MINIROZHOVOR
s Vladimírem KOČANDRLEM, vedoucím skupiny OK Band
Hrát elektronickou hudbu tak, aby neztratila lidskou bezprostřednost, aby posluchače strhla. Tenhle nesnadný úkol si před sebe postavila skupina OK Band. Jeji členy k tomu vedla snaha po vyjádření podstaty naší doby, kdy stále vzrůstá vliv techniky a počítačů na náš život.
Až do nedávné doby OK Band dokonce reprezentoval tu nejextrémnější variantu elektronické hudby u nás. V jejich skladbách zastal komputer i bubeníka. Chladně a nezúčastněně zněl i hlas zpěvačky Marcely Březinové.
V téhle podobě vešel OK Band do povědomí mladých lidí. kteří sledují televizní Hitšarádu i jiné pořady. Takový znali OK Band jeho fanouškové z desek a koncertu. Nedávno však nastal v tvorbě skupiny zlom. Bývalé kvarteto se rozrostlo, s novými členy se zákonitě změnil i zvuk. A právě na tyto změny a jejich důvod se ptám vedoucího skupiny Vladimíra Kočandrleho.
"Dnes už je využití elektroniky v hudbě tak dokonalé, ze zdánlivě umožňuje cokoliv. Ve skutečnosti však možnosti, jaké muzika má, naopak velmi omezuje. My například používáme bicí komputer. To je digitálně zaznamenaný zvuk bicích, nahraných ve studiu. Každá součást bicí soupravy má své tlačítko, rytmus lze nastavit podle metronomu. Pak už stačí jen naprogramovat libovolný sled úderů. Jenomže ty jsou vždy dokonale přesně, neosobní, zatímco každý živý hráč na bubny by stejnou pasáž zahrál trochu jinak, svým charakteristickým způsobem. A to je právě jeden z důvodu, ten hlavní, který nás vedl ke změně. Připadlo nám, že elektroniky už máme dost a jedna deska (LP Disco) je právě dostatečně pole ke všem pokusům, které jsme s elektronikou prováděli. Dnes už nás láká něco jiného - kombinace živé hudby a elektroniky."
V čem vidíte přednosti tohoto spojení?
"Ani trochu se nezříkáme využití nejrůznějších technických specialit, a přitom zdůrazňujeme originalitu jednotlivých muzikantů. Rozhodující byl taky fakt, že naše zpěvačka Marcela Březinová se velice vypracovala a má nezaměnitelný osobitý styl. Ale i další muzikanti mají svou tvář - jak bubeník Milan Peroutka, tak oba naše dámské přírůstky - houslistka a klavíristka. "
Jak se jejich příchod odrazil na repertoáru OK Bandu?
"Nahrávky jsou melodičtější, víc k tanci . . . I v textech jsme nasadili jiný tón; dříve to byly texty o všem, co obklopuje dnešního člověka, co ho zajímá. Ted' se obracíme do jeho nitra, k základním pocitům a problémům nás všech - ty jsou vždycky aktuální."
Znamená to, že se změnil i autorský okruh?
"Jen částečně, texty píšu dál všechny sám, i některé melodie. Ale přibyl mi jeden vynikající spolupracovník - hudební skladatel Karel Svoboda. Jeho písničky jsou současné a moderní. I po technické stránce má výborné nápady. Už na našem novém singlu můžete slyšet třeba přístroj jménem emulátor. Jde o syntezátor s osmistopým magnetofonem, na který lze vyrobit jakékoli zvuky."
Kteří naši muzikanti se podle tvého názoru čestně vyrovnali s elektronikou a dovedou ji nejlépe využít?
..Jde spíš o to, kdo se chce vyrovnat, protože u nás v tomhle směru stále přetrvává dost zkostnatěle uvažování. Ale myslím, že velice, opravdu velice dobře album připravil Daniel Fikejz. Na Slovensku zase využívá postupy, které elektronika umožňuje, třeba Laco Lučenič."
A ještě jedna, poslední otázka. Od kterého světového muzikanta by ses rád něčemu přiučil?
