Starosti, bolesti, ztuhlosti…A co na to Jóga?    Mirek Petr

Podle výzkumů západní vědy je člověk nejšťastnější  mezi 5 – 7lety věku. Samozřejmě pokud mu to někdo nebo něco nezkazí. V tomto věku naše tělo produkuje automaticky nejvíce hormonů štěstí. K tomu připočtěme žádné starosti, čistá dušička, nepříliš vyšlechtěné ego, nezničené pružné tělo – a máme tady rázem recept na štěstí. Jen se podívejme na děti školkového věku při procházce s paní učitelkou po parku – veselé usměvavé tvářičky plné štěstí, lásky, radosti.  A  pak na dospěláky  kdekoliv – ustarané spěchající  bytosti, pomalu ale jistě se deformující těla i duše.Nervózní lidé čekající na všemožných úřadech, vyčerpaní nákupčí v hypersupermarketech zahledění do svých a sousedovic plných nákupních vozíků, agresivní zamračení řidiči prakticky kdekoliv, nazlobení dělníci na stavbě a ještě více nazlobený dav na fotbale. Ta změna…uteklo pár let a z ráje jsme se dostali snad až do pekla – a ani o tom nevíme, ani jsme si to neuvědomili. Jen občas už naše tělo nemůže – ozve se a bolestí, nemocí nám dá najevo, že touto cestou už jít nechce. A my? V rychlosti zaběhneme za doktorem, šup prášky proti té bolesti a jedeme dál…a dál. Jak jsme k tomuto „cíli“vlastně  došli? My - inteligentní, civilizovaní vládci planety Země.

Po letech totalitního komunistického režimu, kdy tento národ nic nemohl, jsme najednou dostali svobodu -  objevili podnikání, cestování, vzdělávání ve všech možných oborech všude možně po světě. Chuť peněz, materiálna, diplomů nás okouzlila,pohltila. Možnosti  kapitalismu jsou tak úžasné, krásné, lesklé..  A ještě jedno auto, a větší a dražší. A rifle – jeden rok úzké, druhý se zvony, třetí celé široké, pak oranžové a zase bílé. Jak nedržíš krok, jsi mimo hru, ztrácíš prestiž. Tak makej a jedem – a ještě větší byt a pak barák, placatý televize, tahle značka je „in“ , tak jedem, honem honem. Všude plno reklam, trendů. Média - manipuluce s davem. Se stádem.  A další diplomy, a firmu, a zážitky všeho druhu. Naše děti? Nekteré se znají dobře s ulicí. Jiné žijící v dalším extrému jsou cepovány hned od mala - k mistrům světa. Stále se za něčím honíme, ale stejně nic nedohoníme.. Ztrácíme pomalu citlivost.Pýcha roste. Srdce nám pomalinku nenápadně tvrdne ¨na kámen. Šlechtíme si naše milované ego. Já jsem ten! Bacha na mě! Nevíme o tom. Utečou nám nejkrásnější roky našeho života. Nevíme o tom. Byl jsi tam? Viděl jsi to a to? Honem, rychle…národ nevěřících si nebere servítky.Vydělej na čem se dá. Už se ani nestydíme - klidně manipulací slabších lidí, třeba důchodců.  Nevíme, že nám to v konečném důsledku štěstí stejně nepřinese. Jsme dravci, nebo mocipáni. Máme peníze, funkce... Druzí z nás mají respekt. Nevíme, že si nemáme brát štěstí na ůkor druhých. Nevíme, že jednou příjde ještě větší dravec... Nevíme,  že podle statistik majetky a firmy udrží jedna rodina ve svém držení maximálně tři generace.  Nevíme, že vše co zasejeme, třikrát sklidíme. Papírky a vajgly odhazujeme všude. Úcta, pokora, slušnost, vlídnost. Co to je? Zdravení ? Buď se nezdravíme vůbec, nebo pořádně hlasitě, aby každý viděl jaká jsme páni osobnost. Čím více majetku a všeho, tím více starostí. Čím více starostí, tím více tíhy stlačuje a tíží naši duši. Člověk začne mít problémy se spánkem. Někteří to všechno řeší práškama na spaní, další na uklidnění, a další třeba hledají odpověď v drogách. Ti "nejúspěšnější" se třeba ocitnou až v odborné péči.. a že jich je.

