Pro zvídavé

Při studiu historie míst v okolí Lubence jsem narazil na zmizelou obec Skoky poblíž města Žlutice. Obec, která byla před 2. sv. válkou daleko široko proslulá svými poutěmi k Panně Marii Skokovské a díky tomu i pravděpodobně zanikla. Vlastní vesnice Skoky je písemně sice poprvé zminěna již na konci 16.stol., ale historie poutního místa začíná v době vrcholu mariánského kultu na počátku 18. stol. Tehdy ves patříla ke žlutické farnosti a patrně  skokovští sedláci vzhledem ke vzdálenosti obce od Žlutic (6 km) zanedbávali pobožnosti. Tamní farář tak jednou vyzval 10 skokovských sedláků po mši, aby se složili mezi sebou na stavbu kaple ve Skocích. Oni sice slíbili, ale pouze jeden z nich věnoval 25 zlatých na stavbu nové kaple zasvěcené Panně Marii Pomocné. Také ještě nechal na své náklady namalovat kopii obrazu Panny Marie Pasovské proslulé svými zázraky. V září roku 1717 byla kaple vysvěcena. Modlitby a prosby k P. Marii ve skocké kapli byly účinné, příchozí hledali zejména přímluvu za uzdravení. Právě četná zázračná uzdravení podnítila příliv dalších stovek a posléze i tisíců poutníků ze širokého okolí, kteří namísto poutě do vzdáleného Pasova putovali do Skoků. V r. 1736 povolila pražská konzistoř konání poutí a již v tomto roce dosáhl počet poutníků čísla 29 350. Věhlas místa se rychle šířil do dalekého okolí a od té doby známe i rčení "panenko skákavá". To vše vedlo zdejší vrchnost, markraběte Ludvíka Jiřího z Baden-Badenu, k rozhodutí nahradit kapli větším kostelem. Základní kámen kostela byl položen 23. 10. 1736 a již 29. 3. 1738 byl barokní kostel slavnostně vysvěcen tepelským opatem. Nastalo slavné období funkce chrámu trvající do vydání  zákazu poutí Josefem II v r. 1784. Poté nastává úpadek a chátrání kostela až do jeho převzetí tepelským klášterem v r. 1902. Opět nastává rozmach poutní mariánské tradice končící v r. 1945 odsunem německého obyvatelstva ze Skoků a okolí. Další omezení přišla po. r. 1948, kdy v r. 1950 byl zrušen tepelský klášter s následným dopadem na provoz skockého chrámu. Změna obyvatelstva, společenské i politické změny a perzekuce církve negativně ovlivnily poutní život Skoků, přesto však zcela nezanikl. Kostel se pak v roce 1958 stal státem chráněnou kulturní památkou a byl státem udržován a opravován. Poslední vysídlení přišlo v letech šedesátých, když starou a jedinou silnici od Žlutic přerušily vody údolní přehrady na pitnou vodu na Střele a zbyla jen nedobrá  polní cesta z druhé strany, z náhorní plošiny od osady Polom. Zhruba v polovině 90. let dochází k opakovaným nájezdům zlodějů na kostel, kdy dochází k totálnímu zničení interiéru a obou chrámových bání. Dnes probíhají ve Skokách dobrovolné záchranné práce a tak se snad jednou nové hvězdy na vrcholky věží zase vrátí a s nimi i nový život do tohoto krásného, i když odlehlého místa. Zavítáte-li do této bohem zapomenuté části regionu, budete jako já jistě oslněni nádherou velkolepého barokního chrámu hledícího dnes zdobnými okny již jen do zarostlého okolí bez lidí.