"Stačí, když řeknu dvě jména..David Bowie - všestranný muzikant a herec, maximálně důsledný ve výrazu, ve vyjádření své myšlenky. Paul McCartney - člověk s dokonalým smyslem pro hudbu a hudebnost. Může napsat skladbu v jakémkoli modním trendu a přece nevznikne jen náhodný sled tónů, jeho písnička zůstává vždy hudbou v nejlepším slova smyslu. A OK Band chce hrát právě takovou muziku, která něco říká, ale výpověd' přitom nezatlačí do pozadí její hudebnost."
Ptala se Marcela Titzlová, VTM 10/ 1986
OK Band se představí v klubu Futurum
28. března 2001
Zvláštní je osud OK Bandu, jedné z nejpopulárnějších hudebních skupin osmdesátých let. Její slavné období bylo ohraničeno vztahem dvou hlavních protagonistů, zpěvačky Marcely Březinové a skladatele, kytaristy a hráče na syntezátory Vladimíra Kočandrleho. Po jejich rozchodu se kvalita muziky horšila a na konci osmé dekády byl s OK Bandem konec. Březinová i Kočandrle se poté vydali na sólové dráhy, ale na těch se jim výraznější úspěchy vyhýbaly. Na pražská pódia se kapela vrací po třináctileté pauze - teprve dnes se představí v klubu Futurum.
Seznámili se roku 1979 na Hanspaulce, když dostal všestranný muzikant a v současnosti úspěšný ředitel hudebního vydavatelství Kočandrle tip na dívku, která prý skvěle zpívá blues. "Blues mi sice skoro nic neříká, ale Marcela ano. Nejen v jejím hlase, ale v celé její bytosti je cosi fascinujícího a zároveň znepokojivého až děsivého. Dovede být bezprostřední, někdy až vulgární, a přitom tajemná," vypráví. Brzy se z nich stali partneři a začali vytvářet zajímavou hudbu.
Poprvé veřejně vystoupili roku 1981 v pražském klubu Na Petynce. Zčásti opilí učni se tehdy postupně rozjeli a v závěru produkce už někteří z nich nebyli při smyslech. "Snad za to mohla naše hudba, snad pivo, francovka, okena a indulona. Snad kousek od každého. Byl to pro mě do té doby jeden z největších zážitků v životě," směje se po dvaceti letech Kočandrle. V příštích čtyřech letech skupina vydala šest singlů, z nichž některé - hlavně Žižkovská zeď a UFO - jsou pro dnešní střední generaci stále pojmem.
Roku 1985 se OK Band dočkal konečně oficiálního uznání, a tudíž mohl vydat debutovou desku nazvanou Disko!, kterou o rok později následovalo druhé elpíčko Tvůj čas. V té době se ovšem vztah Kočandrleho a Březinové rozpadl. Umělecky bohužel nikoli, a tak vznikla roku 1987 trojka s příznačným titulem Stala se nějaká chyba. "Společná práce se nám zrovna nevedla, kus natočeného alba jsme dokonce smazali" líčí agonii OK Bandu Kočandrle. "Stále větším problémem se stával alkohol, a to Marceliným a koneckonců i mým. Kdyby byl nablízku někdo soudný, řekl by: konec !"
Až do roku 1999 se jeden druhému vyhýbali, ale tehdy v dubnu se dali opět dohromady a natočili čtvrtou deku Ornament osudu. "Z toho, jak dnes fungujeme, mám úžasný pocit", raduje se Březinová. "Mám za sebou ráda živou kapelu, hrát třeba i v malých klubech je pro mě vzrušující." V září by měla vyjít deska s pořadovým číslem pět a skladby z ní zazní premiérově právě dnes večer. Na pódiu budou dva původní členové skupiny, kytarista Tonda Manda a bubeník Pavel Skala. "Navíc máme mladého basáka Zbyška Kordače, který odkládal dudlík, když vydával OK Band svůj první singl," představuje současnou sestavu Březinová.
Tomáš Poláček MF DNES
Další články najdete ve fotoalbu "NAPSALI O OK BANDU"
Náhledy fotografií ze složky BOOKLET 2CD ŽIŽKOVSKÁ ZEĎ