Dvacet let svobody, aneb demokracie není samožřejmostí
1. 10. 2009
Dvacet let svobody, aneb demokracie není samozřejmostí
Dvacet let svobody. Pociťujeme něco při vyslovení této věty? Úlevu, radost, vzpomínky na minulost? Nikdo z mé generace nezažil na vlastní kůži totalitní režim, proto je tak složité si představit, jaké to tehdy doopravdy bylo. Většina z nás si s komunismem spojí tu známou a ohranou frázi, kterou slýchává od starších příbuzných, a to: „ Za komunismu se stály fronty na banány!“ Usmějeme se. Ano, je to směšné, je pro nás přece tak samozřejmé, že v dnešním světě máme prakticky neomezené možnosti. Nedokážeme se vžít do takové situace. A to bylo to nejmenší, čím si museli lidé před lety projít. Jistě, známe určitá fakta, slyšeli jsme o komunistickém režimu z televize, z přednášek, mohli jsme se o této problematice dočíst v publikacích a v tisku. Nic se však nevyrovná osobní zkušenosti. Proto si připomínáme výročí, mluvíme o minulosti, rozebíráme historii z více úhlů pohledů.
Když se společnost poprvé setkala s komunismem, nemohla očekávat, že následky této hrůzovlády se svou děsivostí můžou vyrovnat Hitlerově nacismu a druhé světové válce. Události dvacátého století přímo postrčily totalitní ideologie až na vládní pozice. Lidé, zklamáni vším, čím si museli projít, svěřili svou budoucnost do rukou „té druhé“ vlády s očekáváním, že změní jejich životy k lepšímu. Tím však jen nechali volnou ruku dalšímu diktátorovi, který sem přišel v masce Zachránce. S odstupem času, kdy jasně vidíme všechny škody způsobené touto politikou, by mělo být samozřejmé, že uděláme vše pro to, aby se historie neopakovala. Jak však vypadá dnešní politická situace? Říkáme si demokracie. Svoboda slova, shromažďování, vyjadřování svých názorů atd. Právě toho ale někteří jedinci zneužívají. Nedokážu pochopit, jak je možné, že po všem, co se zde událo, ještě existuje strana veřejně hlásající krajně pravicové myšlení. A další, komunistická, má dokonce poměrně velké zastoupení v parlamentu...
Stát by měl být dostatečně silný na to, aby mohl zasáhnout, kdykoli je potřeba, zakázat a zničit tyto skupiny už v zárodku. Jen „demokracie“ nestačí. Každý by měl ctít a respektovat zákon a jistá pravidla, a to jak politici, tak i my, občané, a neházet všechny problémy na vládní aparát.
Samozřejmě se za dvacet let v naší republice změnila spousta věcí, není to ale zcela dostačující. A my bychom si neměli jen stěžovat, ale měli bychom se pokusit se učinit něco, aby se situace zlepšila.
(Hasmik Baghdasaryan)
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář