Mistrovství světa v grafických disciplinách, Peking 2009
10. 9. 2009
Mistrovství světa v grafických disciplínách, Peking 2009
V srpnu letošního roku se v hlavním městě Číny - Pekingu - konala po loňských olympijských hrách další celosvětová událost. Šlo o mistrovství světa v takzvaných „grafických disciplínách“. Pro ty, kteří nemají ani ponětí, co se pod tímto pojmem skrývá (tedy pro většinu „obyčejných“ lidí), bych měl již zde, na začátku mého příspěvku, vzkaz:
„Ještě nepřestávejte číst, k vysvětlení se dostanu záhy. A možná, že by Vás mohla právě tato činnost, jako studenty, nebo rodiče studentů výběrového gymnázia, zajímat.“
„Grafické disciplíny“, jak se jim hrdě přezdívá, jsou prakticky jen hezky zabalená slova pro soutěžení v psaní všemi deseti (na klávesnici samozřejmě), pokud by to chtěl někdo ještě více po lopatě, i když už spíše hanlivě, pak jde skutečně o práci kancelářských krys. Na druhou stranu však nelze tomuto odvětví soutěžení upřít poměrně slušnou užitečnost v normálním každodenním životě, který je pro většinu z Vás spojen s dlouhými hodinami sezení u počítače. Zamýšleli jste se někdy nad tím, jaké výhody získává člověk spolu se schopností zaznamenávat text během několika málo minut a s vysokou přesností? K tomu si připočtěte i možnost zaznamenávat mluvené slovo do elektronické podoby bez jakéhokoli přerušování řečníka.
Možná by se teď hodilo napsat alespoň pár slov o výpravě do Pekingu, které jsem se mimochodem zúčastnil spolu s českou výpravou, čítající zhruba čtyřicet soutěžících. Nevím, kolik z Vás mělo kdy možnost dostat se do Pekingu, ale řekl bych, že nejde o zas tak často navštěvovanou oblast. Popravdě řečeno, zařizování víz, vysoká cena letenek a ještě k tomu zdravotní prohlídka (kvůli Nové, Mexické, nebo Prasečí, jak chcete, chřipce) mohla také spoustu lidí odradit. Já osobně jsem měl docela štěstí, jelikož veliká část nákladů byla dotována z peněz mezinárodní organizace pro soutěže v Grafických disciplínách (dále již psaní všemi deseti) za mé minulé úspěchy na mistrovství republiky. Nechci se tady však chvástat, o tom rozhodně číst nepotřebujete. Takže bych si pro ty, jež zajímá alespoň Peking a třeba i uvažují o jeho návštěvě, dovolil vypsat několik poznatků, které jsem tam stihl nashromáždit.
Jde o město plné kontrastů. V jeho nové, olympijské části můžete najít desítky nově vystavěných hotelů, ve starém centru (tzv. Hutongu) se však rozpadají staré domky pokryté prachem ze špinavých ulic. Určitě si řeknete: „Samozřejmě, co jiného se dalo čekat!“ ale abych byl úplně upřímný, pak existuje ještě jedna, trochu překvapivější část Pekingu. Tou je „Státní Hutong“. Tento název jsem si vymyslel, nikde jinde ho nenajdete, protože tím by se vláda Číny určitě nechlubila. Jde o centrum města, ukazované turistům. Je … skutečně krásné. Jiné slovo pro to nemám. Jsou v něm tradiční čínské dřevěné domy se zahrádkami (na rozdíl od hnijících betonových budov), malá jezírka se šlapadly namísto kaluží. V čem je tedy ten zásadní rozdíl? V prezentaci. Tuto část prezentuje vláda jako ten zaručeně „pravý“ Hutong. Což je samozřejmě úsměvně garantováno tím, že v oblasti, o které mluvím, je zakázáno stavět nové, nevkusné budovy vybočující z klasiky, ale…! Na druhou stranu všechny rekonstrukce a činnosti důležité pro udržení čistoty platí vláda, což činí ze „Státního Hutongu“, jednu z nejpozoruhodnějších turistických atrakcí. Bohužel však o tom pravém se málokdo dozví, což je z části nejspíše jenom dobře.
