Příběh nejznámější české popravy
Příběh nejznámější české popravy Po nečekaném vítězstvípo dvouhodinové bitvě na bělohorské pláni před Prahou 8. listopadu 1620 čekalo vítěznou bavorsko-císařskou stranu další překvapení . Již následující ráno , 9. listopadu , ujel "zimní král" Fridrich Falcký z Prahy a týž den se pražská města vzdala nepříteli a otevřela mu své brány . Někteří vůdci protihabsburského povstání a přední osobnosti Fridrichova dvora jako Matyáš Thurn či Václav Vilém z Roupova sice včas uprchli , ale většina stavovských předáků zůstala v nepochopitelném klidu a slepé důvěře doma . Mnozí naivně uvěřili vítězi z Bílé hory , bavorskému vévodovi Maximiliánovi , jenž vůdcům povstání slíbil , že jejich života bude ušetřeno . Jiní bláhově doufali v milost císaře Ferdinanda II. , když již 13. listopadu projevili ponižujícím reversem lítost nad svými činy . Vídeň ovšem neměla ani v nejmenším zájem o nějaké smiřování a v císařově okolí bylo od počátku rozhodnuto , že přední viníci budou potrestáni na hrdle . Nelítostně se mělo zatočit s celým českým národem . Španělský vojevůdce Martin Huerta , člověk krutý a fanatický , doporučoval císaři , "aby bez rozdílu všechny zamordovati dal , aby tak z nevěrného kacířského národa ani nohy nezůstalo". Přisadil si i španělský vyslanec , požadující vyhubení "národa bezbožného , jenž tak dlouho urážel velebnost císařskou". Celý plán pokoření Čech jako ohniska vzpoury byl předem promyšlen a připraven , ikdyž zatím utajen . I když hned po Bílé hoře vypracoval nový správce Českého království Karel z Lichnštejna pro císaře seznam povstalců , k zatýkání se zatím nepřistoupilo . Byla to zjevně taktika , která měla předáky povstání uklidnit . Tento osudový omyl a falešný pocit bezpečí přispěl k tomu , že jenom část nejvýznamějších činitelů povstání se zachránila útěkem ze země . A tak teprve v únoru 1621 přišel z Vídně rozkaz k zatčení provinilých . Vše bylo navíc záludně zorganizováno tak , že páni a rytíři , obeslaní na Pražský hrad , vůbec netušili , o co se přesně jedná . Všichni pozvaní se dostavili v neuvěřitelné naivitě dobrovolně , ovšem ihned po svém příchodu byli 20. února zatčeni a uvězněni . Zároveň byl zřízen mimořádný soud , jehož předsedou se stal moravský aristokrat Lichteštejn , odpadlík od českobratrské víry , nyní již horlivý katolík a oddaný přisluhovač vídeňského dvora . Hlavním žalobcem jmenován servilní karierista Přibík Jeníšek z Újezda , dosud bezvýznamný chdý zeman z Klatovska , zanedlouho však pobělohorský zbohatlík . Soudu v němž vedle několika českých katolických pánů zasedali i cizinci , nešlo o zdlouhavé projednávání individuální viny obžalovaných , nýbrž o rychlé vynesení víceméně předem daného rozsudku . Rozsudekl smrti císař potvrdil u 27 obžalovaných a poprava byla stanovena na 21. červen 1621 . Marně prosili rodiny odsouzenců o změnu krutého ortelu , marně se ohromení vězňové obraceli s prosebným listem na saského kurfiřta , aby jim vymohl u císaře prominutí jejich "zločinů". Kurfiřt Jan Jiří , považovaný za ochránce všech luteránů , nemohl "rebelům" proti panovnickému majestátu pomoci , dokonce , dokonce vydal na smrt do Prahy svého stoupence Jáchymy Ondřeje Šlika , který marně hledal na saském vévodském dvoře ochranu . Tento nezvykle krutý a teátrální trest měl v českém panstvu utlumit "tradiční sklony k vzpouře a rebelii" , zlomit v něm "ducha vzdoru a neposlušnosti". Již v pátek 18.6.1621 se začalo stavět na Staroměstském náměstí v Praze přímo u radnice dřevěné popravní lešení , potažené černým suknem . Odsouzenci byli na staroměstskou radnici přivedeni z Hradu v neděli 20.6. večer . Den hrůzné exekuce byl ohlášen v pondělí 21.6.1621 o páté hodině ranní výstřelem z děla na Hradě . Zároveň byly uzavřeny městské brány a lešení bylo