Pro zvídavé

klášter Emauzy

Benediktínský klášter Na slovanech, zvaný Emauzy, byl založen císařem Karlem VI v r.1347 jako centrum slovanské liturgie. Byly sem povoláni z Dalmácie a Chorvatska slovanští mniši benediktíni používající staroslověnštinu jako liturgický jazyk a záhy se stal klášter střediskem vzdělanosti a umění. Vysvěcení kláštera a s novým kostelem ve skvostném gotickém provedení nastalo v r. 1372. Nové objekty byly postaveny v těsné blízkosti prastarého farního kostelíka sv. Kosmy a Damiána. Stavba byla vyzdobena na nejvyšší umělecké úrovni gotické doby. Nejvzácnější jsou do dnešní doby zachované nástěné malby v křížové chodbě-ambitu-kláštera tvoří výjevy ze Starého a Nového zákona, zvaný Emauzský cyklus. Dále se zachovaly původní klenby a kamenická výzdoba svorníků a konsol. Díky příklonu kláštera ke kališnictví byl ušetřen za husitských válek vydrancování a zpustošení, neboť zde byla husitská posádka. Později však v 16. sttol. zde byla hospoda.

Po Bílé hoře sem Ferdinand III. pozval španělské benediktiny, za jejichž působení došlo k důkladné barokizaci kláštera i chrámu. Tehdy byla odstraněna vysoká sedlová střecha kostela, nahrazena střechou trojdílnou a postaveny dvě průčelní nízké cibulovité věže kostela (1712). Po r. 1880 v tzv. beuronském období byl klášter s kostelem obnoven a přestavěn pro potřeby benediktinské kongregace původem z jihoněmeckého Beuronu. Nahradili většinu barokních prvků pseudogotickou strohostí zvláštního slohu, dnes zvaného beuronský. Jejich hudbymilovný opat založil zvláštní tzv. beuronskou malířskou školu a z kláštera učinil středisko církevního zpěvu podle gregoriánského chorálu. V levém rohu za oltářem je socha sedící Matky Boží montserratské - Černá Madona. Při bombardování kostela v roce 1945 socha jako zázrakem nebyla poškozena a byla odvezena do kostela sv. Ignáce na Karlově náměstí, odkud byla po rekonstrukci vrácena na své původní místo.