Druhé výcvikové setkání
Dnes jsme jeli zase do Brna za Evou a Bollinčinými sourozenci, na další výcvikové setkání. Ráno jsme brzy vstávali, už ve 3 hodiny, Bollinka dostala najíst (den bude dlouhý a náročný) a ve 4 hodiny jsme vyrazily autem do Kralup. Radši trošinku dřív, než aby nám vlak ujel. Dorazili jsme v klidu na nádraží, koupili Bollince jízdenku a šli na nástupiště (měli jsme asi 15 minut do odjezdu vlaku). Jak se odjezd blížil, vlak stále nepřijížděl, nakonec z amplionů ohlásili 15 minutové zpozdění vlaku. Tak to byl velkej průšvih, protože my měli v Praze Holešovicích jen 13 minut na přestup ze zastávky na nádraží a už tak je to opravdu tiptop. Po chviličce přemýšlení jsme skočili do auta a jeli ho zaparkovat přímo do Prahy, i když jsme vůbec netušili, kde v Holešovicích najdem parkoviště. Když jsme ho konečně našli, letěli jsme na nádraží a vlak nám o 2 minuty ujel. Další jel až za hodinu, ale to znamenalo, že budeme v Brně na hlavním až v 10,15 hod a výcvik byl od 10 hod v Řečkovicích. Hned jsem psala Pavlínce (Bonyščině paničce), která nás měla na nádraží v Brně vyzvednout, že nestíháme a tedy nepřijedeme, jedině až v 10,15 . Pavlínka nám naštěstí odpověděla, že nevadí, že nás vyzvednou později a výcvik stihneme. Z vlaku jsem psala i Evě, že přijedem později, i ona nám nabídla, že by nás Kuba dovezl.
Na nádraží jsme naložili Bollu k Bonnie do auta do Bonyščiny boudičky, holky byly nadšený, boudička lítala na všechny strany, měla jsem docela strach, aby ji neroztrhaly, ale naštěstí to jejich řádění přežila :-)) Marťa nás dovezl až pod Mokrou horu, kde se výcvik konal a my se hned vydali vzhůru za sourozenci. Jak je holky spatřily, okamžitě nám za nima utekly a bouřlivě se s ostatními vítaly.
Cvičili jsme zase chůzi u nohy, nošení dumíka a tentokrát i chůzi na výstavním vodítku. Pavlínka s Bonnie by chtěly na výstavu do Brna, my se zatím stále jen rozmýšlíme. Byl s námi dnes i Bugsy a vypadá to, že i on by šel :-) Já nejdřív doma vyzkouším, jestli budeme schopni natrénovat výstavní postoj a pak se uvidí :-)))
Po náročném výcviku (hlavně pro páníčky, ta štěňata jsou asi neunavitelná) jsme ještě šli na chvíli k Evě domů na čaj a chléb s výbornou tuňákovou pomazánkou, my se museli zase převléknout, abysme nejeli domů vlakem mokří a špinaví jak prasátka. Hafani dostali ještě od Evy k Mikuláši kostičky a botičku z buvolí kůže. Pak jsme se už rozloučili a Marťa s Pavlínkou nás odvezli na Řečkovické nádraží na vlak , oni tam měli sraz s Chandlerkem od Zuzky.
Cesta domů už byla v pohodě, vlaky jely načas a my všichni cestu prospali. Jen v půli cesty nás vzbudila SMS od dcery, že "asi" máme štěňátka. Já už počítala s tím, že se jedná u Sendy jen o falešnou březost :-))) i když Bollinka díky tomu už asi týden nespala venku v boudě, ale s námi doma, aby případným štěňátkům nechtěně neublížila. Hned jsem volala zpátky, jestli je máme ASI, nebo doopravdy??? Tak prej asi doopravdy, že to z boudy mňouká jak malý kočky. Pak dcera našla i odvahu i baterku a opravdu nám štěňátka potvrdila.
Domů jsme přijeli utahaní jak štěňata, dokonce i Bollča se doma nadlábla a odešla chrnět do pelíšku. My hned obskakovali Sendynku a mrňousky. Narodilo se jich celkem 9, 3 byla bohužel mrtvá, zbylých 6 byli 4 kluci a 2 holky.