obstoupeno Valdštejnovým m plukem . Po celou dobu exekuce se navíc troubilo a bubnovalo , aby lid neslyšel , co odsouzení mluví . Pořadí poprav bylo stanoveno podle stavovské důstojnosti , tedy nejprve byli stětím popraveni tři příslušníci panského stavu a poté sedm rytířů . Jako první položil hlavu na špalek Jáchym Ondřej Šlik , poté byl přiveden na lešení Václav Budovec z Budova , chlouba a politický vůdce jednoty bratrské a za bojů o Rudolfův majestát mluvčí českých nekatolíků , nyní již 74letý stařec . Třetím popraveným pánem se stal Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic , který rozlobil Ferdinanda II. i tím , že dal v létě 1619 ostřelovat císařský palác ve Vídni . Kryštof proslul jako renesanční hudební skladatel a autor českého cestopisu o Egyptu a Svaté zemi . Kryštofův někdejší společník na této cestě a katolický přítel Heřman Černín z Chudenic jeho popravě osobně přihlížel , později si dokonce vzal za manželku jeho vdovu . Císařskou milost nedostal ani stařičký rytíř Kašpar Kaplíř ze Sulevic , se svými 86 lety nejstarší z popravených . Dalšími 6 sťatými rytíři byli Prokop Dvořecký z Olbramovic , Bedřich z Bílé , Ota z Losu , Vilém Konecchlumský , Bohuslav z Michalovic , který se jako hejtman Pražského hradu přidal k povstalcům a přijal od Fridricha Falckého úřad zemského soudce . Jeho bratr , již zmíněný přísedící Heřman Černín , se na dobu jeho popravy z lešení vzdálil. Ze sedmnácti popravených měšťanů (většinou ovšem erbovních) je nejznámnější vzdělaný lékař a rektor University KarlovyJan Jessenius , původem Slovák , kdysi osobní lékař císaře Rudolfa , proslulý i svou první veřejnou pitvou v Praze . Mstivého císaře popudil zvláště jako výmluvný diplomat ve službách stavů a krále Fridricha . Proto mu byl nejdříve vyříznut jazyk a přibit na šibenici , pak teprv byl Jessenius sťat . Jeho mrtvé tělo bylo podle příkazu Vídně ještě dodatečně zneuctěno rozštvrcením a rozvěšením před městskými hradbymi na kolech . Popravy vykonal staroměstský kat Jan Mydlář , sám nekatolík , za 4 hodiny a použil přitom 4 mečů . Osobně setnul hlavy 24 stavovských vůdců , tři z odsouzených měšťanů byli totiž oběšeni . Těla popravených byla vydána příbuzným , ale 12 hlav předních vůdců , mezi nimi i Šlikova , Budovcova , Kaplířova a Jeseniova , bylo pro výstrahu vyvěšeno na železných prutech na Staroměstské mostecké věži . Viseli tu po 10 let , kromě hlavy Jáchyma Ondřeje Šlika , která byla z milosti vydána jeho pozůstalým k pohřbení . Sejmuty a důstojně pohřbeny byly až při saské okupaci Prahy v roce 1631 . Podobně bylo naloženo i s hlavou popraveného žateckého purkmistra Maxmiliána Hošťálka , která byla přibita na městské bráně v Žatci , a stejné zneuctění potkalo hlavu kutnohorského měšťana Jana Šultyse , poslanou k vyvěšení do Kutné Hory . Také u dalších byl stížen trest smrti zneucťujícími rozsudky , zpravidla dodatečným rozčtvrcením . Barbarská a brutální staroměstská exekuce měla zastrašit všechny odpůrce habsburského režimu a dát jasně najevo císařovu vůli tvrdě a nelítostivě skoncovat s odbojnými českými zeměmi . Veřejnou popravou dal však nový režim nechtěně svým 27 obětem "palmu mučednictví" , ohlas pražské exekuce navíc posílili protihasburské nálady jak v protestantské Evropě , tak v katolické Francii . Všichni odsouzení projevili v posledních chvílích nesmírnou srdnatost a hrdinnost , zádný z nich nezakolísal ve svém přesvědčení o správnosti činů , kterých sedopustili , a nesnažil se získat zmírnění svého osudu zradou na svém vyznání a přestupem na katolictví . Pevnost a odhodlanost nešťastných odsouzenců vzbuzovala proto obecný obdiv . Svou hrdinnou smrtí vykoupili v očích veřejného mínění (a také v očích budoucích generací) dosavadní chyby i předchozí zakolísání . Prof.PhDr.Jan Krumpera , CSc.