vodách s výjimkou malých toků, horských bystřin a jezer. Původní divoká forma, zvaná sazan nebo kapr dunajský, se vyskytuje u nás pouze v Dunaji, v Tise a v dolních tocích jejich největších přítoků. Setkáváme se s ním i v dolním toku Moravy a Dyje. Ve většině ostatních vod včetně uvedených toků a v rybnících žije, je vysazována a chována rybniční forma kapra, která byla vyšlechtěna v průběhu mnoha let jeho domestikace. Tato forma je vysokotělá, vyniká dobrými růstovými vlastnostmi, přispůsobivostí a vyskytuje se ve třech typech, lišících se šupinatostí těla a nazývaných kapr šupinatý, kapr lysec a kapr hladký. Nepřítomnost šupin je však znakem nízké životnosti (paraziti, plíseň), takže v rybnících je většinou chován kapr šupinatý nebo lysec. Tyto dvě formy jsou rozšířeny ve většině našich vod. Chov kapra v rybnících má u nás dlouholetou tradici mající počátek ve 13. až 15. století (Třeboň,...).
Lov:
Ve volných vodách patří k nejvyhledávanějším rybám. Je to všežravec, jako nástrahu lze použít:Rohlík, chléb s patkou, žížaly, hnojňáky a nyní i různé modifikace boilies. Občas se stane, že si kapra ulovíte i na rybičku, ale to je rarita. Chycen na udici bojuje vytrvale a houževnatě. Kapr má maso velmi chutné.
Výskyt:
U nás je obecně rozšířeným druhem, jeho výskyt je však místní, vázaný na tůně, odstavená ramena, zabahněná jezírka a návesní rybníčky. Dokáže žít i v těch nejhorších podmínkách (mohu potvrdit, neboť jednoho karáska mám ve svém akvariu :-) ).
Lov:
Slouží jako potrava dravcům a je užíván jako nástraha při jejich lovu na udici. Zabere na žížalu, hnojáky, hleba s kůrkou, rohlík. Není moc chutná ryba.
Výskyt:
U nás patří k nejznámějším druhům ryb. Vyskytuje se v dolních tocích větších řek, v přilehlých tůních a odstavených ramenech. Vyhovuje mu také prostředí rybníků a některých údolních nádrží, zejména v nižších polohách.
Lov:
Není snadno ulovitelnou rybou a zejména úlovky větších kusů nejsou příliš časté. Lovíme jej na plavanou nebo na položenou a jako nástrahu používáme žížaly rousnice, larvy chrostíků nebo též těsto. Lín obecný je při braní velmi opatrný a chvíli trvá, než nástrahu bezpečně vezme. Jeho lov proto vyžaduje dobrou znalost vodního prostředí a trpělivost. Z vlastní zkušenosti jsem zjistil, že je nejvíce aktivní, když se sešerí. Nejčastěji jej chytám v létě okolo 6-7 hodiny ranní a 6-7 hodiny večerní. Dle mého názoru patří k nejhezčím kaprovitým rybám vůbec.
Výskyt:
Díky umělému chovu a zarybňování patří v současnosti k nejrozšířenějším a nejvýznamnějším druhům v našich pstruhových vodách. Jeho výskyt je u nás určován shodným typem vodního prostředí (v lipanovém pásmu), s vyhovující čistotou vodu, vhodnou teplotou a dostatečným obsahem kyslíku.
Lov:
Loví se převážně na umělé mušky. Lov lipanů je velmi náročný a rybáři je zcela oprávněně pokládán za vrchol sportovního rybolovu. Má velmi kvalitní chutné maso a zajímavostí je, že má v čerstvém stavu osobitou kořeněnou vůni po tymiánu .
Výskyt:
U nás se vyskytuje na celém území a žije ve všech typech tekoucích vod, v údolních nádržích, rybnících, jezerech a tůních. Je to treskovitá ryba.
Lov:
Je dost obtížně ulovitelný. Chytá se na těžko, na živou či mrtvou rybku a nebo na rousnici. Má velmi chutné maso, obsahující necelé 1% tuku. Tak jako u ostatních treskovitých ryb známou pochoutkou jsou játra, která mohou tvořit až 15% hmotnosti celé ryby.