Jsem vyčerpán, navštívila mě cukrovka...Ále co, otevřu poslední firmu,příjmu posl. úkol, funkci... neodkladné..

 Mávám blízkým ze sanitky.Ležím v nemocnici…rodina mi pomůže, dám se do pořádku a jedeme dál… a dvakrát, a třikrát. Záleží na jedinci. Někdo prozře ve dvaceti, druhý v šedesáti, třetí v dalším životě – vesmír má času dost…

Řekněme, že nastal ten slavný okamžik – rozsvítilo se mi v hlavě. Nebo, byl jsem donucen bolestí…

Mám nadváhu, jsem ztuhlý jako kmet, doktor říká, že mám ohebnost osdesátiletého člověka, už mně nebaví filmy, popíjení drinků u bazénku na ostrově – vzpomínám tam, jak jsem před lety plaval zdatně v mořských vlnách, byl mladý, svěží, lehký, vitální, radostný.

Začínám běhat, chci zhubnout. Posiluji břicho, chci se líbit.  Záda ale pořád bolí, západní medicína ne a ne pomoci. Mám tam známé, ale stejně nic. Mám peníze, ale stejně nic. V noci nespím bolestí. Jdu za tím masérem, není to přes pojišťovnu, ale zaplatím si to a snad problém vyřeším. Ale před pár lety když už mi jednou pomáhal – měl takové divné řeči. O nějakých čakrách, pokoře, morálce, józe,lidské duši.. Divnej člověk. Cvičit jógu? A denně?  No zkusím to, co mně zbývá.

 Jednou, stokrát, tisíckrát. Nebylo to už tady? Není to další extém? Né, ale jóga vás nějak vtáhne. Měním stravu, ducha, životní styl, povahu, tlačím ego do ztracena, čistím se. Seznamuji se s Jámou, Nijámou, Ásanou, Pránajámou, Prátjáhárou...Trpím s radostí. Nekouřím, už ani nepiji alkohol, či jiná dráždidla a paradoxně jsem šťastnější. Mění se má postava. Mění se lidi kolem mě. Pryč od dravců. Vnímám lidské duše. Práce neuteče. A starosti? Už je přece umím uvolnit pomocí ásan. Později už si je ani nevpustím do sebe.  Procházím městem usměvavý, jako ty děti ze školek. Trošku divný, jiný? Nevím, ale je mi fajn.Cítím se prostě dobře.Spánek je opět jako v dětsví. Přicházejí noví lidé do mého života. Čím vyšší kvalitu nabídneš, tím vyšší můžeš dostat.  Vrací se mi pružnost z dětství. Měsíc po měsíci, rok za rokem..Máli jóga pravdu a : pružnost = mládí – přestal jsem stárnout a naopak mládnu – nádhera. Lékaře jsem přestal potřebovat, neb nemoci někam odešli. I alergie se nějak ztrácí. Hm, zajímavé.. Zpravuje se mi pleť,díky některým ásanám miznou nějaké ty vrásky, přestávají se mi mastit vlasy, bělmo očí je bílé, ba dokonce  jsou prý v očích  nějaké hvězdičky. Starosti, bolesti a ztuhlosti už nejsou. Praktikuji jógu kdekoliv a kdykoliv. Mám rád lidi. Už není důležité auto nebo typ riflí ,ne , teď je důležitá podložka na jógu.( tahám ji sebou všude ).  A mít s kým a kde cvičit a cvičit. Předávám toto dobrodiní. Proč? Nevím,přišlo to samo. Tak jako přichází láska. Toužíme po ní a ona ne a ne přijít.  A najednou kouzlo, „náhoda“ a je tu. Přichází, až přestaneme myslet na sebe a milujeme druhé lidi, až odstraníme bloky. Ano, jóga otevírá a činí člověka přístupnějším.

Cítím se na polovinu svého věku, sednu na kolo a jedu  za město. Ležím na louce, sluním se a studuji další a další taje jógy – této mimořádné , prastaré vědy.

Vzpomínky na šťastné čisté dětství nejsou třeba – prožívám denně ten dar - štastný život.