židle
Bylo tak kolem půl deváté večer, když zaslechla zvuk šoupání zahradního nábytku po jejich...Příběh, který vám za okamžik popíšu, se stal mojí kamarádce a zároveň i sousedce, předloni na začátku zimy.
Kamarádka byla ten večer sama doma. Večer si zpestřovala jen tím, že seděla dole v obýváku a četla si časopis. Ke čtení jí svítila jen malá lampička. Jinak bylo všude zhasnuto a ticho.
Bylo tak kolem půl deváté večer, když zaslechla zvuk šoupání plastového zahradního nábytku po jejich terase. Myslela si ale, že to byl jenom vítr. (Terasa se nachází hned za velkou prosklenou stěnou v obýváku, takže se stačilo jenom zvednout a jít se podívat.) Přistoupila ke skleněným dveřím, rozhlédla se po zahradě, ale na stromech se nepohnul ani lísteček. Po zahradním nábytku nebylo nikde ani stopy...
Chystala se tedy vrátit zpět ke čtení, ale když se chystala obrátit, přejela jí před očima po terase bílá plastová židle. Z jedné strany na druhou. To jí tak strašně polekalo, že se sebrala a rychle utíkala nahoru do svého pokoje. Všude pozhasínala, přikrčila se do kouta za svou postel a modlila se, aby už rodiče konečně přijeli.
Když jim o tom vyprávěla, tak jí rodiče jen řekli, jestli se nezbláznila a že zahradní nábytek už dávno uklidili do kůlny. To mě opravdu zamrazilo. O to víc, když si jen pomyslím, že se něco takového pohybovalo venku jen pár metrů ode mě. Vítr nefoukal, židle byly uklizené, tak co to bylo?