Nizke Tatry- únor 2009
Bylo to docela fajn ač počasí už o moc horší být nemohlo.... Ale byla super parta, takže to nakonec až tak moc nevadilo.
Akce se účastnili:
Bára
Potíže začali už v Praze... nakonec se rozhodlo jet lůžkovým vozem a nějak v 22:04 (EN Slovakia) z Prahy, v Olomouci tedy v 0:49. Pro mě to tedy znamenalo, že jsem v Olomouci čekala půl druhé hodiny s alkoholikama, bezdomáčema a jinou podobnou smetánkou. Aby to nebylo málo, tak mě neustále kolegové "horolezci" jedoucí z Prahy obšťastňovali špatnými zprávami... Vláďa měl za úkol koupit jízdenky, ty se museli koupit na konkrétní jméno a číslo OP, bohužel se to nějak nepovedlo a tak zaprvé byli tři jízdenky na jeho jméno (páč to jaksi přeskočilo při nakupování přes internet) a ke všemu ještě Kamče napsal na jízdenku špatný číslo občanky, takže ji chtěli z vlaku vysadit... aby to nebylo málo, tak jim ve vlaku dali málo polštářů a někteří sobci ( že Kubo) si přivlastnili i víc než jim náleželo...vypukla první polštářová krize... o tom všem mě co půl hodinu informovali... musím říct, ze jsem jich už měla místama plný zuby...:-) Docela jsem toužila se trochu prospat.
Nakonec jsme tedy ale dojeli do Popradu (ve Štrbě to nestavělo) všichni a bez ztrát na životech... jen spolucestující, který s námi sdílel kupé, z nás měl málem smrt... no moc jsme toho nenaspali...
Na Čertovicu jsem dorazilo dle plánu kolem sedmé a po snídani jsem vyrazili hore. Docela se zdalo, ze počasí nebude až tak zlé....dokonce i cestu jsme trefili. Na Stefáničku vše probíhalo dle plánu, dorazili jsme tam v půl dvanácté. Dali jsme si něco malého k jídlu a rozhodli se vyjit kolem půl jedné dal na Chopok... jenže padla mlha a my jsme ty tyče na Ďumbier a dal na Chopok nebylo sto trefit, tak jsme se tam motali málem do dvou odpoledne a průběžně se vraceli za chatárem pro radu... K velké radosti všech se nakonec našel jakýsi skialpinista, který měl cestu našim směrem a ukázal nám směr... Mlha houstla a cesta moc neubývala...začalo se šeřit a zvedat vítr. Pořad jsme byli ještě dost daleko od chaty. Tak to pokračovalo až do tmy. Nakonec jsme to asi v půl sedmé k obrovské radosti všech zúčastněných po naprostém psychické a fyzickém vyčerpání našli...Osobně jsme byla docela nervózní- je sice jasné, že tento typ akcí jede každý na svou zodpovědnost, ale i tak jsem za ty lidičky cítila jisty díl odpovědnosti...Kupodivu jsme měli dost sil ještě kecat v "jedálni" dokud nás chatár nevyhodil... Musim říct, že společně prožité nebezpečí nás náležitě stmelilo...
V patek jsme chtěli razit na Ďurkovou, vyrazili jsme do mlhy a mírného větru a se stoupající nadmořskou výškou sílil i vítr. Pak už se nedalo ani stát , smýkalo to s náma, potom už začalo jít o "ústa" a tak jsme to otočili zpět na Kamienku . Vrátili jsme se k poledni, zbytek dne jsme strávili hraním společenských her, děláním krávovin a rušením nočního klidu...
V sobotu bylo ještě hůř než v pátek a tak jsem se dohodli, že sejdeme na Srdiečko a pojedem domů......V údolí bylo krásně- svítilo slunko a po mlze a větru ani památka....
Zážitky z této akce jsou velmi hluboké, ne včak vždy úplně kladné ... ale celkově tuto akcičku hodnotím jako velmi zdařilou . V žádném případě nelituju...
B.
Náhledy fotografií ze složky NIzke Tatry
kritika
(mara, 6. 3. 2009 22:07)