Výskyt:
V našich vodách patří k hojně se vyskytujícím druhům. Setkáváme se s ním jak v tekoucích vodách od lipanového až po cejnové pásmo, tak v různých typech stojatých vod, jako jsou tůně, jezera, pískoviště, údolní nádrže apod. V tekoucích vodách vytváří někdy místně početnější populace, v některých nádržích se dokonce přemnožuje. Ve světě je vyhledávanou rybou jeho příbuzný zvaný Bass fish, který je mnohem větší, až kolem metru.
Lov:
Okoun říční je oblíbenou lovnou rybou. Nejčastěji se loví na živou rybičku nebo na žížalu, či twistr (zvláště červený-ten má nejradši), na plavanou i na položenou. Má velmi chutné a kvalitní maso, které obsahuje asi 2% tuku. Potíže však činí škrabání šupin, které jsou malé a ostré jako břitva.
Výskyt:
U nás se vyskytuje v tekoucích vodách po celém našem území. Je nejhojnější zejména ve středních úsecích řek, které mají typický charakter, jenž je optimální pro výskyt parmy (střídání peřejnatých prahů a tůní), zvláště pak pod splavy a jezy vykotlanými hlubinami. Tyto úseky jsou označovány jako parmové pásmo. Vyskytuje se i v horních částech některých údolních nádrží.
Lov:
Mezi rybáři je vysoce ceněna jako sportovní ryba. Ulovena na udici klade velký odpor a bojuje silně o svou svobodu. Chytá se na položenou a na silnější vlasec, kdy za nástrahu používáme především rousnice nebo larvy hmyzu, ale i hrách, kukuřici, sýr apod. Nejúspěšnější je lov k večeru nebo v přikalené vodě po dešti. Parmu obecnou lovíme podobně jako ostroretku také na plavanou, kdy ryby aktivně vyhledáváme v toku. Používáme při tom jemnější náčiní, za nástrahu nám slouží menší žížaly nebo larvy chrostíků a jiného vodního hmyzu. Maso parmy je kvalitní, obsahuje kolem 3% tuku, ale konzum komplikuje velké množství jemných ostrých svalových kůstek. V čerstvých jikrách je přítomen jed cypridin. Vnitřnosti a zejména jikry a mlíčí jsou jedovaté hlavně v období tření. Doporučuje se proto vnitřnosti odstranit a břišní dutinu vytřít roztokem kuchyňské soli.
Výskyt:
U nás se vyskytuje v oblastech dolních toků větších řek, vhodné podmínky našel i v některých nádržích. Dává přednost stojatým vodám v nižší nadmořské výšce.
Lov:
Loví se podobným způsobem jako plotice obecná (žížaly, hnojňáci, těsto, rohlík,..) a jeho maso je chutnější.
Výskyt:
U nás se s ploticí setkáváme téměř ve všech vodách, s výjimkou horských a podhorských potoků. Původním životním prostředím plotice jsou pomalu tekoucí a stojaté vody v dolních tocích větších řek.
Lov:
Lov plotic skýtá příjemné sportovní zážitky. Lovíme ji na plavanou nebo na položenou, za nástrahu používáme žížaly, hnojňáky, rohlík, ale také těsto, hrách apod. Uplatňuje se jako významná složka potravy dravých druhů (štika, sumec, candát), které zhodnocují její přemnožené populace. Je častou nástražní rybkou při lovu dravců. Maso má poměrně chutné. Drobné kůstky však komplikují konzum.
Výskyt:
U nás se podoustev vyskytuje v povodí Labe, dále v povodí Odry a v povodí Moravy či Dunaje. Obývá dolní toky větších řek, odkud v případě možnosti vytahuje do středních částí toků. Nejhojnější výskyt je v povodí Labe, kde patří k hospodářsky významným druhům. Na území Moravy je její výskyt pouze ojedinělý.
Lov:
Podoustev je oblíbeným objektem sportovního rybolovu, chytá se na položenou i na plavanou, na těsto, kroupy, těstoviny, ale i na živočišnou nástrahu, jako jsou červi, larvy chrostíků. Při lovu je nutno používat jemné nářadí. Nástrahu bere velmi jemně, podobně jako cejn. Má chutné maso, zejména v chladnějším ročním období.
