Červená Karkulka - armádní speciál
15. 12. 2010
Červená Karkulka
Armádní speciál
Autor: Martin
Karkulka byla docela obyčejné děvče, ale s posledním výkřikem módy, pankáčem nabarveným na červeno.
Jednou si toto přírodou vskutku poznamenané stvoření umanulo, že zajde za babičkou do lesíka. Oblékla si vojenskou uniformu, aby se jí líbila, a vyrazila.
Její babička byla velká milovnice zbraní, a tak, sotva Karkulka otevřela vrátka její sluje, vyřítila se zpoza rohu na svém obrněném motorovém skútru se zbraní v ruce.
„Stůj, ty kryptofašistický nesmysle!“
„Babi?“ Karkulka nevěřícně zírala na tajfun vrhající ohnivé koule.
„Á to jsi ty děvenko? Vítej v obrněném bunkru první divize!“
„Proč tu máš ten periskop babičko?“
„To abych lépe viděla své nepřátele, opelichané zelené barety vlky.“
„A proč tu máš tolik zbraní?“
„To abych lépe rozstřílela vlky na čínské nudle!“
Karkulce se hrůzou vzpříčil pankáč mezi stropní prkna, když se podívala ven. Armáda vlků se blížila od západu s válečným pokřikem, s raketomety, se samopaly a s dalšími zbraněmi.
Babička se odebrala na půdu ke svému velkorážnému kanónu a Karkulku nechala, ať si s těmi tunami zbraní v přízemí poradí sama.
Bitva začala. Vtom se z lesa vynořil myslivec, vousy až po kolena a celý v zeleném. V patách mu lezl pes, vycvičený zabít naráz oddíl vlků zadušením v podpaží.
„U babičky se něco děje! Asi zase vlci.“
Jeho společník sebou při těch slovech cuknul. „Cože vlci?“ pomyslel si. „Mohla by mi vystydnout polévka!“ A zmizel v králičí noře.
Myslivec se doplížil neviděn k chaloupce a pustil si film. Nevšímajíc si okolních výbuchů si nasadil sluchátka. Karkulka, která až dosud střílela bazukoidem z díry ve stěně, nad tím jen zakroutila hlavou: „Od filmového maniaka bych tedy pomoc neočekávala!“
Vtom jí projel hlavou nápad! Sebrala mu promítačku, založila místo „Teletubbies“ reklamu na ovčí vlnu a namířila ji ven na starou vybombardovanou zídku.
Armádou vlků projela vlna vzrušení silnější než atomovka, jakmile spatřili ovce, které se postupně začaly rozpouštět ve vlněné svetry. Okamžitě zhltli celou zídku, z těch cihel a plesnivého betonu však dostali velikou žízeň. Shlukli se tedy kolem nedaleké studně. Ale kamení, které snědli, je tam jednoho po druhém stáhlo, jak se pokoušeli hubou dotknout hladiny, která byla dost hluboko. Ani je nenapadlo použít vědro.
Potom už o nich nikdo nikdy neslyšel, ani plakáty s hledanými zločinci se už neobjevovaly tak často. A babička s Karkulkou? Ty žily šťastně dál z vojenského povýšení a ukořistěné munice.
Zazvonila pojistka, vznítil se prach, vyletěl náboj a pohádky nevhodné do pěti let je konec.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář