Poslední naděje
Poslední naděje,poslední plamínek,
poslední touha a pár vzpomínek.
Ty dnes uzavírám
a do zapomění házím,
na doktora čas své uzdravení vsázím.
Přesvědčim si mě ,že už mě nemáš rád,
že v podstatě svý jsi míň než kamarád.
Že jsi bytost,kterou každý pozná,
a těž bolest,kterou každý pozná.
Poslední kapka,poslední naděje,
dřív než se tělo mé naposledy zachvěje.
Při vzpomínce na Tvé doteky
a na dlouhé,slz plné potoky.
Ti vzpřímeně do očí zdělim,
že už s Tebou si rady nevim.
Že bojovala jsem ,ale zbytečně,
že krev ze srdce už mi neteče.
Já zapomínám a vtloukám si,
že jsi lhář.
Bez srdce kluk a odporný sukničkář!
Že nezasloužíš si ani jednu slzu mou,
promin oči mé plakat už nemohou.
Uběhl skoro rok a těch měsíců pár byl žal,
já už jsem nechtěla doopravdy dál.
Ale teď vím že toho lituji
uvědomuji si,že s Tebou chybuji.
Ráda jsem tě měla,vím že mi nevěříš,
doufám,že snad jednou pochopíš.
Že ta ubohá chudinka nejsem já,
ale jen podlost a hrdost Tvá!
Vlastně jsi to celý Ty,
z toho se skládáš.
Jsi jen zlo,který každému dáváš.
Já už končim a vzpomínat už nechci,
tak prosím Tě na vědomí vezmi.
Jsi jen chvíle krásná,jsi iluze,
jak chemický děj, jak koroze.
Před tebou si já své tělo chránim
a srdce před jiným ,nikoliv před tebou bránim.
Vždyt tobě jde jen o jedno,
ne o duši,o srdce, ale jen o tělo!
Nebudu Tvoje lži citovat,
uznej sám,kdy toho budeš litovat.
To vše do knihy s Tvým jménem uzavírám.
Tím příběh o nás dvou navěky zavírám....