Výskyt:
Pstruh duhový měl původně obohatit faunu našich tekoucích vod, ale ukázalo se , že největší uplatnění má v intenzivní výrobě ryb pro konzum v rybnících a speciálních zařízeních. Dovozy jiker pstruha duhového do Evropy a k nám jsou realizovány i dnes, přičemž jde hlavně o linie s požadovanými vlastnostmi. Unás se pstruh duhový osvědčil v uzavřených nádržích o velikosti až do 100 ha, a to zejména v prvních letech po napuštění, kdy se vytváří velké množství zooplanktonu. Je hojně vysazován do řek a potoků po celé republice.
Lov:
Lov je podobný jako u pstruha obecného, přívlačí nebo muškováním. Při zaseknutí a zdolávání se pstruh duhový usilovně brání s typickými skoky vysoko nad hladinu. Má velmi kvalitní a chutné maso.
Výskyt:
U nás se vyskytuje ve středních a horních úsecích toků, je dominantním druhem pstruhového pásma potoků a řek. O jeho výskytu rozhoduje především teplota, čistota a obsah kyslíku ve vodě. V horských potocích vystupuje velmi vysoko. Ve Vysokých Tatrách se s ním setkáváme v nadmořské výšce okolo 1500 m, na druhé straně se však vyskytuje i v dolních úsecích řek. Vhodné životní podmínky nachází také v úsecích řek pod přehradami. Dovede se přispůsobit i životu v údolních nádržích.
Lov:
Loví se přívlačí, kdy nástrahu tvoří různé typy třpytek anebo mrtvá rybka. Náročnější způsob lovu je muškaření, kdy návnadou jsou napodobeniny hmyzu. Pstruh má vysoce kvalitní maso.
Výskyt:
byl dovezen v roce 1882 do jihočeských rybníků z Polska. Síh severní se u nás běžně nazývá maréna a našel v rybnících dobré podmínky. Je přisazován i do některých údolních nádrží (Jesenická, Slapy, Lipno).
Lov:
Loví se na udici s jemným náčiním. Nástrahou bývají obvykle larvy hmyzu, bílých červů. Maso má velmi chutné a vynikající kvality. V uzené úpravě je maréna oceňována jako výtečná pochoutka.
Výskyt:
domovem tohoto druhu jsou severoamerická jezera, odkud byl do Evropy dovezen koncem minulého století s dalšími druhy ryb. U nás je rozšířen jen v některých potocích a řekách, vyskytuje se rovněž v horských jezerech, např. Černé jezero na Šumavě, Štrbské pleso v Tatrách aj. Vhodné podmínky nachází i v některých menších údolních nádržích. Spolu s pstruhem je vyhledávanou rybou nejen našich vod.
Lov:
Loví se podobně jako pstruzi na umělou mušku nabo vláčením na třpytku či mrtvou rybku. Svým krásným zbarvením jistě překvapí a potěší jako úlovek každého rybáře. Má velmi chutné, často oranžově zbarvené maso.
Výskyt:
Je velmi přizpůsobivá, a proto obývá také většinu našich vod. V tekoucích vodách se s ní setkáváme od ústí až po střední i horní úseky, s výjimkou nejvýše položených potoků. Vyskytuje se v různých typech stojatých vod, jako jsou tůně, slepá ramena, jezera, údolní nádrže a další. Bývá vysazována do rybníků jako likvidátor slabých kusů ryb.
Lov:
Štika je nejdravějším tygrem našich řek a rybníků. Má dokonale ochranné zbarvení, splývá s okolím k nerozeznání.Štika není vybíravá, napadne každou rybku. Chytí-li větší rybu, rovná si ji v tlamě tak, aby ji pohltila hlavou napřed. Tím i okouní ploutev nebo ploutev ježdíka složí a štice se nic nestane. I štika má svou dobu, kdy se vydává na lov. Není to vždy stejné, zpravidla časně dopoledne a později odpoledne. Když je po vytření, kdy zbavila své útroby tisíců jiker nebo chuchvalců mlíčí, bere po celý den. V této době je nejhladovější a vrhá se na kořist nejzuřivěji. Štika se vrhá na návnadu jako tornádo. Často se stává, že v několikametrové vzdálenosti od břehu se štika pokouší o poslední nenadálý, prudký únik. Vzburcuje bleskurychle ve svém mocném těle všechny síly a rozmáchne se k prudkému obratu. Jako vystřelené torpédo se vrhá zpět do hlubin a nezřídka přetrhává překvapenému rybáři silon. Ostré žaludeční šťávy rozleptají kov ostrého háčku, ztupí jeho smrtonosné špice, zničí ocelové lanko, které zpuchří jako šňůra. Žravost štik je někdy neuvěřitelná. Nejlépe se chytají na podzim, za chladných dnů, když ráno udeřily již první mrazíky. Jako návnadu lze použít živou či mrtvou rybku, třpytku.
Výskyt:
tento původně severoamerický druh byl do Evropy dovezen koncem minulého století. Sumeček americký byl u nás chován nejprve pouze v rybnících, postupně byl vysazován i do volných vod. V současné době se vyskytuje např. v polabských tůních, v odstavných ramenech řeky Moravy, hojný je také v tůních, jezerech a kanálech na jižním Slovensku.
Lov:
Je loven na udici, zejména na žížalu. Zabere však i na těsto jako kapr obecný. Má poměrně chutné maso.
Výskyt:
U nás se vyskytuje především v dolních tocích větších řek charakteru cejnového pásma a v přilehlých ramenech a tůních. Dále ho najdeme v rybnících i údolních nádržích nejlépe v teplých nížinných oblastech.
Lov:
Lov velkých jediců bývá vyjímečným a nezapomenutelným zážitkem. Lov sumců je velmi nesnadný, má však svá stálá pravidla. Především je důležité sumce najít. V nočních hodinách se prozradí hlasitým tlučením. Čím silnější tyto projevy jsou, tím větší je ryba, která je způsobila. Popsaný zvukový efekt vzniká při útoku dravce na rybky, které v nočních hodinách stojí těsně pod hladinou. Je natolik typický, že jej nelze zaměnit s žádnými jinými hlasy noční řeky. Sumec je ryba stanovištní, takže pokud se nám větší exemplář prozradí v určitém místě, lze předpokládat, že v nevelkém okolním úseku bude lovit i v dalších nocích. Sumce můžeme při dně ulovit zpravidla při soumraku a ranním svítání, kdy vyjíždí na lov nebo se naopak vrací do svého úkrytu. Ten tvoří obvykle potopený strom, spleť rostlin nebo skulina mezi velkými balvany. Uprostřed noci klademe nástrahu vždy těsně pod hladinu. Tou je obvykle větší živá rybka, někdy se sumec splete také na chuchvalec rousnic. Nejdůležitějším předpokladem úspěchu je chování na břehu. Sumec je nesmírně ostražitý a jakýkoliv rušivý moment způsobí, že se ryba přesune z místa stálého loviště o několik desítek metrů dále. Rybu zaplaší nejenom hluk, ale také světlo z pouhé baterky, nebo dokonce cigarety. O tradiční svíčce mezi pruty, nebo dokonce ohni už vůbec není potřeba hovořit.
Sumci začínají lovit obvykle až za hluboké tmy, kdy zavládne skutečný klid. Mlácení velkého kusu je impozantní. Především nás upozorní, kde máme na sumce líčit, neboť teritorium jeho působení nezahrnuje obvykle větší okruh než 100 metrů. Někdy uvidíme sumce i ve dne těsně pod hladinou. Tehdy jej většinou neulovíme, avšak v noci zpravidla nebývá daleko. Záběru sumce se můžeme dočkat od zahájení sezóny až zhruba do poloviny září. Nejlepší je tmavá dusná noc před bouřkou, kdy je ve vzduchu cítit déšť. Na závadu není ani deštivé počasí. Naopak naprosto neúspěšná bývá noc jasná a chladná. Pokud jde o náčiní, nejvhodnější je tvrdý prut o délce kolem 2,25 m, vlasec o průměru 0,50 mm a více. Na vlasec připevníme splávek větších rozměrů. Rybku umístíme asi tak 50 cm pod splávek. Na sumce je nejlepší navázat na vlasec velký kovaný jednoháček a pod něj nakonec upevnit velký trojhák. Jednoduchý háček zabodneme rybce pod hřbetní ploutev a trojhák necháme viset podél boku. Je možné také líčit jen na jednohák, ale to často sumec nástrahu strhne. Nejvhodnější nástražní rybkou je větší okoun. Snad je to tím, že okoun patří k největším požíračům jiker a plůdku a sumec je na něj alergický. Dobrou nástrahou však je i lín, ouklej nebo karas. Záběr sumce přijde většinou až v době, kdy je na vodě absolutní klid, nebo také brzy ráno před rozedněním. Jakmile sumec rybku uchvátí, okamžitě s ní prudce ujíždí. Velkého sumce nelze zdolat bez loďky. Pokud je sumec zpočátku v plné síle, má tendenci spustit se na dno koryta a zajet do nějaké překážky. Snažíme se únik co nejvíce brzdit a rybu otočit. Jakmile sumec cítí pod sebou hloubku, vyvíjí největší sílu, na mělčí vodě jeho odpor slábne. Sumce vylovujeme zásadně gafem a vždy až ve fázi, kdy je zcela vyčerpán. Hák vbodneme do středu ocasní části, neboť zde má sumec největší údernou sílu, kterou takto eliminujeme. Pak rybu vysmýkáme za ocas na břeh.
Výběru místa lovu musíme věnovat velkou pozornost. Především musíme vybrat takové místo, abychom měli dobrý přístup k vodě a možnost zdolanou rybu vytáhnout. Zásadně však nesmíme sedět přímo nad nástrahou. Sumec je ryba velmi plachá. Stačí udělat nad jeho stanovištěm jen několik kroků a bude celou noc lovit jinde. Naprosto nutné je zdržet se kouření, neboť oheň vždy sumce odežene hodně daleko. Nejvhodnější jsou místa, kde těsně nad vodu sahají větve stromu. Nástrahu je vhodné umístit do vody necelou hodinu před setměním. Kdybychom nastražili nástrahu těsně před příchodem noci, nebo dokonce až za tmy, znamenalo by to, že sumce vyplašíme.
Maso má kvalitní, ale poměrně tučné. Pochoutkou je po úpravě uzením.
Výskyt:
Je chován především v rybnících, v menším počtu je vysazován též do některých nádrží s cílem omezit výskyt fytoplanktonu. Ojediněle se s ním můžeme setkat ve volných vodách.
Lov:
Je těžko ulovitelný na udici, takže specifikace potravy je obtížná. většinou je chycen omylem. Má chutné a tučné maso, vhodné jak na smažení, tak na uzení .
Výskyt:
Obývá u nás všechny typy vod s výjimkou horských potoků a bystřin. Jeho výskyt je v našich vodách v současné době, kdy všechny řeky ústící do moře jsou přehrazeny nepřekonatelnými stupni, závislý úplně na vysazování monté nebo plůdku a násady. Vyskytuje se ve dvou modifikacích: říční- ti jsou tmavého zbarvení a tenkého tělo a rybniční- ti mívají šedo-zelený barevný nádech a bývají mnohem tlustší a tučnější. V noci vyplouvá z úkrytu na lov a u dna se snaží najít něco k snědku.
Lov:
Intenzivní braní úhořů můžeme očekávat, až se voda značně oteplí a nastanou první vlahé noci. Měsíc červen je přímo stvořen k lovu tohoto nočního tuláka. Náčiní volíme především pevné, při výběru prutu volíme spíše s tvrdší akcí a délkou 3-4 m. S delším prutem jsme spíše úhoře schopni udržet dále od překážky. Vlasec je vhodný 0,30-0,35 mm. Naviják vybereme spíše kvalitnější, neboť úhoře zdoláváme více navijákem a tak jsou na něj kladeny vyšší nároky. Háčky volíme velikostí 1/0 a 2/0. Důležité je vyhledání vhodného místa předpokládaného výskytu úhořů. Nejvhodnější je zlom nebo prohlubeň. I když je dno rovné snažíme se najít spadlé stromy, naplavené větve nebo vyvýšeniny. Nejvhodnější období je před velkými změnami počasí, nebo když jsou dlouhotrvající vedra a jsou hlášeny změny. Na vyhlédnutém místě nasypeme návnadu, která se skládá ze sekaných rousnic a granulí, toto smícháme a v dobu, kdy budeme lovit, vnadíme. Za nástrahy používáme rousnice, nebo malé okounky.