Trimování
Co je trimování
Z anglického to trim – upravit nebo přistřihnout. Na rozdíl od stříhání je trimování psů spojeno s vytrháváním staré srsti. Která plemena trimovat, a kdy a proč?
Drsnosrstá plemena neznají změnu husté zimní srsti na letní. Vždycky, když jejich pevná krycí srst dosáhne určité délky, odumírá – a nová dorůstá ve stejné kvalitě a síle i v létě. Právě trimování povzbuzuje růst kvalitní srsti, což je důležité zejména u psů, kteří mají v tomto smyslu horší rodové dispozice. Nelze se pak spokojit s trimováním dvakrát do roka, jakkoli důkladným. Pravidelné odstraňování odumřelých chlupů v kratších intervalech udržuje novou, krásnou a zdravou srst psa v dobré kondici po celý rok s vynaložením méně času i peněz, než by stálo trimování jednou za šest měsíců. Srst v horní vrstvě můžeme trhat jen tehdy, když už pod ní vyrostla nová krycí srst, jednou za čas se ale musí odstranit i takto průběžně obměňovaná srst. Některým chovatelům se může zdát trimování obtížné, ale pokud hodlají svého psa vystavovat, zjistí, že se svými drsnosrstými miláčky jsou na rozdíl od chovatelů dlouhosrstých plemen daleko méně závislí na roční době a s tím souvisejícím línáním.
V salónu, nebo doma?
Někteří chovatelé proklamují názor, že nejkrásnější je pes přirozený – a odmítají své teriéry trimovat. Takoví odmítači, pokud pak ušetřený čas nevěnují důkladnému pročesávání, riskují, že si jejich pes svědící srst začne odírat o stromy a křoví a že si s odumřelými chlupy vydře i zdravou srst až na kůži. Také není řešením psovi srst tzv. na léto nakrátko ostříhat. Pes nemá potní kanálky vyvedené na kůži, takže mu pocit horka nijak neulehčíme. Naopak, srst chrání kůži psa před spálením slunečními paprsky, před útoky komárů i před drobnými poraněními, která psovi při pohybu v nízkých porostech stále hrozí. Navíc častým stříháním se mění struktura srsti, která se stává měkkou a ztrácí tak svou ochrannou funkci.
Rozhodně se nemusíme bát, že trimování psa bolí. Vytrhává se totiž jen odumřelá srst.
Cílem dobrého trimování je v zásadě to, aby exteriér psa působil harmonicky a přirozeně, samozřejmě v souladu se standardem. Nesprávně provedené trimování nejenže je nevzhledné, ale může vést i k poruchám srsti, když se objeví vybledlá nebo dokonce holá místa. Proto by trimování měli provádět lidé vyškolení, s praxí, s ochotou k individuálnímu přístupu a především s láskou ke psům.
Bohužel, ne každý, kdo má psí salón, zaměstnává dokonalé odborníky. Chovatelé výstavních psů mají zase značné nároky na úpravu svých zvířat, takže po čase dospějí k tomu, že se jim vyplatí věnovat raději svůj čas a finance na sebe- vzdělání v oboru psího kadeřnictví. Koneckonců oni sami mají nejlepší přehled, co se právě nosí ve světě, na co nejlépe reagují rozhodčí, co právě jejich psům sluší a koneckonců – trimováním se dají i zmírnit leckteré vady na kráse.
Vybavení pro trimování
Nejlepším řešením je kompletní trimovací stůl. Pořídit si jej doporučujeme každému chovateli výstavních psů. Nahradit ho lze stolem obyčejným, který vybavíme neklouzavou podložkou (koberečkem nebo gumou, která se pak lépe očistí od chlupů) a tzv. šibenicí, kterou použijeme v případě, že pracujeme bez pomocníka. Je to jakýsi stojan, který se připevní k desce stolu podobně jako třeba mlýnek na mák, a z jehož pohyblivého ramene na utahovacím kloubu visí ohlávka. S její pomocí bude pes pořádně stát, aby měl člověk obě ruce volné na vlastní trimování. Ani taková ohlávka však nepomůže, pokud pes není odmala zvyklý na péči o srst a bude zbývající částí těla na podložce zmítat tak, že by si mohl ublížit!
Jako příslušenství k trimovacímu stolu si pořídíme dva až tři trimovací nože (vyrábějí se pro praváky i leváky) s různě dlouhými zuby: k trimování, dále s hlubšími zuby k trimování uvolněné podsady a nakonec k trimování přechodů mezi různými délkami srsti a k vyčesávání uvolněné podsady. Trimovací nože a nůžky mají zoubkované ostří, které usnadňuje odstranění odumřelých pesíků. Nože jsou zpočátku velmi ostré a tak je třeba pracovat velmi opatrně – nejen proto, abychom neublížili sobě ani psovi, ale také abychom chlupy namísto vytrhávání neořezávali. Až se nože trochu ztupí, bude se s nimi pracovat lépe.
Dále budeme potřebovat jedny velké a jedny malé sponovací nůžky, které využijeme hlavně pro ošetření srsti na břiše psa kolem citlivých partií. A kromě kadeřnických nůžek si pořídíme také nůžky se zuby buď na jedné, nebo na obou stranách – tzv. efilační nůžky. Těmi se odstraňuje přehoustlá podsada, prostříháváme jimi srst a doupravujeme psa po stříhání stříhacím strojkem. Strojek se vyplatí zejména v případě, že nám nejde práce s ručními nůžkami, nebo když pečujeme o více psů.
Nezbytností pro denní péči o drsnosrstá plemena jsou také drátěný kartáč se zahnutými dráty, středně dlouhý a užší kovový hřeben, kartáč na srst drsnosrstých plemen, gumová rukavice s nopky a filcový hřeben. Nekupujeme první, co se nabízí – výrobců je mnoho a ne každý nástroj nám padne "do ruky". Na většině výstav se konají doprovodné prodejní akce a větší koncentrace prodejců na jednom místě poskytne možnost srovnání nejen z hlediska ceny.
Všechny nástroje musíme udržovat v čistotě a v suchu, abychom zabránili zrezivění nůžek a nožů.