Číňané samotní jsou nekompromisní, soutěživí a hlavně dobří obchodníci. Ještě do dneška provozují smlouvání na trzích i v nákupních domech, ale své životy a práci mají, snad díky politickému režimu, poměrně rádi. Jejich pohostinství je pro někoho z takové země, jakou je Česká republika, naprosto šokující. Již první den pobytu několik z účastníků naší výpravy bylo „nakrmeno“ majitelem či majitelkou restaurace poté, co zjistili, že cizinec není schopen jíst hůlkami. Ve slušnosti, co se týče povinností, bychom se od nich mohli mnohé učit. Ovšem co se týče morálky… nevím. Vidím vše z pohledu soutěžícího, který viděl jejich organizování věcí z první řady. Jsou to velcí vlastenci, a tak není divu, že se třeba uchýlí k metodám, které hraničí se slušností, a pokud mají zařizovat nějaké věci, jsou i přes jejich ochotu poměrně nepřizpůsobiví.
Hlavními lákadly pro návštěvníky z cizích zemí však nejsou Číňané, ale samozřejmě například monumentální Zakázané město, Letní palác nebo Velká čínská zeď (obě tyto památky jsem stihl navštívit a s uspokojením mohu prohlásit, že splnily mé očekávání).
Počasí? Řekněme to jednoduše, pomocí cizího slova: atypické. Pro Evropana téměř smrtící. Kombinace smogu s vysokými teplotami dělá své a k tomu ještě posunutý čas o šest hodin napřed dokáže lidský organismus pořádně rozhodit. Milovníci tepla a brzkého vstávání si ovšem přijdou na své.
Vzhledem k zaměření článku ještě musím napsat, jak dopadlo samotné mistrovství světa v „Grafických disciplínách“. Možná to pro mnohé z Vás bude překvapení, ale Češi si tentokrát ze všech disciplín, čítajících diktáty, korekturu textu, formátování textu a opis textu, odnesli ještě o pár medailí více, než byl kompletní součet trofejí ostatních zemí, čímž potvrdili svoji dominanci v této kategorii. Ano, Češi se svým rodným jazykem, na který jsou po právu hrdí, patří jednoznačně mezi špičku. Ne nadarmo se říká zlaté české ručičky.
Suma sumárum: Nevím, zda je to příjemným dojmem, který ve mně zanechala soutěž, ale návštěvu Pekingu, nebo alespoň některé z dalších významných metropolí Číny, bych vřele doporučoval každému. Pokud je člověk schopný překonat rozdíly kultury, tradice a víry, může si odtamtud odvézt nezapomenutelný zážitek stejně tak, jako jsem to udělal já. Nic není dokonalé a tím pádem možná ještě o to méně právě Čína. Pokud se řídíte heslem „upřímnost nade vše“, pak budu upřímný. Už se do Pekingu nikdy nechci vrátit, ale za tento jedinečný výlet, který mi umožnila právě moje snaha a trénink „práce kancelářských krys“, jsem neskonale vděčný.
Internetová komunikace skrz maily, chaty, programy či přímo internetové stránky, jako společenský server Face Book, se stala průběhem času prakticky samozřejmostí. Přesto se dodnes občas… nebo spíše „poměrně často“ objevují články či zprávy napsané bez hacku a carek, nemluvě o interpunkci. Nevím, zda to je zrovna Váš případ, ale klidně může. Nebo třeba alespoň někoho z Vašeho okolí. Nedokážu posoudit, zda jde o zaručený efekt, ale faktem zůstává skutečnost, že psaní všemi deseti umožnilo již spoustě lidí, které jsem poznal, přemýšlet více nad psaným textem a využívat více jeho možnosti z hlediska stylistiky i gramatiky.
Je sice škoda, že naše škola nemá psaní všemi deseti zavedeno jako předmět, avšak chápu, že jde spíše o zájmovou činnost a každý by měl zvážit, zdali by se mu náhodou nevyplatilo do ní investovat trochu času, který poté může zase získat právě díky zrychlené komunikaci. Asi největší organizací, která se věnuje výuce psaní všemi deseti v České republice, je škola ZAV (jejíž stránky jsou pro ty, kteří by měli zájem, překvapivě zav.cz)
Snad by bylo vhodné zakončit text jen pár slovy, která dokazují fakta. Napsání tohoto celého článku je možné například s mojí průměrnou rychlostí, pohybující se okolo 400 úhozů za minutu, za 17 minut. Můžete si to zkusit.
Děkuji za pozornost
(2,8 vteřiny)
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář